Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais: Porovnání verzí

Pierre-Augustin Caron se narodil v neurozené rodině [[Paříž|pařížského]] hodináře jako jediný syn mezi pěti dcerami. Rodina jeho otce byla obstojně zámožná, a tak Pierrovo dětství proběhlo šťastně a bezstarostně.

Ve třinácti letech byl vzat do učení, aby mohl pokračovat v otcově podniku. Pierre v učení dobře prospíval, někdy mezi léty [[1751]] - –[[1753]] dokonce vylepšil [[hodinový strojek]] co do přesnosti určování času. O tento vynález se rozhořel spor s dalším hodinářem M. Lepautem, královským hodinářem, který si vynález nárokoval, a spor byl přednesen až před Akademii a rozřešen ve prospěch mladého Carona. Tato aféra z něj udělala svým způsobem celebritu jak mezi pařížskými měšťany, tak u dvora. Král si ho dal předvést a získal i skvělé zakázky, např. vytvořil hodinky připevněné na prsten pro [[Madame de Pompadour]].

Caron se při první příležitosti zbavil své živnosti a zařídil si u dvora [[sinekura|sinekuru]] -– stal se v roce [[1756]] jako výborný flétnista a harfeník učitelem hry na harfu dcer [[Ludvík XV.|Ludvíka XV.]] K tomuto postu mu pomohla Marie-Madeleine, žena nižšího královského úředníka Francqueta (rozená Aubertin). O rok později její manžel zemřel a vdova se brzy nato -– [[22. listopad]]u [[1756]] -– provdala znovu -– za Pierre-Augustina Carona. Caron tak získal podstatné jmění a podle vyženěných pozemků le Bois Marchais začal po brzké manželčině smrti (na tyfus) užívat jméno Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais.

V letech [[1759]] - –[[1760]] se spřátelil s M. Pâris-Duverneym, stárnoucím podnikatelem a bankéřem a pod jeho vedením se pustil do spekulací. S Pâris-Duverneyho pomocí získal roku [[1760]] úřad královského sekretáře. V roce [[1763]] si zakoupil další úřad a stal se tak vedoucím lovčím.

Důležitou událostí pro jeho budoucí literární dílo se stala jeho několikaměsíční návštěva [[Španělsko|Španělska]]. Roku [[1764]] odjel do [[Madrid]]u a strávil zde 10 měsíců, aby pomohl své sestře Lisette, kterou opustil její snoubenec -– španělský literát [[José Clavijo]]. Beaumarchais jej proto vyzval na souboj, ale když Clavijo požádal španělské úřady o ochranu, skončil nakonec ve vězení, kde strávil celý měsíc. Pak se již mohl starat o obchodní záležitosti pro Pâris-Duverneyho a oslňovat v salónech a u královského dvora.

Důležité je, že si ze Španělska přivezl nápady týkající se své první divadelní hry a obecně ve svém díle těžil z typických postav, se kterými se ve Španělsku setkal. Sestřiny nepovedené zásnuby daly podnět k jeho prvotině „Eugenie“''Eugenie'', která měla premiéru v [[Comédie-Française]] 29. ledna [[1767]]. Hra pojednává o venkovské dívce, která si v touze po postupu slíbí manželství bohatému šlechtici, ten ji ale zavrhne poté, co si najde partnerku společensky sobě rovnou. Hra v Paříži neměla úspěch, negativně ji hodnotil i [[Denis Diderot|Diderot]], v zahraničí ale byla úspěšná, např. [[Johann Wolfgang von Goethe|Goethe]] ji přeložil a uvedl na německou scénu.

Beaumarchais se roku [[1768]] podruhé oženil s Genevièfve-Madeleine Lévèque (rozená Wattebled), ale ani toto manželství netrvalo dlouho -– jeho žena v roce [[1770]] zemřela shodou okolností také na tyfus. Z manželství se narodil syn Augustin, který zemřel v roce [[1772]]. Shoda okolností to byla natolik nápadná, že se v určitých kruzích objevily spekulace, že se svých manželek poté, co získal majetek, jedem zbavil. Beaumarchais se klepu bránil, ale ten zůstal dlouho v paměti, a dokonce i [[Alexandr Sergejevič Puškin|Puškin]] na něj naráží v „Mozartu a Salierim“.

