{{citát|Protože se pak tento mladší syn narodil v předvečer svátku svatého Václava mučedníka, dostal při svatém křtu, jehož pramenem byl znovuzrozen, vlastní jméno Václav; neboť staří Čechové měli z pocitu zbožné úcty ve zvyku, že dávali svým dětem jména svatých, o jejichž narozeninách se na tento svět narodily.|[[Zbraslavská kronika]]<ref>{{Citace monografie | titul = Zbraslavská kronika | odkaz na titul = Zbraslavská kronika | editoři = Zdeněk Fiala | redaktoři = | překladatelé = František Heřmanský, Rudolf Mertlík | vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1976 | počet stran = 597 | isbn = | strany = 36 | poznámka = Dále jen ''Zbraslavská kronika''}}</ref>|200}}
V době jeho narození byl Přemysl na vrcholu své moci. Kromě zděděných českých zemí získal postupně [[Rakousy (země)|Rakousy]], [[Štýrsko]], [[Korutany]], [[Kraňsko]] a [[Furlánsko]]. Situace se změnila, když byl 1. října 1273 zvolen římskýmřímskoněmeckým králem [[Rudolf I. Habsburský|Rudolf Habsburský]]<ref>{{Citace monografie | příjmení = Vaníček | jméno = Vratislav | odkaz na autora = Vratislav Vaníček | titul = Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250–1310 | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 760 | isbn = 80-7185-433-6 | strany = 150 | poznámka = Dále jen ''Velké dějiny''}}</ref> a zahájil velký revindikační program ve snaze vybudovat si novou rodovou základnu. Proto ihned po volbě nařídil Přemyslovi, aby mu odevzdal Rakousy, Štýrsko, Korutany, Kraňsko a [[Chebsko]]. Když se Přemysl nepodřídil, vyhlásil nad ním Rudolf [[Acht|říšskou klatbu]]. Spor poprvé vyvrcholil v roce 1276, kdy se oslabený Přemysl Otakar II.{{#tag:ref|Odpadl od něho nejvýznamnější spojenec [[Jindřich XIII. Bavorský|Jindřich Bavorský]] a zároveň propuklo povstání části české šlechty.|group=pozn.}} poddal Rudolfovi a souhlasil s rozhodčím řízením. Výsledná smlouva znamenala ztrátu alpských zemí a Chebska s výjimkou části Rakouska na levobřežní straně Dunaje. Součástí dohody bylo i to, že dědic českého království Václav měl být zasnouben s některou z dcer Rudolfa Habsburského.<ref>''Velké dějiny'', s. 168–170</ref> Uklidnění bylo jen zdánlivé. Brzy následovalo nové kolo sporu mezi znepřátelenými panovníky, které vyvrcholilo rozhodující [[bitva na Moravském poli|bitvou na Moravském poli]], ve které Přemysl Otakar II. padl.
