Ine: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Zákony I.
Řádek 26:
Rané zdroje se shodují, že Ine byl synem [[Cenred (Wessex)|Cenreda]] a že Cenred byl synem [[Ceolwald|Ceolwalda]]. Dále do minulosti je shoda menší.<ref name="Swanton_422">Swanton, ''Anglo-Saxon Chronicle'', pp. 42–43.</ref> Ine se narodil kolem roku 670<ref>{{cite book|last=Panton|first=James|date=24 February 2011|title=Historical Dictionary of the British Monarchy|url=https://books.google.co.uk/books?id=BiyyueBTpaMC&pg=PA108&dq#v=onepage&q&f=false|publisher=Scarecrow Press|page=108|isbn=9780810874978}}</ref> a k jeho sourozencům patřil bratr Ingild a dvě sestry, [[Cuthburh]] a Cwenburg. Ingild je považován anglosaskými královskými rodokmeny za předka wessexského krále [[Egbert|Egberta]] a následujících králů Anglie.<ref>Garmonsway, G.N. ed., ''The Anglo-Saxon Chronicle'', London, J. M. Dent & Sons, Ltd., pp. xxxii,2,4,42,66</ref> Cuthburh se stala manželkou [[Northumbrie|northumbrijského]] krále [[Aldfrith|Aldfritha]]<ref name="Kirby_143">Kirby, ''Earliest English Kings'', p. 143.</ref> a Ine sám byl ženatý s Æthelburgou.<ref name="Swanton_422"/> Beda Ctihodný říká, že Ine byl „''z královské krve''“, čímž míní královskou linii [[Gewisové|Gewisů]], raného západosaského kmenového uskupení.<ref name="Bede_PC_276">Bede, ''Ecclesiastical History'', citováno z Leo Sherley-Price's translation, p. 276.</ref>
 
Ineův rodokmen a rodokmen dalších králů Wessexu je znám ze dvou zdrojů: z ''[[Anglosaská kronika|Anglosaské kroniky]]'' a k ní připojeného ''Západosaského genealogického královského seznamu''. Kronika byla vytvořena na konci [[9. století]], pravděpodobně na dvoře [[Alfréd Veliký|AlfredaAlfréda Velikého]], a některé z jejích análů obsahovaly krátké rodokmeny wessexských králů. Ty jsou často v rozporu s rozsáhlejšími informacemi v ''Západosaském genealogickém královském seznamu''.<ref name="Y_S">Blíže k diskuzi ohledně ''Anglosaské kroniky'' and ''Západosaského genealogického královského seznamu'' viz Yorke, ''Kings and Kingdoms'', pp. 128–129. Pro moderní překlad obou pramenů do angličtiny, viz Swanton, ''Anglo-Saxon Chronicle'', pp. 2, 40–41.</ref> Zdá se, že tyto nesrovnalosti vyplývají ze snah pozdějších kronikářů prokázat, že každý král na ''Západosaském genealogickém královském seznamu'' byl potomkem [[Cerdic|Cerdika]], podle ''Anglosaské kroniky'' zakladatele západosaské královské linie v Anglii. <ref name="Yorke_142">Yorke, ''Kings and Kingdoms'', pp. 142–143.</ref>
 