[[File:Statue Beaumarchais Clausade Paris.jpg|thumb|551x551px|JehoBeaumarchaisova bronzová socha z roku 1895 v Paříži (Rue Saint-Antoine a Rue des Tournelles, 4th arrondissement of Paris).]]

Rok [[1770]] nebyl pro Beaumarchaise šťastný. Kromě smrti manželky, klepů okolo travičství a finančních potíží, ztratil i dlouhodobého obchodního patrnera.partnera: [[17. červenec|17. července]] zemřel i [[Pâris-Duverney]]. Několik měsíců před jeho smrtí Beaumarchais a Pâris-Duverney uzavřeli smlouvu, dle které byl na Pâris-Duverneye přenesen Beaumarchaisův dluh 75 000 liber, Beaumarchais navíc získal 15 000 liber. Po smrti Pâris-Duverneye jeho jediný dědic hrabě de la Blanche pohnal Beaumarchaise před soud pro podvod a padělání listin. Verdikt z roku [[1772]] obviněného osvobodil, ale o rok později byl vlivem de la Blanchových známostí zrušen.

V této kritické době se Beaumarchais navíc zapletl do hádky s vévodou de Chaulnes na nanejvýš citlivé téma -– vévodovu milenku. Žárlivý de Chaulnes mu vnikl do bytu a během hádky o herečku jej musel Beaumarchais vlastnoručně vyhodit z domu. Výsledkem byl pobyt ve vězení pro urážku šlechtice mezi únorem a květnem [[1773]]. V této době se ovšem konalo obnovené řízení ohledně smlouvy s Pâris-Duverneyem a de la Blanche a jeho ochránce soudce Goezman využili jehoBeaumarchaisovy absence během přelíčení a dosáhli rozhodnutí, dle kterého měl zaplatit celý dluh i s úroky, stejně jako soudní náklady. Tento rozsudek pro Beaumarchaise prakticky znamenal bankrot.

Beaumarchais se po návratu z vězení bránil způsobem sobě vlastním. Sepsal čtyřdílný [[pamflet]] Mémoires„Mémoires contre GoezmanGoezman“, který z něj v předrevoluční Francii udělal (ne naposledy) hrdinu dne a symbol sociální nespravedlivosti a útisku. Goezman odpověděl vznesením dalších obvinění, která vyřešil soud dne [[26. únor]]a [[1774]] tak, že Beaumarchaise zbavil jeho občanských práv (kvůli urážkám obsaženým v [[pamflet]]u), Goezmana jeho místa u soudu a zrušil rozsudek nařizující zaplacení dluhu de la Blanchovi. Případ nabyl takové popularity, že Goezman musel opustit soudní budovu tajně zadním vchodem, aby se na něj nevrhl rozzuřený pařížský [[dav]].[[File:Père-Lachaise - Division 28 - Beaumarchais 01.jpg|thumb|250x250px|JehoBeaumarchaisův hrob na pařížském hřbitově Père-Lachaise. ]]

Beaumarchais se dal do služeb [[Ludvík XV.|Ludvíka XV.]] a [[Ludvík XVI.|Ludvíka XVI.]], doufaje, že mu za zásluhy budou vrácena občanská práva. V následujících letech v královských službách v podstatě jako tajný agent podnikl mnoho cest do [[Londýn]]a, [[Amsterdam]]u a [[Vídeň|Vídně]]. Jeho první velká cesta směřovala do Londýna, kde byl pověřen získat rukopis pamfletu Les„Les mémoires secrets d'uned’une femme publiquepublique“, který se týkal milenky Ludvíka XV. [[Madame du Barry|MneMme du Barry]].

