Ine: Porovnání verzí

[[Abdikace|Abdikoval]] v roce 726 a vydal se naspolu se svou chotí [[pouťÆthelburg|Æthelburgou]] dona [[Řím|Římapouť]], spolu se svou chotído [[ÆthelburgŘím|ÆthelburgouŘíma]]. Slovy soudobého kronikáře [[Beda Ctihodný|Bedy Ctihodného]] zanechal království „''mladším mužům''“. Na trůnu Wessexu ho vystřídal [[Æthelheard]].<ref group="pozn.">Data, osobní vazby a události z období raných králů Wessexu až po krále [[Egbert|Egberta]] jsou nejisté a mnohdy předmětem diskuze mezi historiky.</ref>

Ineův rodokmen a rodokmen dalších králů Wessexu je znám ze dvou zdrojů: z ''[[Anglosaská kronika|Anglosaské kroniky]]'' a k ní připojeného ''Západosaského genealogického královského seznamu''. Kronika byla vytvořenasepsána na konci [[9. století]], pravděpodobně na dvoře [[Alfréd Veliký|Alfréda Velikého]], a některé z jejích análů obsahovaly krátké rodokmeny wessexských králů. Ty jsou často v rozporu s rozsáhlejšími informacemi v ''Západosaském genealogickém královském seznamu''.<ref name="Y_S">Blíže k diskuzi ohledně ''Anglosaské kroniky'' and ''Západosaského genealogického královského seznamu'' viz Yorke, ''Kings and Kingdoms'', pp. 128–129. Pro moderní překlad obou pramenů do angličtiny, viz Swanton, ''Anglo-Saxon Chronicle'', pp. 2, 40–41.</ref> Zdá se, že tyto nesrovnalosti vyplývají ze snah pozdějších kronikářů prokázat, že každý král na ''Západosaském genealogickém královském seznamu'' byl potomkem [[Cerdic|Cerdika]], podle ''Anglosaské kroniky'' zakladatele západosaské královské linie v Anglii. <ref name="Yorke_142">Yorke, ''Kings and Kingdoms'', pp. 142–143.</ref>

Rozsah území Wessexu na začátku Ineovy vlády je poměrně známý. Údolí horní [[Temže]] po obou stranách řeky bylo dlouho územím Gewisů, ačkolivpřestože před nástupem Inea na trůn král Cædwalla ztratil území severně od řeky ve prospěch království [[Mercie]]. Je známo, že na západě před sto lety král [[Ceawlin]] dosáhl [[Bristolský záliv|Bristolského zálivu]]. <ref name="Stenton_29">Stenton, ''Anglo-Saxon England'', p. 29.</ref> Západní Sasové od té doby dále rozšiřovali své území na jihozápadním poloostrově a zatlačovali na západ hranici s [[Keltové|keltobritským]] královstvím [[Dumnonie]], které svým rozsahem pravděpodobně zhruba odpovídalo současnými hrabstvími [[Devon (hrabství)|Devon]] a [[Cornwall]].<ref name="Stenton_72">Stenton, ''Anglo-Saxon England'', pp. 72–73.</ref> Za východní hranicí Západních Sasů se nalézalo království [[Essex (království)|Východních Sasů]], které zahrnovalo [[Londýn]] a současné hrabství [[Surrey]]. Na jihovýchodě na pobřeží východně od ostrova [[Wight]] byli [[Sussex (království)|Jižní Sasové]]. Za Sussexem leželo království Kent.<ref name="BlairRBaEE_12">Blair, ''Roman Britain'', p. 209.</ref> Ineův předchůdce Cædwalla se stal vrchním vládcem většiny těchto jižních království,<ref name="Yorke_137">Yorke, ''Kings and Kingdoms'', pp. 137–138.</ref> i když se mu nepodařilo zabránit mercijským nájezdům podél horní Temže.<ref name="Stenton_72" />

