Únor 1948: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m odebrána Kategorie:Komunistický režim v Československu; přidána Kategorie:Dějiny Československa (1948–1960) za použití HotCat |
+ průběh, citace |
||
Řádek 27:
== Průběh únorových událostí ==
V únoru 1948 nastala vládní krize kolem usnesení o Bezpečnosti z [[13. únor]]a [[1948]]. V následujících dnech došlo k sérii událostí, jež vedly k úplnému převzetí moci ve státě komunistickou stranou. Tyto události byly završeny 25. února, kdy prezident přijal [[demise|demisi]] části nekomunistických [[ministr]]ů, podlehl nátlaku a doplnil vládu kandidáty navrženými premiérem Klementem Gottwaldem.<ref name="Čapka a Lunerová, 108">Čapka a Lunerová (2012), s. 108.</ref>
=== Pátek 13. února ===
Řádek 41:
=== Úterý 17. února ===
V poledne během přestávky jel Gottwald
=== Středa 18. února ===
Na zasedání užší komise [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní fronty]] odmítl Klement Gottwald jako její předseda jednat o vnitřních poměrech této organizace a situaci ve vládě. Tři nekomunistické strany se rozhodly [[bojkot]]ovat schůze vlády, dokud nebude provedeno usnesení vlády z 13. února. [[Česká strana sociálně demokratická|Sociálně demokratická strana]] byla pro smír a zachování Národní fronty. Prezident jednal s národními socialisty a podle jejich vyjádření podpořil vyžadování provedení vládního usnesení z 13. února. Dále byl údajně informován o plánované demisi, ale to později popřel.<ref name="Čapka a Lunerová, 109">Čapka a Lunerová (2012), s. 109.</ref>
=== Čtvrtek 19. února ===
V nekomunistických vládních stranách probíhala mnohá jednání, z kterých vyplývala stále jednoznačnější rozhodnutí podat demisi svých ministrů. Komunisté se snažili přesvědčit sociální demokraty ke změně postoje k usnesení o bezpečnosti a
Československá vládní krize začala budit pozornost v zahraničí. Americký velvyslanec [[Lawrence Steinhardt]] přerušil svůj léčebný pobyt a vrátil se do funkce. Do Prahy přiletěl také náměstek sovětského ministra zahraničí [[Valerian Zorin]].<ref name="Čapka a Lunerová, 110">Čapka a Lunerová (2012), s. 110.</ref>
[[Soubor:Hubert Ripka.jpg|náhled|vlevo|[[Seznam ministrů zahraničního obchodu Československa|Ministr zahraničního obchodu]] a poslanec za [[Česká strana národně sociální|ČSNS]] [[Hubert Ripka]]]]
Bývalý předseda sociální demokracie [[Bohumil Laušman]] uvedl ve svých vzpomínkách napsaných počátkem 50. let v emigraci, že Gottwaldova kancelář byla tehdy přímou linkou spojena se sovětským velvyslanectvím a Gottwald a Zorin byli v neustálém kontaktu. Zorin tedy měl možnost na základě Gottwaldových informací kontrolovat a případně revidovat všechny kroky vedení KSČ. S Benešem Zorin přímé kontakty neměl, je tedy zřejmé, že Gottwald a další komunističtí předáci v kritické chvíli vydírali prezidenta hrozbou sovětské intervence do Československa. Tu ovšem Sověti ve skutečnosti kategoricky odmítali, což Zorin sdělil Gottwaldovi hned při první schůzce po jeho příletu do Prahy. Prezident Beneš tak opět zažíval situaci podobnou mnichovské krizi v září 1938.<ref name="Epocha">Epocha Speciál, léto-podzim 2007, vydáno 6.6.2007, s. 95</ref>
=== Pátek 20. února ===
Na plánovanou schůzi vlády se dostavili pouze komunisté a sociální demokraté. Místo přítomnosti ostatních ministrů dostal předseda vlády Gottwald od ministrů za Československou stranu národně socialistickou dva formální písemné dotazy na splnění vládního usnesení. Na první z nich rovněž písemně odpověděl, že o záležitosti se bude teprve jednat. Ministři tří nekomunistických vládních stran podali demisi a informovali o tom ministra zahraničí Jana Masaryka. Ten ji odmítl. Sociální demokraté trvali na tom, že nepodají demisi ani se nepřipojí ke komunistům. Prezident republiky