Ineovým předchůdcem na trůnu Wessexu byl král [[Cædwalla]], ale existuje určitá nejistota ohledně přechodu moci z krále Cædwally na Inea. Cædwalla odstoupil v roce [[688]] a odešel do [[Řím|Říma]], aby se nechal [[Křest|pokřtít]]. Podle ''Západosaského genealogického královského seznamu'' panoval Ine třicet sedm let a abdikoval v roce 726. Tato data znamenají, že trůn získal až roku 689, což by mohlo naznačovat nestabilní období mezi abdikací krále Cædwally a nástupem krále Inea na trůn. Ine možná po určitou dobu vládl po boku svého otce Cenreda: existují slabé důkazy o společném vládnutí a silnější důkazy o tom, že nedlouho před tím vládnou pod dominantním vládcem ve Wessexu ještě „podkrálové“.<ref name="Yorke_145">Yorke, ''Kings and Kingdoms'', p.145–146</ref> Ine uznává pomoc svého otce při sestavování svého zákoníku.<ref name="Kirby_122">Kirby, ''Earliest English Kings'', p. 122.</ref> Dochovala se také pozemková donace, která naznačuje, že Cenred po nástupu Inea na trůn ve Wessexu stále vládl.<ref name="ASP_S45">{{cite web|url=http://www.anglo-saxons.net/hwaet/?do=seek&query=S+1164|title=Anglo-Saxons.net S 1164|accessdate=4 July 2007}}</ref><ref name="Kirby_120">Kirby, ''Earliest English Kings'', p. 120.</ref>
Řádek 64:
Nejstarším dochovaným anglosaským zákoníkem, pocházejícím patrně z let [[602]] nebo [[603]], je zákoník kentského krále [[Æthelberht (Kent)|Æthelberhta]], jehož vláda skončila v roce [[616]]. <ref name="EHD_357">Whitelock, ''English Historical Documents'', p. 357.</ref><ref name="attenborough4">Attenborough. [https://archive.org/stream/lawsofearliesten00grea#page/4/mode/2up The laws of the earliest English kings. pp.&nbsp;4–17]</ref> V 70. nebo 80. letech [[7. století]] byl vydán zákoník jménem kentských králů [[Hlothher|Hlothhera]] a [[Eadric (Kent)|Eadrika]].<ref name="attenborough18">Attenborough. [https://archive.org/stream/lawsofearliesten00grea#page/18/mode/2up The laws of the earliest English kings. pp.&nbsp;18–23]</ref> Dalšími králi, kteří vydali soubor zákonů, byli kentský král Wihtred, a potom král Ine.<ref name="EHD_327">Whitelock, ''English Historical Documents'', pp. 327–337.</ref><ref name="attenborough24">Attenborough. [https://archive.org/stream/lawsofearliesten00grea#page/24/mode/2up The laws of the earliest English kings. pp.&nbsp;24–61]</ref>
 
Data vydání zákonů králů Wihtreda a Inea jsou poněkud nejistá, ale existuje důvod se domnívat, že své zákony král Wihtred vydal [[6. září]] [[695]],<ref name="EHD_3612">Whitelock, ''English Historical Documents'', p. 361.</ref> zatímco Ineovy zákony byly sestaveny v roce 694 nebo krátce předtím.<ref name="Stenton_72" /> Král Ine se nedlouho před tím shodl s Wihtredem na mírových podmínkách zahrnujících kompenzaci za smrt Mula. Existují náznaky, že oba vládci na tvorbě svých zákonů do určité míry spolupracovali. Kromě shodného načasování existuje jedna klauzule, která se v obou zákonících objevuje téměř ve stejné podobě.<ref>Příslušný zákon je kapitolou 20 v Ineově kodexu a kapitolou 28 ve Wihtredově. Ineova verze zní: „Pokud muž z dálky nebo cizinec prochází lesem mimo cestu a nevolá, ani netroubí na roh, má se za to, že je zloděj, abya má bylbýt zabit nebo zajat pro výkupné.“ Wihtredova verze zní: „Pokud muž z dálky nebo cizinec sejde z cesty a ani nevolá, ani netroubí na roh, má se za to, že je zloděj, abya má bylbýt zabit nebo zajat pro výkupné.“ Viz Whitelock, ''English Historical Documents'', pp. 364, 366.</ref> Dalším náznakem spolupráce je to, že Wihtredovy zákony používají západosaský termín pro šlechtice ''gesith'', místo kentského termínu ''eorlcund''. Lze se domnívat, že vydat zákoníky bylo pro oba krále otázkou prestiže, aby obnovili autoritu krále po období nepokojů v obou královstvích.<ref name="Kirby_125" />
 