V roce [[1778]] v Paříži zemřel [[Voltaire]]. Beaumarchais se rozhodl publikovat kompletní Voltairovo dílo, a to přesto, že bylo ve Francii přísně cenzurováno. Aby získal opravdu všechny Voltairovy práce, zcestoval celou Evropu a nakonec založil nakladatelství v německém [[Kehl]]u -a vyhnul se tak francouzské cenzuře. V letech [[1783]]-–[[1790]] bylo vydáno sedmdesát svazků Voltairova díla, ale celý podnik se nakonec ukázal jako prodělečný. Nicméně Beaumarchaisovi vděčíme za zachování Voltairových prací, které by bez něj byly pro současnost bezpochyby ztraceny.

V roce [[1786]] se Beaumarchais potřetí a naposledy oženil, tentokrát s Marie-Thérèse de Willer-Mawlaz -– ženou, která byla již 12 let jeho milenkou a se kterou měl dceru Eugénii.

V roce [[1787]] se Beaumarchais dostal znovu do konfliktu s francouzskou justicí. Seznámil se s Mme Korman, jejíž manžel ji křivě obvinil z cizoložství s vidinou získání jejího věna. Celý případ se dostal před soud, Beaumarchais zde vystupoval na straně Mme Korman. Monsieur Korman do svých služeb získal úspěšného advokáta Nicolase Bergasse. [[2. duben|2. dubna]] [[1790]] byli Monsieur Korman a Bergasse uznáni vinnivinnými z pomluv, byla ale paradoxně poškozena i Beaumarchaisova reputace byla poškozena, protože se v souvislosti s procesem začaly propírat i Beaumarchaisovy tajné služby koruně.

Snažil se o spolupráci s republikánskou armádou, když se jí pokusil prodat 60 000 pušek, které získal v Holandsku. Byl ovšem neschopný je opravduskutečně dodat. Zatímco kvůli tomuto obchodu pobýval mimo Paříž, byl zahrnut do seznamu emigrantů (tedy vlastně royalistů). Nebylo pro něj možné se do Francie vrátit a dva a půl roku pobýval v exilu, většinou v Německu, než bylo jeho jméno ze seznamu odstraněno. V roce [[1796]] vrátil do Paříže, kde strávil v relativním klidu zbytek života. Zemřel v roce [[1799]] ve věku 67 let na mrtvici a byl pohřben na hřbitově [[Hřbitov Père-Lachaise|Père-Lachaise]] v Paříži.

Tři hry, ve kterých vystupuje Beaumarchaisova nejznámější postava [[Figaro]], nesou názvy „Le Barbier de Séville“ (''[[Lazebník sevillský]]''), „Le Mariage de Figaro“ (''[[Figarova svatba (divadelní hra)|Figarova svatba]]''), a „La Mère coupable“ (''[[Provinilá matka]]''). Patří mezi nejdůležitější francouzské hry epochy, kterou dovedně vystihují. Ve všech třech se objevují pouze dvě postavy: [[Figaro]] a hrabě Almaviva, které obě vznikly na základě Beaumarchaisových cest ve Španělsku. V jejich vzájemném vztahu se odráží sociální skutečnosti před francouzskou revolucí, během ní a po francouzské revoluciní. JejichVztah vztahAlmavivy a Figara začíná jako tradiční vztah pána a jeho sluhy v ''Lazebníkovi sevillském''. Ve ''Figarově svatbě'' se stávají rivaly v boji o Zuzanku (personifikace třídního boje v předrevoluční Francii) a konečně v ''Provinilé matce'' se spojí, aby zvrátili pikle Begéarasse. ''ProviniláProvinilou matkamatku'' bylaBeaumarchais Beaumarchaisemnazval nazývánajako druhým„druhého [[Tartuffe|Tartuffa]]m“ jako poctapoctu [[Molière|Moliérovi]] a jeho hře.

Do určité míry jsou Figarovskéfigarovské hry autobiografické. Don Guzman Brid'oisonBrid’oison ve ''Figarově svatbě'' a Begéarass v ''Provinilé matce'' bylybyli karikaturami dvou Beaumarchaisových soupeřů: Goezmana a Bergasse. Páže Cherubín ve ''Figarově svatbě'' se podobá mladému Beaumarchaisovi, který se pokusil z nešťastné lásky o sebevraždu. Zuzanka byla vytvořena podle Beaumarchaisovy třetí ženy Marie-Thérèse de Willer-Mawlaz.

