|
[[Monarchie]], k překladu [[:en:Monarchy]]
'''Monarchie''' ([[Starořečtina|starořecky]] {{lang|grc|μοναρχία}} ''monarchía'', česky samovláda) je [[seznam forem vlády|forma vlády]] ve které je [[panovník]] doživotně hlavou státu nebo do jeho [[abdikace]]. Panovník je nejvyšším představitelem a symbolem státu a jeho [[svrchovanost]]i. Panovník může vládnout absolutně nebo být omezen [[ústava|ústavou]]. [[Následnictví]] je tradičně dědičné, ale existují také [[volená monarchie|volené monarchie]]. Panovnická autorita je symbolicky vyjádřena panovnickými klenoty, [[insignie|insignii]] a tituly.
Panovnickými tituly jsou například [[král]], [[císař]], [[chán]], [[chalífa]], [[car]] nebo [[sultán]].
== Historie ==
Úloha římských císařů jako ochránců [[křesťanství]] byla spojena s germánským pojetím posvátnosti panovníka, což vedlo k doktríně [[božského práva panovníka]] ve [[středověk]]u. Japonští císaři byli považováni za žijící [[bůh|bohy]] až do moderní doby (viz také [[teokracie]])
The role of the Roman emperor as the protector of Christianity was conflated with the sacral aspects held by the Germanic kings to create the notion of the "divine right of kings" in the Christian Middle Ages. The Japanese and Nepalese monarchs continued to be considered living Gods into the modern period.
V řadě zemí byla monarchie zrušena v [[20. století]] a staly se [[republika|republikami]] v důsledku [[první světová válka|první]] a [[druhá světová válka|druhé světové války]]. Prosazování republiky je [[republikanismus]], zatímco prosazování monarchie je [[monarchismus]]. V [[moderní dějiny|moderní době]] převládají monarchie spíše mezi malými státy.<ref>W. Veenendaal, "Monarchy and Democracy in Small States: An Ambiguous Symbiosis," in S. Wolf, ed., ''State Size Matters: Politik und Recht I'm Kontext von Kleinstaatlichkeit und Monarchie'' (Wiesbaden: Springer VS, 2016), pp. 183–198, {{Doi|10.1007/978-3-658-07725-9_9}}, {{ISBN|978-3-658-07724-2|}}.</ref>
Many countries [[abolished monarchy]] in the 20th century and became [[republic]]s, especially in the wake of [[World War I]] and [[World War II]]. Advocacy of republics is called [[republicanism]], while the advocacy of monarchies is called [[monarchism]]. In the modern era, monarchies are more prevalent in small states than in large ones.<ref>W. Veenendaal, "Monarchy and Democracy in Small States: An Ambiguous Symbiosis," in S. Wolf, ed., ''State Size Matters: Politik und Recht I'm Kontext von Kleinstaatlichkeit und Monarchie'' (Wiesbaden: Springer VS, 2016), pp. 183–198, {{Doi|10.1007/978-3-658-07725-9_9}}, {{ISBN|978-3-658-07724-2|}}.</ref>
Andorra currently is the world's only constitutional diarchy, a co-principality.
[[Andorra]] je jediná [[konstituční monarchie|konstituční]] [[diarchie]].
== Charakteristika ==
Monarchie jsou asociovány s doživotní [[dědičná monarchie|dědičnou vládou]] panovníka, jehož odpovědnost a moc jeho postavení přechází na následníka.
Výhoda dědičné monarchie je okamžitá kontinuita vlády (jak dokládá fráze [[Král je mrtev, ať žije král]]).
=== Formy monarchie ===
* V [[absolutní monarchie|absolutní monarchie]] vládne panovník jako [[autokrat]] s neomezenou mocí. Absolutní monarchie nejsou nezbytně autoritární.
* V [[konstituční monarchie|konstituční monarchii]] je panovníkova moc omezena [[ústava|ústavou]].
=== Panovník ===
{{Podrobně|Panovník}}
Vláda panovníka začíná [[korunovace|korunovací]] či [[intronizace|intronizací]].
[[Regent]] vládne pokud je panovník [[mladistvý]] či nepřítomný.
[[Abdikace]] je akt, kterým se panovník vzdává vlády.
A regent may rule when the monarch is a minor, absent, or debilitated.
A pretender is a claimant to an abolished throne or a throne already occupied by somebody else.
Abdication is the act of formally giving up one's monarchical power and status.
Monarchs may mark the ceremonial beginning of their reigns with a coronation or enthronement.
Monarchy, especially absolute monarchy, is sometimes linked to religious aspects; many monarchs once claimed the right to rule by the will of a deity (Divine Right of Kings, Mandate of Heaven), or a special connection to a deity (sacred king), or even purported to be divine kings, or incarnations of deities themselves (imperial cult). Many European monarchs have been styled Fidei defensor (Defender of the Faith); some hold official positions relating to the state religion or established church.
== Následnictví ==
{{Podrobně|Následnictví}}
=== Dědičná monarchie ===
V dědičné monarchii je postavení panovníka děděno podle zákonů nebo zvyklostí na základě [[dynastie|dynastického původu]].
In a hereditary monarchy, the position of monarch is inherited according to a statutory or customary order of succession, usually within one royal family tracing its origin through a historical dynasty or bloodline. This usually means that the heir to the throne is known well in advance of becoming monarch to ensure a smooth succession.
=== Volená monarchie ===
{{Podrobně|Volená monarchie}}
In an elective monarchy, monarchs are elected or appointed by somebody (an electoral college) for life or a defined period, but then reign like any other monarch. There is no popular vote involved in elective monarchies, as the elective body usually consists of a small number of eligible people. Historical examples of elective monarchy are the Holy Roman Emperors (chosen by prince-electors but often coming from the same dynasty) and the free election of kings of the Polish–Lithuanian Commonwealth. For example, Pepin the Short (father of Charlemagne) was elected King of the Franks by an assembly of Frankish leading men; Stanisław August Poniatowski of Poland was an elected king, as was Frederick I of Denmark. Germanic peoples also had elective monarchies.
[[Jure uxoris]]
== Odkazy ==
=== Reference ===
{{překlad|en|Monarchy|937051429}}
<references />
=== Související články ===
* [[Monarchismus]]
* [[Seznam monarchií]]
* [[Regent]]
* [[Pretendent]]
* [[Dynastie]]
{{Formy monarchie}}
| 