Ineovy zákony se dochovaly pouze proto, že je král [[Alfred Veliký]] připojil ke svému vlastnímu zákoníku.<ref [40]name="EHD_364">Whitelock, ''English Historical Documents'', pp. 364–372.</ref> Nejstarší dochovaný rukopis, a jediná jeho úplná kopie, je na rukopis MS 173 uložený na [[Corpus Christi College]] v [[Cambridge|Cambridgi]], který obsahuje jak AlfredůvAlfrédův zákoník, tak zákoník Ineův a nejstarší existující text ''Anglosaské kroniky''. Zachovaly se další dva neúplné texty. Jeden byl původně úplnou kopií Ineových zákonů coby část rukopisu MS Cotton Otho B xi uchovaného v [[Britská knihovna|Britské knihovně]], ale tento rukopis zničil z velké části požár v roce [[1731]] v londýnském [[Ashburnham House]]. Při požáru destrukci unikly pouze kapitoly 66 až 76.2 Ineových zákonů. Fragment Ineových zákonů lze nalézt také v [[Britské muzeum|Britském muzeu]] jako MS Burney 277.<ref name="EHD_327"/>
 
Je možné, že nemáme Ineovy zákony v jejich původní podobě ze 7. století. Král Alfréd uvádí v prologu svých zákonů, že odmítl ty dřívější zákony, které se mu nelíbily. Nespecifikoval, jaké zákony vynechal, ale pokud se jednalo o zákony, které již v jeho době nebyly relevantní, nelze předpokládat, že dochovaná verze Ineových zákonů je úplná.<ref name="EHD_327"/>
 
Prolog Ineových zákonů uvádí královy poradce. Jsou jmenováni tři lidé: biskupové [[Eorcenwald]] a [[Hædde]] a Ineův otec král Cenred. Ine byl křesťanský král a jeho záměr podpořit křesťanství je ze zákonů jasný. Například přísaze [[Eucharistie|příjemce svátosti]] je dávána větší váha než přísaze nekřesťana.<ref name="EHD_327"/> Řeší se také [[křest]] a dodržování náboženských předpisů. Značná pozornost je také věnována občanským otázkám, a to více než v soudobých kentských zákonech.<ref name="Kirby_124">Kirby, ''Earliest English Kings'', p. 124.</ref>
 
Jeden ze zákonů uvádí, že [[obecní půda]] může být ohrazena několika ''[[Churl|ceorly]]'' (soudobé označení saských svobodných sedláků). Jakýkoli ''ceorl'', který však svůj podíl neohradí a dovolí, aby jeho dobytek pronikl na pole někoho jiného, ​​nese odpovědnost za způsobenou škodu.<ref name="EHD_364"/> To neznamená, že země byla držena společně. Každý ''ceorl'' měl svůj vlastní pás země, který ho živil. Je zajímavé, že králův zákon je vyžadován k urovnání relativně menší záležitosti. Zákony nezmiňovaly roli místních pánů při vymáhání právních norem od ''ceorlů''.<ref name="Stenton_279">Stenton, ''Anglo-Saxon England'', pp. 279–280.</ref> Z tohoto a dalších zákonů je zřejmé, že nájemci měli držbu půdy od pána. Úzké zapojení krále naznačuje, že vztah mezi pánem a nájemcem byl pod královou kontrolou.<ref name="Stenton_312">Stenton, ''Anglo-Saxon England'', pp. 312–314.</ref>
 
Zákony zabývající se zatoulaným skotem poskytují první písemný důkaz o hospodaření ''[[open-field system]]''. Ukazují, že zemědělská produkce ''open-field system'' byla praktikována ve Wessexu v Ineově době, a je pravděpodobné, že se jednalo také o převládající zemědělskou metodu napříč anglickou oblastí tradičně nazývanou [[Midlands]], a dále až na severovýchod až po království [[Lindsey (království)|Lindsey]] a Deira. Avšak celý Wessex tento systém nepoužíval. Používán nebyl kupříkladu v Devonu.<ref name="Stenton_279"/> Zákon zmiňující zmiňuje ''yard'' země je první zdokumentovanou zmínkou o této jednotce. ''Yard'' byla plošná jednotka rovnající se čtvrtině [[popluží]]. Popluží byla jednotka plochy neurčité velikosti měnící se v závislosti na lokalitě, ale mohla představovat až 120 [[Akr|akrů]] (49 [[Hektar|ha]]). ''Yard'' se v tomto smyslu později stal standardním držbou středověkého [[Nevolnictví|nevolníka]] a byl známý jako ''[[virgate]]''. Jeden historik poznamenal, že „počátky statkářské ekonomiky jsou jasně vidět v Ineových zákonech“.<ref name="Stenton_312 "/>
 
<br />
== Poznámky ==
<references group="pozn." />