Amora'im: Porovnání verzí

▲'''Amoraim''' nebo '''''amoraité''''' ([[aramejština|aramejsky]] '''אמוראים''', ''amora'im'') (z důvodu možné záměny se starověkými národy [[Emorejci]]/[[Amorejci]] je někdy lepší používat hebrejský, resp. aramejský tvar) znamená dosl. '''''říkající''''' a vztahuje se k [[rabín]]ským učencům, kteří se podíleli svými ''výroky'' na kompilaci a obsahu [[Gemara|Gemary]].

▲Zatímco jejich předchůdci [[tanaité]] působili pouze v [[Izrael]]i, amoraim působili již jak v Izraeli, tak v [[Babylón]]ii. Babylónští amoraim nakonec své izraelské souputníky překonali co do tvorby, i když se tak stalo především díky výhodnějším podmínkám, které babylónští učenci měli, neboť Mezopotámie od dob [[Traján]]a nebyla pod [[řím]]skou nadvládou a nikdy se již pod ní nedostala. Naproti tomu situace v Izraeli byla velmi napjata a po dvou nezdařených povstáních byl stav židovského obyvatelstva velmi neutěšený. Tvrdou ranou izraelskému židovstvu byl i nástup [[křesťanství]] po roce 313, které bylo stále více náboženstvím ne-židů, na blízkém východě především [[Řek]]ů, kteří se Židy přátelské vztahy příliš nepěstovali. Díky tomu končí období amoraim a tím i práce na Gemaře v Izraeli již během 4. století. Kolem roku 400 jsou již práce na [[Jeruzalémský Talmud|Jeruzalémském Talmudu]] uzavřeny.

▲V babylónských městech byla situace zcela jiná. Až na občasné excesy ze strany perských panovníků mohli Židé žít v Babylónii v mnohem větším pohodlí, než jejich západní souvěrci. Babylónie byla centrem židovské náboženské a kulturní tradice až do 9. století, kdy se centrum židovské učenosti začalo stěhovat na západ. Amoraim dělíme do generací, určité zdroje uvádí pět až osm generací (záleží vesměs na způsobu dělení posledních tří generací, které jsou někdy spojovány v jednu či pouze ve dvě). Období poslední generace amoraim v Babylónii začíná okolo r. 450 a končí rokem 500, kdy byl podle tradice uzavřen [[Babylónský Talmud]]. Na dodatcích a redakci textu Gemary pracovali další generace učenců, známí jako [[savoraité]].