''Figarova svatba'' vzniklvznikla v roce [[1775]], ale poté, co jejji během soukromého čtení slyšel [[Ludvík XVI.]] a pochopil satiru týkající se aristokracie, byla hra zakázána. Přesto se stala známou díky soukromým čtením. A vV roce [[1784]] byla hra králem konečně povolena a rychle se stala velmi populární, dokonce i mezi aristokracií. [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozartova]] opera měla premiéru jen o dva roky později.

''Provinilá matka'' měla premiéru v roce [[1792]] v Paříži, v době, kdy už byla Beaumarchaisova sláva minulostí. Všechny tři hry se dodnes těší oblibě a jsou často hrány.

* [[1765]] (?) – ''Le Sacristan''
* [[1767]] -– ''Eugénie'' drama, premiéra v [[Comédie-Française]]

* [[1767]] -– ''LL’Essai''Essai ''sur le genre dramatique sérieux''

* [[1770]] -– ''Les Deux amis ou le Négociant de Lyon'' drama, premiéra v Comédie-Française

* [[1773]] -– ''Le Barbier de Séville ou la Précaution inutile'' komedie, premiéra v Comédie-Française [[3. leden|3. ledna]] [[1775]]

* [[1774]] -– ''Mémoires contre Goezman''

* [[1775]] -– ''La Lettre modérée sur la chute et la critique du «Barbier de SérvilleSéville»''

* [[1778]] -– ''La Folle journée ou Le Mariage de Figaro'' komedie, premiéra v Comédie -Française [[2. duben|2. dubna]] [[1784]]

* [[1784]] -– ''Préface du mariage de Figaro''

* [[1787]] -– ''Tarare'' opera s hudbou [[Antonio Salieri]]ho, premiéra v [[Opéra de Paris]]

* [[1792]] -– ''La Mère coupable ou L'AutreL’Autre Tartuffe'' drama, premiéra v [[Théâtre du Marais]] [[26. červen|26. června]]

* [[1799]] -– ''Voltaire et Jésus-Christ''

* [[1786]] -– ''Le Nozze di Figaro'' opera založená na hře stejného názvu s libretem [[Lorenzo Da Ponte]] a hudbou [[Wolfgang Amadeus Mozart|Wolfganga Amadea Mozarta]]

* [[1782]] -– ''Il Barbiere di Siviglia, ovvero La precauzione inutile'' opera založená na hře stejného názvu, autor libreta neznámý, hudba [[Giovanni Paisiello]], přepracováno v roce [[1787]]

* [[1816]] -– ''Il Barbiere di Siviglia'' opera založená na hře stejného názvu s libretem [[Pietro Sterbini|Pietra Sterbiniho]] a hudbou [[Gioacchino Rossini|Gioacchino Rossiniho]]

* [[1905]] -– ''Chérubin'' opera podle stejnojmenné hry, hudba Jules Massenet, autor libreta neznámý

* [[1948]] -– ''Lišky na vinici'' historický román [[Lion Feuchtwanger|Liona Feuchtwangera]], Beaumarchais jednou z hlavních postav

* [[1950]] -– ''Beaumarchais'' komedie od [[Sacha Guitry]]

* [[1966]] -– ''La Mère coupable'' opera podle stejnojmenné hry, hudba a libreto Darius Milhaud

* [[1991]] -– ''The Ghosts of Versailles'' opera podle La mère coupable, hudba John Corigliano, libreto William M. Hoffman

* [[1991]] -– ''Den brottsliga modern'', opera podle La mère coupable, music od [[Inger Wikström]]a, libreto Inger Wikström a Mikaael Hylin.

* [[1996]] -– ''Beaumarchais l'insolentl’insolent'' film založený na hře [[Sacha Guitry|Guitryho]], režie [[Éduard Molinaro]]