Wikipedie

Boček z Jaroslavic a ze Zbraslavi: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m Robot: odstranění již nepotřebných klíčových slov; kosmetické úpravy
drobné úpravy a doplnění
Řádek 4:
| místo pohřbení = [[Žďár nad Sázavou (klášter)]]
}}
'''Boček z Jaroslavic a ze Zbraslavi''', někdy také '''Boček z Obřan''', (těsně před [[1210]] − prosinec [[1255]]) byl významný moravský šlechtic z rodu [[Páni z Kunštátu a Poděbrad|pánů ze Zbraslavi]].
 
Narodil se jako nejstarší syn [[Gerhard ze Zbraslavi|Gerharda ze Zbraslavi]] zřejmě těsně před rokem [[1210]]. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1232. V roce 1233 se účastnil bojů mezi [[Václav I.|Václavem I.]] a babenberskými vojsky. Král Václav I. se mu odvděčil tím, že mu ještě téhož roku udělil titul [[Moravský maršálek|maršálka]]. V roce 1238 byl jmenován znojemským purkrabím. Své postavení zužitkoval při sňatku s [[Eufémie z Křižanova|Eufémií]], dcerou velmože [[Přibyslav z Křižanova|Přibyslava z Křižanova]], po němž později zdědil rozsáhlé statky. Roku 1252 Boček získal titul hraběte z [[Pernegg]]u. Téhož roku založil [[Žďár nad Sázavou (klášter)|cisterciácký klášter ve Žďáru]]. V roce 1254 se účastnil křížové výpravy do Pruska. Angažoval se ve vysoké politice a významnou měrou přispěl k proslulosti svého rodu. Ve starší literatuře byl dokonce považován za zakladatele rodu [[Páni z Kunštátu a Poděbrad|pánů z Kunštátu]]. Zemřel v prosinci roku [[1255]].
Řádek 11:
=== Počátek kariéry ===
[[Soubor:Premysl markrabe.jpg|náhled|Pečeť moravského markraběte Přemysla]]
Boček se zřejmě narodil těsně před rokem [[1210]] jako nejstarší syn moravského šlechtice [[Gerhard ze Zbraslavi|Gerharda ze Zbraslavi]]. V pramenech je poprvé uváděn v listopadu 1232, kdy jako ''filius Gerardi'' (syn Gerhardův) svědčil na darovací listině moravského markraběte [[Přemysl (moravský markrabě)|Přemysla]] určené pro jeho kaplana Řehoře. V listině byl zařazen na konec horní poloviny, což dokládá, že již v této době patřil k významným moravským šlechticům. Svou kariéru Boček podobně jako jeho otec zahájil právě u markraběte Přemysla, jenž byl bratrem krále [[Václav I.|Václava I.]] Přemysl a Václav však neměli příliš přátelské vztahy, a to pro Bočka i Gerharda znamenalo neustálé manévrování mezi oběma bratry.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Plaček
| jméno = Miroslav
Řádek 26:
| isbn = 80-7106-683-4
| poznámka = [dále jen Páni z Kunštátu]
}}</ref> V červenci 1233 vpadlo na Moravu vojsko rakouského a štýrského vévody [[Fridrich II. Babenberský|Fridricha II. Bojovného]], akterého podpořil ho i markrabě Přemysl. Boček se v tento okamžik musel poprvé rozhodnout, na jakou stranu se přidá. Nakonec podpořil krále Václava. [[Přibík Pulkava z Radenína]] ve své kronice mluví o tom, jak dal Boček za svítání zvonit všemi zvony, které měli Češi k dispozici. Fridrichovo vojsko se intenzivního vyzvánění údajně tak zaleklo, že se vzápětí obrátilo na útěk.<ref>Páni z Kunštátu, s. 38−40</ref><ref name=ČD651>{{Citace monografie | příjmení = Novotný | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Novotný (historik) | titul = České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I | url = http://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:a2e77260-1008-11e8-8485-5ef3fc9ae867?page=uuid:9ebd9bb0-2efd-11e8-b257-005056825209 | vydavatel = Jan Laichter | místo = Praha | rok = 1928 | strany = 651 | počet stran = 1085 | isbn = | poznámka = [dále jen České dějiny]}}</ref> Podle [[Miroslav Plaček|Miroslava Plačka]] je však pravdivost tohoto vyprávění pochybná. Intenzivní vyzvánění v kraji s řídkou sítí kostelů je podle něj nemožné a ani vojska v poli nepoužívala zvony. Plaček však zároveň Bočkovy zásluhy na českém vítězství nevylučuje.<ref>Páni z Kunštátu, s. 40−41</ref> Václav I. následně dobyl [[Brno]] a Přemysla donutil podřídit se jeho moci.<ref name="ČD651" /><ref>Páni z Kunštátu, s. 40</ref>
 