Král Ine si udržel kontrolu nad ostrovem Wight a dále postoupil v Dumnonii, ale do konce jeho vlády byly ztraceny územní zisky, kterých předtím dosáhl král Cædwalla v Sussexu, Surrey a Kentu.<ref name="Stenton_72" />

Král Ine uzavřel mír v roce 694 s královstvím Kent, když jeho král [[Wihtred]] vyplatil Ineovi značnou částku jako odškodnění za smrt bratra krále Cædwally [[Mul (král Kentu)|Mula]], který byl zabit během kentského povstání v roce [[687]]. Hodnota částky, kterou král Wihtred zaplatil, je nejistá. Většina rukopisů ''Anglosaské kroniky'' zaznamenává „třicet tisíc“ a některé specifikují třicet tisíc [[Libra šterlinků|liber]]. Pokud se libry rovnají [[Sceatta|sceattům]], pak tato částka představovala hodnotu života krále v saském systému [[Wergeld|Weregild]], to znamená právní ocenění života člověka podle jeho hodnostipostavení.<ref name="Swanton_40_2">Swanton, ''Anglo-Saxon Chronicle'', 40–41, note 3.</ref><ref name="Blackwell_469">Lapidge, Michael (ed.), "Wergild", in ''The Blackwell Encyclopedia of Anglo-Saxon England'', p. 469.</ref>

Po určitou dobu udržel král Ine vládu nad královstvím Sussex, které dobyl král Cædwalla v roce [[686]].<ref name="Blackwell_251">Lapidge, Michael (ed.), "Ine", in ''The Blackwell Encyclopedia of Anglo-Saxon England'', p. 251.</ref> Sussexský král [[Nothhelm]] je v listině z roku [[692]] označován jako Ineův příbuzný (snad spřízněný sňatkem).<ref name="ASP_S45" /><ref name="Kirby_125">Kirby, ''Earliest English Kings'', p. 125–126.</ref> Sussex byl stále pod nadvládou Wessexu v roce [[710]], kdy byl král Nothhelm zmíněn, že se spolu s králem Inem zúčastnil tažení na západě proti Dumnonii.<ref name="Stenton_72" />

Vláda nad oblastí současného hrabství Surrey, které možná nikdy nebylo nezávislým královstvím, v letech před panováním krále Inea přecházela mezi Kentem, Mercií, Essexem a Wessexem. Království Essex zahrnovalo také Londýn, přičemž součástí londýnské [[diecéze]] bylo i Surrey. Tato skutečnost se zdá být zdrojem třenic mezi králem Inem a králi Essexu a Mercie, dokud provincie Surrey nebyla převedena pod správu [[Winchester|winchesterské]] diecéze v roku [[705]].<ref name="Yorke_49">Yorke, ''Kings and Kingdoms'', p. 49.</ref> Důkaz pro Ineovu počáteční kontrolu nad Surrey pochází z předmluvy k jeho zákonům, v nichž zmiňuje londýnského [[Biskup|biskupa]] [[Eorcenwald|Eorcenwalda]] jako „''mého biskupa''“.<ref name="Stenton_72" /> [22] Následné vztahy krále Inea s Essexem osvětluje dopis napsaný v roce [[704]] nebo 705 londýnským biskupem [[Wealdhere|Wealdherem]] [[Arcibiskup canterburský|canterburskému arcibiskupu]] [[Brihtwold|Brihtwoldovi]]. Dopis se týká „''sporů a neshod''“, které vznikly „''mezi králem Západních Sasů a vládci naší země''“. Vládci, o nichž se Wealdhere zmiňuje, jsou essexští spolukrálové, bratři [[Sigeheard]] a [[Swæfred]], a příčinou neshod byla praxe Essexu poskytovat útočiště vyhnancům z Wessexu. Král Ine souhlasil s mírem za podmínky, že wessexští vyhnanci budou vypovězeni. K řešení sporů byl plánován koncil v [[Brentford|Brentfordu]].<ref name="Kirby_125 "/><ref name="EHD_729">Překlad Wealdherova dopisu lze nalézt ve Whitelocku, ''English Historical Documents'', p. 729.</ref> Tehdy již Surrey bylo jasně mimo západosaskou kontrolu.<ref name="Kirby_125 "/>

