Ochranná maska: Porovnání verzí

 

== Ochranná maska se skládá z těchto základních částí ==

[[Lícnice]] je obvykle vyrobena z pogumované [[textilie]], vojenské masky typicky ze silné vrstvy speciální chemicky odolné gumy, [[brombutylkaučuk]]u. Její funkcí je chránit [[obličej]] nositele před stykem s nebezpečnými látkami ze zamořeného vzduchu a zároveň jsou v ní upevněny průzory, průhledné [[sklo|skleněné]] či [[plast]]ové otvory sloužící k pozorování okolí, u vojenských masek obvykle tvrzené a eventuálně zdvojené pro zajištění vyšší ochrany proti proražení např. kamínkem apod. Dále je v lícnici umístěn vdechovací a vydechovací [[ventil]] a [[Filtr (chemie)|filtr]] nebo propojka s filtrem ve formě vrapové hadice.

 

Velikost částic [[Aktivní uhlí|aktivního uhlí]] ve filtrech se pohybuje v rozmezí 1 milimetru u velkých kolektivních filtrů až po 40-100 µm u filtrů lícnicových. Čím menší jsou částice [[Aktivní uhlí|aktivního uhlí]], tím má filtr větší sorpční kapacitu na stejný objem sorbentu.

 

Filtry pro ochranné masky jsou konstruovány z několika hledisek. Podle své sorpční kapacity, účelu a univerzálnosti použití. Vojenské ochranné filtry mají poměrně velkou sorpční kapacitu a spektrum zachytávaných látek cílené pro vojenské otravné látky, ale pro průmyslové škodliviny je jejich účinnost menší. Civilní průmyslové ochranné filtry jsou obvykle specializované na určitou škodlivinu, kterou vážou s vysokou účinností i po dlouhou dobu, ale ostatní škodliviny vážou slabě nebo vůbec.

 

Pro používání ochranných masek také platí dosažení minimálního množství [[kyslík]]u ve vzduchu 17 % obj., neboť při poklesu množství kyslíku pod tuto hranici (normální hodnota je 20,9%) by už došlo k udušení nositele masky z nedostatku kyslíku, přestože filtr by byl jinak funkční. S tím je třeba počítat v případě, že v lokalitě (zvlášť nebezpečné jsou uzavřené prostory) došlo k hoření či výronu velkých množství plynů těžších než [[vzduc]]h.

Filtrace je v principu metoda oddělování nerozpustných tuhých látek, kapalin a plynů od jiných pevných látek, kapalin nebo plynů na základě rozdílné velikosti částic frakcí nebo aktivním rozpouštěním dané frakce ve filtru oproti nosnému médiu, které vázáno není. Existují 2 základní způsoby zachycení či zneškodnění toxických látek pomocí filtru, filtrace a reakce:

 

Využívá se fyzikálního, chemického nebo fyzikálně-chemického navázání škodliviny na substrát filtru bez změny její molekuly.

 

 

* [[Suspenze]] (pevná frakce v kapalině) se přelívá přes [[filtr]] ([[filtrační papír]], v nejjednodušším případě i síto), přičemž tekutina ([[filtrát]]) proteče a pevná frakce s velikostí částice >= pórům ve filtru zůstane zachycena na filtru nebo ve struktuře filtru. Na bázi [[filtrace]] pracuje protidýmová vložka ochranných filtrů, obvykle tvořena speciálním filtračním papírem, nebo [[automobilový vzduchový filtr]].

* Probublávání směsi vzduchu a amoniaku přes akvárium s vodou. Plynný amoniak se na rozdíl od vzduchu velmi dobře rozpouští ve vodě a dokud nebude v akváriu relativně silný vodný roztok amoniaku a další rozpouštění již za dané teploty nebude možné, dá se toto akvárium považovat za jakýsi selektivní filtr pro vzduch do něj vstupující. Čistě kapalinové filtry se v ochranných maskách nepoužívají.

 

 

* V tomto případě nedochází ke změně molekuly škodliviny, škodlivina je pouze zachycena na povrchu substrátu. Struktura aktivního uhlí se podobá jakési nanohoubě se spoustou výdutí, výklenků a nerovností. Do těchto nerovností se zachycují molekuly škodlivin a jsou zde fyzikálně vázány. V případě zahřátí aktivního uhlí na cca 100 °C lze filtr tzv. regenerovat - dojde k opětovnému uvolnění zachycených molekul škodliviny a filtr je po ochlazení opět připraven zachycovat další škodliviny. Regenerace ale nenavrací 100 % předchozí kapacity, dochází k postupnému poklesu sorpční kapacity s každým dalším regeneračním cyklem. Regenerace se nepoužívá pro filtry ochranných masek, ale např. v úpravnách vody, kde jsou umístěny velké pohlcovače pachů (i desítky m³ aktivního uhlí) z upravované pitné vody a v jiných provozech, kde se pracuje s velmi velkými množstvími aktivního uhlí, které je relativně drahé.

V tomto případě (metoda poměru beta) se neudává, jaké jsou největší filtrem proniknuvší částice. Při absolutní zachytávací schopnosti se udává i to, jaká největší částice může proniknout do filtrátu.

 

Všechny filtry mají tzv. dynamickou sorpční kapacitu a rezistenční dobu.

 

A3B1K2 s hnědým, šedým a zeleným pruhem po obvodu – filtr dosahuje 3. třídy účinnosti pro páry organických látek s bodem varu vyšším než 65 °C, 1. třídy účinnosti pro anorganické plyny a 2. třídy účinnosti pro amoniak a organické aminy.

 

=== Literatura ===

* MELKES,J., DVOŘÁK,V., ''Ekologické havárie a dekontaminace znečištění 1. a 2. díl'', VVŠ PV, Vyškov 1997, ISBN 80-7231-002-X

 

 

<!-- patří do obou -->