Intersexuál: Porovnání verzí

Odebráno 73 bajtů ,  před 11 měsíci
typo
(lol)
(typo)
'''Intersexuál''', v běžné řeči známý také pod pojmem „''lidský [[hermafrodit]]''“, je člověk, jehož vnitřní nebo vnější [[pohlavní orgán]]y jsou odlišné od typicky mužských či ženských.<ref>Intersex [online]. United Nations, Office of the High Commissioner for Human Rights, 2015 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: https://unfe.org/system/unfe-65-Intersex_Factsheet_ENGLISH.pdf</ref> Tento jedinec může mít navenek pohlavní orgány jednoho pohlaví, avšak jeho vnitřní orgány mohou být pohlaví opačného.<ref>Velký sociologický slovník. 1. Praha: Karolinum, 1997. ISBN
8071843113.</ref> Jedná se tedy o jedince s biologickou kombinací mužských a ženských pohlavních orgánů.<ref>Intersexualita. Velký lékařský slovník [online]. Maxford, 2008 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: http://lekarske.slovniky.cz/pojem/intersexualita</ref><ref>MONEY, John a Anke A. EHRHARDT. ''Man''
& Woman Boy & Girl: Differentiation and dimorphism of gender identity
 
== Medicína a intersexualita ==
Záznamy o intersexuálech pochází z konce [[19. století]], od té doby se objevilo už mnoho klasifikací, ty se však neustále s postupující dobou mění. V dřívějších letech bylo obvyklé, že doktoři pacientu intersexuálovi po provedení operace zatajili jeho pravou intersexuální identitu z důvodu, že ho nechtěli vystavovat přílišnému stresu.<ref name=":0">Is Frowing up in Silence Better Than Growing up Different?''Intersex Society of North America'' [online]. North America: ISNA, 1993 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: [http://www.isna.org/node/743 www.isna.org]</ref> Tento jev je patrný i dnes, kdy existuje skupina doktorů, kteří podporují myšlenku utajení intersexuality před pacientem. Při narození dítěte jsou lékaři oprávněni posoudit jaké pohlaví je pro novorozeně nejvhodnější. V potaz berou jak typ pohlavních žláz, tak i vzhled vnějších pohlavních orgánů.<ref>FAUSTO-STERLING, Anne. ''Sexing the Body: Gender Politics and the Construction of sexuality''. 1. New York: Basic Books, 2000. ISBN 0-465-07713-7</ref> Častěji se lze setkat s operací zkrácení [[klitoris]]u a umělému vytvoření [[Vagína|vagíny]], jelikož pro lékaře je to jednodušší než vytvořit funkční [[penis]]. Tyto operace však často nejsou pouze jednorázovou záležitostí, ale je jich potřeba víc. Někteří lékaři stále zastávají názor, že operace by se měla uskutečnit co nejdříve po narození, aby byl jedinec „normální“. Tento postup je ale dle ostatních neadekvátní. Pohlavní identita člověka se neprojevuje od narození. Proto může po zákroku, kdy chirurgové vytvoří orgán, který nepřísluší skutečnému pohlaví, docházet u jedince k depresi, úzkosti a dokonce k sebevražedným tendencím.<ref name=":1">Creighton, Sarah, and Lih-Mei Liao. 2004. “Changing Attitudes To Sex Assignment In Intersex”. ''Bju International'' 2004 (5): 7. doi:10.1111/j.1464-410X.2003.04694.x.</ref>. Přesto je v ojedinělých případech, pokud je ohrožen život dítěte, operace potřebná, ta však nijak nezahrnuje úpravu především pohlavních orgánů.
 
== Společnost a intersexualita ==
 
== Psychologický dopad ==
Zákrok upravující vzhled a funkci pohlavních orgánů je stále tématem diskuzí. S novým tisíciletím přišel i nový pohled na odlišnosti jednotlivých osob a jedinci postiženi tímto jevem začali o intersexualitě a operacích otevřeně hovořit. Protože k běžné praxi v dřívějších letech patřilo neinformovat dítě o jeho odlišnosti a místo toho rychle udělat zákrok, velké množství intersexuálů uvedlo, že v nich toto zacházení zanechalo trauma, které jim brání v normálním životě. Popisují pocity úzkosti, strachu, vzteku a ponížení.<ref name=":1" /> Morgan Holmes, socioložka a intersexuálka, vzpomíná na to, že s ní bylo zacházeno jako s majetkem rodičů. Souhlas otce stačil k tomu, aby byla provedena operace, která z ní měla udělat normálního„normálního“ jedince. Místo toho ale až do dospělosti cítila odpor ke svému upravenému tělu.<ref name=":0" /> Další jedinci udávají, že jejich tělesná odlišnost, která nebyla operativně upravena, způsobuje stejné pocity. Tvrdí, že jejich intersexualita nezpůsobovala depresi pouze jim, ale i jejich rodině, která se styděla za potomkasvého ''hermafroditapotomka.''<ref name=":1" />
 
Je tedy těžké určit, zda je zákrok vhodné provést v útlém věku nebo až později, kdy je dítě připraveno rozhodnout se samo. Pomoci by ale mohlo oficiální uznávání třetího pohlaví, kdy by se osoba nemusela cítit pod tlakem vybrat si jedno nebo druhé pohlaví. K zemím uznávajícím třetí pohlaví patří například Indie, Austrálie nebo AustrálieNěmecko.<ref>Patel, Amisha R. 2010. “India's Hijras: The Case For Transgender Rights”. ''George Washington International Law Review'' 2010 (4): 28. doi:10.2307/2928520.</ref><ref>Dow, Steve. “Neither A Man Nor Woman”. Online. In ''The Sydney Morning Herald''. <nowiki>http://www.smh.com.au/nsw/neither-man-nor-woman-20100626-zaye.html</nowiki>.</ref>
 
== Reference ==