Hlučínsko: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
odkaz, další obrázky značka: editace z Vizuálního editoru |
Petr Bezruč: Hučín! značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 268:
=== 18.–19. století ===
[[Soubor:Racibórz, Panoramy Raciborza - fotopolska.eu (22944).jpg|náhled|Následkem [[První slezská válka|ztráty Slezska]] [[Marie Terezie|Marií Terezií]] ve prospěch [[Prusko|Pruska]] bylo v letech 1742–1920 spádovým střediskem pro obyvatele Hlučínska dnes polské město [[Racibórz|Ratiboř]].]]
Nová etapa hlučínských dějin se začala odvíjet v polovině 18. století. Nástup [[Marie Terezie]] na slezský vévodský stolec se stal záminkou k vyvolání [[Války o rakouské dědictví|rakousko-pruského válečného konfliktu]], jehož první epizoda byla roku [[1742]] uzavřena vratislavským mírem, podle kterého větší část Slezska, včetně levobřežní krajiny při řece Opavě mezi Opavou a Ostravou, připadla Prusku.
V důsledku [[Napoleonské války|napoleonských válek]] bylo v roce [[1807]] tzv. říjnovým ediktem zrušeno v Prusku, a tedy i na Hlučínsku, [[poddanství]] (v [[Rakouské císařství|Rakousku]] se tak stalo teprve roku 1848). V průběhu druhé poloviny 19. a na počátku 20. století docházelo ke stále silnějšímu zapojení širokých vrstev občanů Hlučínska do politického vývoje, což neodvratně směřovalo ke splynutí s pruským státně politickým národem.{{Doplňte zdroj}} Politicky se obyvatelstvo přimklo k pruské státní ideologii,{{Doplňte zdroj}} což bylo bezděčným výsledkem jeho hospodářské závislosti, ale také i osobním rozhodnutím a projevem svobodné vůle.{{Doplňte zdroj}}
Jižní část okresu Ratiboř, budoucí Hlučínsko, si udržovala i pod správou Pruska většinově [[Slovanské jazyky|slovanský]] jazykový charakter. Na těchto územích žijící [[Moravci]] sice začali být státem vedeni k [[Němčina|němčině]], avšak povědomí o jejich jazykovém spojení s [[Morava|Moravou]] (svou řeč nazývali „[[moravština]]“) jim pomáhali držet [[Čeština|česky]] mluvící [[Římskokatolická církev|katoličtí]] kněží, protože [[Diecéze|církevně]] toto území nadále náleželo do působnosti [[Olomoucké arcibiskupství|olomouckého arcibiskupství]].<ref name="nassmer">[http://nassmer.blogspot.cz/2010/02/pripojeni-hlucinska-k-csr-4-2-1920.html NÁŠ SMĚR: Připojení Hlučínska k ČSR 4. 2. 1920]</ref> [[Germanizace|Germanizační]] tlaky na [[Slované|slovanské]] obyvatelstvo pruského pohraničí zesilovaly v posledních letech před [[První světová válka|první světovou válkou]], navzdory nim však roku 1905 v pruském [[sčítání lidu]] 87,3 % obyvatel Hlučínska uvedlo jako svou mateřskou řeč moravštinu, byť ji používali obvykle pouze [[Domov|doma]] a v [[Kostel|kostele]].<ref name="placek29">{{Citace monografie
| příjmení = Plaček
| jméno = Vilém
| odkaz na autora = Vilém Plaček
| titul = Prajzáci, aneb, K osudům Hlučínska 1742–1960
| vydání = 2., upr. a dopl
| vydavatel = František Maj
| místo = Háj ve Slezsku
| počet stran = 179
| strany = 29
| isbn = 978-80-86458-21-2
| rok = 2007
}}</ref> Celkový počet obyvatel s moravskou mateřskou řečí v [[Okres Hlubčice|okresech hlubčickém]] a [[Okres Ratiboř|ratibořském]] v roce 1900 činil 64 382 osob.<ref name="nassmer2">[http://nassmer.blogspot.cz/2010/02/pripojeni-hlucinska-k-csr-4-2-1920.html NÁŠ SMĚR: Připojení Hlučínska k ČSR 4. 2. 1920]</ref>