Během večerního setkání předsednictva ÚV KSČ komunisté naplánovali svolat na druhý den velkou demonstraci na Staroměstském náměstí. Rozhodli se rovněž vyzvat k zakládání [[Akční výbory Národní fronty|akčních výborů Národní fronty]].<ref name="Čapka a Lunerová, 110">Čapka a Lunerová (2012), s. 110.</ref>
=== Sobota 21. února ===
Řádek 121 ⟶ 123:
=== Komunistický přístup ===
{{P-citát|right| Byly to dni hrdinské a byly to zároveň dni velké víry. Hluboký omyl reakce byl právě v tom, že tuto víru podcenila, že si ji ani neuměla představit…. Tak se únor stal i poučením dějinným: Jak je strašné neznat lid vlastní země a nevycítit, jaké jsou jeho tužby. A dokonce neznat ani jeho sílu…. |[[Rudé právo]], 1958|<ref name=CT-prehled-osmicek/>}}
Vládnoucí komunistický režim do roku 1989 prezentoval únorové události jako vítězství [[Socialistická revoluce|socialistické revoluce]], [[Dělnická třída|dělnické třídy]] a pracujícího lidu.<ref name="Dějiny KSČ, 534–535">''Dějiny KSČ'' Praha: 1961. [dále jen Dějiny KSČ (1961)]. Str. 534–535.</ref><ref name="Bouček a Klimeš, 5">Bouček a Klimeš (1973), s. 5.</ref> Za viníky vládní krize byly označeny nekomunistické strany, které měly v únoru vyvolat dlouho připravovaný kontrarevoluční puč.<ref name="Dějiny KSČ, 527–528">Dějiny KSČ (1961), s. 527–528.</ref><ref>''Politické dějiny světa v datech'' Praha: 1980. Str. 989.</ref><ref name="Bouček a Klimeš, 337–338">Bouček a Klimeš (1973), s. 337–338.</ref> Marxistická historiografie zmiňuje údajné plány ''buržoazních sil'' podporovaných z [[Spojené státy americké|USA]] na převzetí moci i přípravu ozbrojených akcí, které měly chystat ''reakční síly'' v [[Sokol (spolek)|Sokolu]] a [[Svaz brannosti|Svazu brannosti]].<ref name="Dějiny KSČ, 528">Dějiny KSČ (1961), s. 528.</ref> Dle bývalého režimu byla vládní krize vyřešena v rámci [[Ústavní listina Československé republiky|ústavních pravidel]], čímž mělo dojít k porážce ''buržoazní kontrarevoluce''.<ref name="Dějiny KSČ, 532">Dějiny KSČ (1961), s. 532.</ref><ref name="Snítil (1987), 137">Snítil (1987), s. 137.</ref> Události označované jako ''Vítězný únor'' byly režimem každých deset let (1958, 1968, 1978, 1988) připomínány během rozsáhlých oslav.<ref name=CT-prehled-osmicek/> K revolučnímu základu února 1948 se po roce 1989 přihlásila [[Komunistická strana Čech a Moravy]].<ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení = | jméno = | titul = KSČM se hlásí k únoru 1948. Oceňuje práci budovatelů, lituje deformací | periodikum = lidovky.cz | datum_vydání = 2016-02-25 | datum_přístupu = 2020-01-18 | url = https://www.lidovky.cz/domov/kscm-se-hlasi-k-unoru-1948-ocenuje-praci-budovatelu-lituje-deformaci.A160225_103339_ln_domov_ELE | jazyk = česky}}</ref> Někteří z poslanců KSČM navíc obhajovali ústavnost převratu a ''Vítězný únor'' vnímali jako pozitivní krok, který umožnil nastolení [[Lidová demokracie|lidovědemokratické]] vlády v Československu.<ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení = Klang | jméno = Mikuláš | titul = Únor 1948 otevřel cestu k naději, hřímala Semelová na Gottwaldově hrobě | periodikum = idnes.cz | datum_vydání = 2013-02-25 | datum_přístupu = 2020-01-21 | url = https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ucteni-gottwaldovy-pamatky.A130225_184357_domaci_klm | jazyk = česky}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení = Svobodová | jméno = Ivana | titul = Šéf komunistických poslanců: Únor 1948 byl ústavní | periodikum = idnes.cz | datum_vydání = 2008-02-29 | datum_přístupu = 2020-01-21 | url = https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/sef-komunistickych-poslancu-unor-1948-byl-ustavni.A080229_202129_domaci_miz | jazyk = česky}}</ref>
== Odkazy ==
| |||