Dle ''Anglosaské kroniky'' bojovali v roce 710 králové Ine a Nothhelm proti králi Dumnonie [[Geraint|Geraintovi]].<ref name="Swanton_422 "/> Anglický [[mnich]] a [[Kronika|kronikář]] [[Jan z Worcesteru]] uvádí, že král Geraint byl v této bitvě zabit.<ref name="Forester_36">Jan z Worcesteru byl kronikář z 12. století, který měl přístup k verzím ''Anglosaské kroniky'', které se dosud dochovaly. Viz Campbell (ed.), ''The Anglo-Saxons'', p. 222.  Text v ''Anglosaské kronice'', viz Forester, ''Chronicle'', p. 36.</ref> Tradičně se předpokládalo, že Ineův postup přinesl západosaskou kontrolu nad současným hrabstvím Devon, přičemž novou hranicí s Dumnonií se stala řeka [[Tamar (řeka)|Tamar]].<ref name="Kirby_125 "/> To se však neshoduje s následujícími událostmi, jako je [[bitva u Hehilu]] nebo [[Ethelstan|Æthelstanovo]] vyhnání britských Keltů („Západních Velšanů“) z Isky (současné město [[Exeter]]).  Kronika z 10. století ''[[Annales Cambriae]]''<ref name="Higham_170">Higham, ''King Arthur'', p. 170.</ref> zaznamenává, že v roce 722 Britovébritští Keltové porazili své nepřátele v bitvě u Hehilu. „Nepřáteli“ musí být král Ine nebo jeho lidé, ale místo bitvy není identifikované. Historici ho umisťovali jak do Cornwallu, tak do Devonu.<ref name="Stenton_72" /><ref name="TF_SW_273">Todd & Fleming, ''The Southwest'', p. 273.</ref>

Král Ine bojoval v roce 715 u [[Bitva u Woden's Burg|Woden's Barrow]], buď proti mercijskému králivojsku vedeným králem [[Ceolred|Ceolredem]], anebo naopak spolu s ním proti nejmenovanému protivníku. Výsledek bitvy není zaznamenán. Woden's Barrow je [[Neolit|neolitická]] [[mohyla]] nyní nazývaná Adamův hrob v Alton Prior v současném hrabství [[Wiltshire]].<ref name="Swanton_14">Swanton, ''Anglo-Saxon Chronicle'', p. 14.</ref> Král Ine zřejmě nezískal žádná území severně od Temže, které patřila Západním Sasům za dřívějších králů. Je ale známo, že ovládal jižní břeh: listina z roku 687 ukazuje, že věnuje církvi pozemky ve [[Streatley]] na Temže a blízkém [[Basildon|Basildonu]].<ref name="Stenton_72 "/><ref>{{cite web|url=http://www.anglo-saxons.net/hwaet/?do=get&type=charter&id=239|title=Anglo-Saxons.net: S 239|accessdate=19 July 2007}}</ref>

V roce [[721]] zaznamenává ''Anglosaská kronika'', že král Ine zabil jistého Cynewulfa, o kterém není nic víc známo, ​​i když jeho jméno naznačuje spojení s královskou linií Wessexu. V královské rodině se krátce poté objevil spor: Dle ''Anglosaské kroniky'' v roce 722 Inova manželka, královna Æthelburg, vypálila město [[Taunton]], který její manžel postavil na počátku své vlády.<ref name="Swanton_422" /> Důvodem zničení Tautonu byla zřejmě její snaha, aby město nepadlo do rukou povstalců.<ref>{{cite book|author1=Juliana Dresvina|author2=Nicholas Sparks|title=Authority and Gender in Medieval and Renaissance Chronicles|url=https://books.google.com/books?id=rK8wBwAAQBAJ&pg=PA48|date=18 December 2012|publisher=Cambridge Scholars Publishing|isbn=978-1-4438-4428-4|pages=48–}}</ref>