{{Citát|Rakouský vévoda Fridrich chtěl pomstít křivdy, které král Václav kdysi způsobil jeho otci a spojil se proto proti témuž králi s moravským markrabím Přemyslem, vlastním bratrem Václava. … I táhli ke královskému hradu Bítov. … Když ho dobyli, předstírali, že je rakouský vévoda vážně nemocen, a vrátili se utíkajíce jenom za jediný den o vzdálenost, kterou pochodem šli tři dny. Zatím jakýsi urozený rytíř jménem Boček dal za svítání zvonit po horách a lesích blízko vojsk řečeného vévody a markrabího na mnoho zvonů, jako by vyzýval vojsko k boji. Vévoda a jeho lidé se polekali toho hluku a aby nebyli potom poraženi, utíkali rychlými kroky.|''Nová kronika česká''<ref>Páni z Kunštátu, s. 40</ref>|200}}
Řádek 63:
}}</ref><ref>Páni z Kunštátu, s. 42</ref> Boček se následně oženil s [[Eufémie z Křižanova|Eufémií z Křižanova]],{{#tag:ref|V některé literatuře se objevuje varianta jejího jména Ofka.<ref name=B182>Boček, s. 182</ref>|group="pozn."}} dcerou moravského velmože [[Přibyslav z Křižanova|Přibyslava z Křižanova]]. Tento sňatek je důkazem pozice, jakou Boček v tehdejší hierarchii zaujímal. Svazkem s Eufémií se ocitl ve vybrané společnosti. Jeho tchyně [[Sibyla z Křižanova|Sibyla]] byla vysoce urozená dáma z daleké [[Sicílie (ostrov)|Sicílie]] a oba Bočkovi švagři, [[Havel z Lemberka]] (manžel svaté [[Zdislava z Lemberka|Zdislavy z Lemberka]]) a [[Smil z Lichtenburka]], patřili mezi nejmocnější muže v Čechách. Někdy po roce 1240 zemřel Bočkův otec Gerhard. Odmlku ve zprávách o Bočkovi v letech 1241 a 1242 si lze podle Miroslava Plačka vysvětlit bouřlivou dobou. Plaček uvádí, že Boček v roce 1241 zřejmě působil jako vojenský velitel moravských oddílů, které měly bránit mongolským nájezdníkům proniknout do nitra země. Na jaře následujícího roku Boček hájil jižní Moravu před opětovným vpádem Fridricha II. Bojovného. V roce 1243 vydal král Václav I. listinu práv a svobod určenou pro město Brno, kterou osvědčil i Boček. Brzy poté byl spolu s purkrabím na [[Děvičky|Děvičkách]] [[Crha z Ceblovic|Crhou z Ceblovic]] a s [[Markvard z Týnce|Markvardem z Týnce]] jedním z delegátů orodujících na [[Křivoklát]]ě u krále Václava za [[Maltézský řád|johanity]] z [[Mailberg]]u, aby dostali mlýn u [[Hrádek nad Dyjí|Hrádku nad Dyjí]].<ref>Páni z Kunštátu, s. 43−46 a 566</ref>
 
Při lednovém nájezdu Čechů na Rakousy v roce 1246 byl Boček i s bratrem [[Kuna ze Zbraslavi a Kunštátu|Kunou z Kunštátu]] zajat a načas držen jako rukojmí.<ref>Páni z Kunštátu, s. 46−47</ref> Ještě téhož roku padl Fridrich II. v [[Bitva na Litavě|bitvě na Litavě]] a Rakous se zmocnil starší syn Václava I. [[Vladislav Český|Vladislav]]. O půl roku později však zemřel i Vladislav, což pro Přemyslovce znamenalo dočasnou ztrátu Rakous.<ref>České dějiny, s. 774−775 a 778</ref> O Bočkově úloze vběhem občanskéodboje válcemladého mezimoravského mladým moravským markrabětemmarkraběte [[Přemysl Otakar II.|PřemyslemPřemysla OtakaremOtakara II.]] a jehoproti otcemsvému králemotci VáclavemVáclavovi I. v letech 1248 a 1249 neexistují žádné prameny. V období Přemyslovy revolty proti otci Boček nefiguruje na listinách ani jednoho z obou Přemyslovců,<ref name=Boček /><ref name=PK48>Páni z Kunštátu, s. 48</ref> avšak protože Bočkovi švagři Havel z Lemberka a Smil z Lichtenburka byli předními podporovateli Václava I., lze stejný postoj očekávat i od Bočka. Na druhou stranu Přemysl Bočka později zahrnoval stálou přízní, což mluví spíše pro Bočkův nestranný postoj během konfliktu.<ref name=PK48 /><ref>{{Citace sborníku
| příjmení = Plaček
| jméno = Miroslav
Řádek 102:
 