Za „ztracené město“ [[Češi|českého národa]] považoval [[Hlučín]] v roce 1899 i básník a [[Slezsko|slezský]] buditel [[Petr Bezruč]], který ve své básni „Hučín“ na motivu Moravců úpících pod [[Prusko|pruským]] jhem vystavěl básnickou konfrontaci minulosti a přítomnosti jednoho lidského života. V úvodu básně popisuje Bezruč pěší cestu krajinou po jižním (tj. domácím [[Rakouské císařství|rakouském]]) břehu hraniční řeky [[Opava (řeka)|Opavy]]: ''„[[Odra|Odru]] jsem přešel. A na [[Třebovice (Ostrava)|Střebovice]], na [[Děhylov|Děhylovo]] a [[Dobroslavice]].“'' Během této cesty básník jako na své [[mládí]] vzpomíná na důvěrně známou, ale ztracenou zemi okolo města Hlučína, která se nyní (tj. ve [[stáří]]) nachází „na modré straně“ (barva [[Pruská armáda|pruských uniforem]]) a v níž prostý lid již jen „tiše svou dýchá[…] řečí“, protože na něj číhající „Prus za stromem klečí“ se sekyrou v ruce.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Kožmín
| jméno = Zdeněk
| titul = Čas a prostor v Slezských písních
| url = https://digilib.phil.muni.cz/handle/11222.digilib/108442
| svazek = 43
| isbn = 978-80-210-1205-9
}}</ref>
=== 1918–1920 (1923) ===
Řádek 293 ⟶ 316:
|[[:wikisource:cs:Versailleská smlouva#.C4.8Cl.C3.A1nek_83|Versailleská mírová smlouva, článek 83]]}}
[[Připojení Hlučínska k Československu|Vojenský zábor Hlučínska]] prováděl [[4. únor|4.
[[Soubor:Sokol Hlucin 4.jpg|náhled|[[Sokol (spolek)|Sokolové]] na pro-československé manifestaci v Hlučíně 28. října 1938]]
=== 1920–1938 ===
[[Soubor:MO S-19(b).jpg|náhled|Hlučínskem prochází linie fortifikačního systému zbudovaného v letech 1935–1938 na neuskutečněnou obranu Československa proti Německu (na obrázku [[pěchotní srub]] [[Areál čs. opevnění Hlučín-Darkovičky|MO S-19]] „Alej“ v [[Darkovičky|Darkovičkách]]).]]
Na Pruskem Československu odstoupeném území – Hlučínsku – hovořila většina obyvatel mateřskou řečí „[[Moravština|moravskou]]“ (37 607 z asi 46 000 obyvatel). Německy mluvící byli v těchto obcích významně zastoupeni pouze v [[Třebom|Třebomi]] (97 %), [[Sudice (okres Opava)|Sudicích]] (86 %) a [[Hlučín|Hlučíně]] (28 %).<ref name="nassmer2" /> Velká část obyvatelstva však měla na Prusko silné hospodářské vazby, které byly změnou státní příslušnosti zpřetrhány.
Připojování území k jinému státnímu celku bylo a je spojeno s obrovskými problémy a v mnohých případech nenaplňuje očekávání, jež je do nich na obou stranách vkládáno.{{doplňte zdroj}} Předáním Hlučínska nově vzniklému československému státu vznikl problém začlenění, který se také označuje jako tzv. ''hlučínská otázka'' (jádrem této otázky bylo určování národností a státní příslušnosti u značné části hlučínského obyvatelstva po roce [[1945]] na němž závisela konfiskace majetku a [[Vysídlení Němců z Československa|odsun Němců]]). Tato otázka se řešila ještě počátkem 50. let. Oblast Hlučínska se stala v meziválečném období silně problémovým územím nového Československa. Šlo především o hospodářské obtíže, sociální neklid, ale i neochoty „přizpůsobit“ se novým podmínkám. Logickým vyústěním všech těchto problémů se staly parlamentní [[Volby do parlamentu Československé republiky 1935|volby v roce 1935]], kdy většina voličů (73,3 %) na tomto území dala svůj hlas německým nacionalistickým stranám, převážně [[Sudetoněmecká strana|Sudetoněmecké straně]].{{Doplňte zdroj}}▼
▲
=== Druhá světová válka ===
| |||