Alkibiadés: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Alkibiadés v Platónově díle: ne Érota -> na Érota značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
→Život: Herma; pozadavek na zdroj k pokaceni... Co jsem nasel, tak se mluvi o vseobecne o znesveceni, ci urazeni penisu, ale o pokaceni jsem nic nenasel :/ |
||
Řádek 10:
V roce [[432 př. n. l.]] se Alkibiadés zúčastnil [[Bitva u Poteidaie|bitvy u Poteidaie]], ve které mu Sókratés zachránil život, za což se mu Alkibiadés odvděčil o osm let později v [[Bitva u Delia|bitvě u Delia]]. I přes Alkibiadův obdiv a respekt vůči svému učiteli zůstával jejich vzájemný vztah čistě přátelský. Po smrti [[Kleón]]a se Alkibiadés prosadil do čela radikálně demokratické strany v Athénách, přičemž zastával politiku, jejímž cílem byla úplná izolace Sparty. Jeho politickým protihráčem byl [[Níkiás]], který po Periklově smrti převzal vedení umírněných demokratů a usiloval o ukončení peloponéské války uzavřením míru mezi Athénami a Spartou. Výsledkem toho byl po něm pojmenovaný [[Níkiův mír]], který však přesto nepřinesl trvalý klid zbraní.
Alkibiadovi se podařilo zmařit Níkiovo mírové úsilí, když ve funkci stratéga přiměl Athéňany k porušení mírové smlouvy a obnovení válečných operací. V roce [[415 př. n. l.]] vyhověly Athény na Alkibiadovu přímluvu žádosti o pomoc města Segesty a podnikly neúspěšné tažení ([[sicilská expedice]]) proti [[syrakusy|Syrakusám]]. Alkibiadés byl sice jmenován vrchním velitelem výpravy, avšak během jedné noci krátce před vyplutím loďstva byly v Athénách pokáceny{{Fakt/dne|20200130212044|}} [[Herma|sochy boha]] [[Hermés|Herma]]. Podezření z tohoto bezbožného činu padlo (pravděpodobně neprávem) na Alkibiada. Tato ostudná záležitost sice nejprve nebyla vyšetřována kvůli Alkibiadově všeobecné popularitě, nicméně poté, co se lodě vydaly na moře, byl Alkibiadés povolán zpět do Athén z důvodu obžaloby ze zneuctění hermovek a znevažování obřadů při [[Eleusínská mystéria|eleusínských mystériích]].
Alkibiadés se však nehodlal zpovídat z těchto smyšlených obvinění a raději uprchl do Sparty, kde vyzradil plány tažení na [[Sicílie|Sicílii]] a napomohl vzniku spojeneckého svazku mezi Spartou a Syrakusami, které zatím Athéňané oblehli. Rovněž doporučil Sparťanům obsazení strategicky důležité pevnosti [[Dekeleia]] v [[Attika|Attice]], čímž uštědřil své vlasti těžký úder. Za tuto zradu byl v Athénách odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti a konfiskaci majetku. V roce [[412 př. n. l.]] vytáhl Alkibiadés spolu se Sparťany proti ostrovu [[Chios]], odkud úspěšně podněcoval [[Iónie|iónské]] obce k povstání proti athénské nadvládě a k odstoupení od [[Athénský námořní spolek|délského spolku]]. Alkibiadés však upadl v této době v nemilost i ve Spartě, neboť vyšel najevo jeho románek s manželkou spartského krále [[Agis II.|Ágida II.]] Mnozí věřili, že syn Ágidovy ženy Timaii byl ve skutečnosti synem Alkibiada. Ten jen stěží unikl smrti útěkem k perskému satrapovi Tissafernovi. Z Alkibiadova podnětu satrapa následně omezil své platby určené na údržbu [[peloponés]]ké flotily. Důležitá byla také Alkibiadova rada Tissafernovi, aby nijak nespěchal s nasazením perského loďstva do bojů, protože čím déle se bude válka protahovat, tím více budou obě válčící strany vyčerpané. To by pak umožnilo Peršanům snáze si [[Řekové|Helény]] po skončení konfliktu podrobit. Podle [[Thúkydidés|Thúkydida]] ale Alkibiadés hodlal využít svého vlivu mezi Peršany k uskutečnění návratu do Athén.
| |||