Dny v týdnu: Porovnání verzí

 

Důvody k této neshodě je třeba hledat v období vlády římského císaře [[Konstantin I. Veliký|Konstantina Velikého]], který je tradičně, byť mylně, pokládán za prvního křesťanského císaře. Ve skutečnosti byl tento panovník po celý svůj život veleknězem slunečního boha ''[[Sol (bůh)|Sola]]'' (významově totožného s bohy ''[[Hélios|Heliem]]'' ''[[Apollón|Apollonem]]'' a ''[[Mitra|Mitrou]]''). V roce 321 ustanovil k poctě tohoto boha zvaného ''[[Sol Invictus Mithras|Sol invictus]]'' (neporazitelné Slunce) svátečním dnem v týdnu ''Dies solis,'' tedy ''den Slunce'' - ''Sun'' day, ''Son'' tag = [[Neděle|neděli]]. Křesťané tento pohanský "den sváteční" tehdy přijali za svůj a synkreticky ho identifikovali se sedmým dnem Božího odpočinku po stvoření světa  ([[Genesis]] 2.2), který je v [[Desatero|desateru Božích přikázání]] hebrejsky nazýván '' ''שַׁבָּת‎ ''[[Šabat|Sabbath]] -'' židovský ''[[šabat]]''

 

Ačkoliv se různě modifikované slovo ''sabbath'' udrželo v mnoha jazycích (rusky ''субботa - subbota,'' česky ''[[sobota]]), v''ýznamu „den sváteční“, který je třeba světit, v křesťanském kontextu Nového zákona postupně nabylo velikonoční zmrtvýchvstání Ježíše. Projevilo se to např. v ruském názvu sedmého dne v týdnu (naší neděle) ''воскресeнье - voskresenie'', což znamená ''[[vzkříšení]]''. V tomto smyslu je takto definovaný svátek nyní slaven ve většině křesťanských církví - bez ohledu na to, zda je v kalendáři dané země tento den zařazen v týdnu jako první nebo poslední.