[[Soubor:Žďár_nad_Sázavou_-_05_crop.jpg|náhled|Klášter ve [[Žďár nad Sázavou|Žďáru nad Sázavou]], který Boček založil]]
Ještě před udělením perneckého hrabství zemřel v roce 1251 Bočkův tchán Přibyslav z Křižanova. Boček se následně ujal větší části z jeho rozsáhlého majetku. Mimo jiné tak získal [[Obřany (hrad, okres Brno-venkov)|Obřany]], [[Křižanov (okres Žďár nad Sázavou)|Křižanov]], vrcholovou moravskou část [[Kraj Vysočina|Vysočiny]] s městem [[Žďár nad Sázavou|Žďárem nad Sázavou]] a okolím dnešního [[Nové Město na Moravě|Nového městaMěsta na Moravě]], které Boček zřejmě založil pod názvem Bočkonov, dále statky mezi [[Hustopeče]]mi a [[Nosislav]]í, jako například [[Starovičky]], [[Moravecké Pavlovice|Pavlovice]], [[Pouzdřany]], [[Zaječí]], [[Kobylí]], [[Hrušovany]] či [[Novošice]]. Od Přibyslava možná získal také [[Velká Bíteš|Velkou Bíteš]]. Otázkou zůstává, zda [[Moravský Krumlov]] držel již Přibyslav a po něm Boček, nebo jej získal až Bočkův syn [[Gerhard ze Zbraslavi a Obřan]] po smrti Přemysla Otakara II.<ref>Páni z Kunštátu, s. 51</ref> Brzy poté v roce 1252 Boček završil práci svého zesnulého tchána založením cisterciáckého [[Žďár nad Sázavou (klášter)|žďárského kláštera]].<ref>Boček, s. 180−182</ref><ref>Páni z Kunštátu, s. 51−52</ref>
 
Roku 1251 Boček vedl moravské oddíly při Přemyslově vpádu do Bavor. Roku 1253 spoluorganizoval obranu Moravy před útokem Kumánů a asistoval Přemyslovi při státních aktech v [[Linec|Linci]] a [[Štýrský Hradec|Štýrském Hradci]]. Brzy poté zemřel král Václav a Přemysl nastoupil na český trůn. Do rukou papežského legáta Velasca Přemysl téhož roku odpřisáhl věrnost kurii. Přísahu potvrdil Boček, [[Jaroš ze Slivna]] a Smil z Lichtenburka. I nadále se Boček pohyboval v nejužším okolí českého krále.<ref>Páni z Kunštátu, s. 52−53</ref> Na přelomu let 1254 a 1255 se zúčastnil Přemyslovy křížové výpravy proti pohanským Prusům a Litevcům. Po návratu do Čech však nevyvíjel žádné aktivity. Dne 17. prosince 1255 sepsal ve Znojmě svoji závěť, kterou na Nový rok 1256 v Brně za přítomnosti pozůstalých Bočkových bratrů potvrdil Přemysl Otakar II. Svůj majetek Boček rozdělil mezi žďárský klášter a své dva syny [[Smil ze Zbraslavi a Obřan|Smila]] a Gerharda. Bočkův skon v pouhých přibližně 45 letech pozastavil vzestup jeho rodové linie. Smil i Gerhard byli v době otcovy smrti ještě v chlapeckých letech.<ref>Znojemský kastelán, s. 85</ref><ref>Páni z Kunštátu, s. 53−55</ref> Boček byl zřejmě pohřben v klášterním kostele ve Žďáru nad Sázavou.<ref name=B182 /><ref>Páni z Kunštátu, s. 55</ref>
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Boček_z_Jaroslavic_a_ze_Zbraslavi“