Josef Václav Radecký z Radče: Porovnání verzí

Po vypuknutí [[Francouzské revoluční války#Válka druhé koalice (1798-1802)|Druhé koaliční války]] sloužil opět v severní Itálii, a to jako adjutant ve štábu generála [[Michael von Melas|Melase]]. Na podzim roku [[1800]] se stal plukovníkem a velitelem kyrysnického pluku na Rýně, v jehož čele se vyznamenal v [[Bitva u Hohenlinden|bitvě u Hohenlindenu]]. V roce 1803 byl jmenován [[generálmajor]]em. Při opětovné (tzv. [[Napoleonské války#Válka třetí koalice (1805)|Válka třetí koalice]]) proti Francii se stal velitelem brigády znovu na severoitalském bojišti. S brigádou se zúčastnil vítězné [[Bitva u Caldiera|bitvy u Caldiera]], ale poté mu bylo uděleno velení nad samostatným oddílem ve [[Štýrsko|Štýrsku]], kde se mu podařilo porazit francouzské jednotky v šarvátce u Ehrenhausenu. Když [[Rakouské císařství]] podepsalo [[Prešpurský mír]] a tím vystoupilo z protinapoleonské koalice, byl Radecký převelen do [[Vídeň|Vídně]], kde se stal velitelem brigády a pobočníkem [[Karel Ludvík Rakousko-Těšínský|arcivévody Karla]], známým reformátorem [[Císařská armáda (habsburská)|rakouské císařské armády]]. V již [[Napoleonské války#Válka páté koalice (1809)|Páté koaliční válce]] vedl svou brigádu do boje u [[Wels]]u. Ani tato válka však neskončila úspěchem rakouských zbraní. Po opětovné porážce Rakouska se Radecký stal roku [[1809]] náčelníkem stálého generálního štábu, přičemž dohlížel na reorganizaci rakouské armády. Rezignoval roku [[1812]] poté, kdy byla velká část jeho návrhů reformy zamítnuta jako příliš nákladná.

 

 

V roce [[1831]] byl jmenován velitelem rakouských vojsk na [[Apeninský poloostrov|Apeninském poloostrově]] a provedl jejich rozsáhlou reorganizaci. Ke svým sedmdesátým narozeninám roku [[1836]] obdržel hodnost [[Polní maršál|polního maršálka]]. V roce [[1848]] vpadla do [[Lombardie]] [[Sardinské království|sardinská armáda]] s úmyslem [[Risorgimento|sjednotit Itálii]] pod nadvládu [[Savojští|Savojských]] a osvobodit ji tak z cizí nadvlády. Pro nedostatek mužů byl Radecký nucen vyklidit většinu rakouských území v [[Itálie|Itálii]], udržel však proti značné přesile nepřítele [[Pevnost (stavba)|pevnost]] [[Verona|Veronu]]. Když pak konečně dostal posily, porazil podstatně početnější spojená vojska italských revolucionářů a sardinského království v bitvách u [[Bitva u Custozy (1848)|Custozy]] a u [[Bitva u Novary|Novary]], což vedlo k rezignaci sardinského krále [[Karel Albert Sardinský|Karla Alberta]]. Na počest těchto jeho vítězství složil (roku [[1848]]) rakouský [[hudební skladatel|skladatel]] [[Johann Strauss starší]] slavný ''[[Radeckého pochod]]'' a [[Ruské impérium|ruský]] [[car]] [[Mikuláš I. Pavlovič|Mikuláš I.]] ho ocenil titulem ruského generála polního maršálka.