Godefroy z Bouillonu: Porovnání verzí

Přidáno 22 bajtů ,  před 4 měsíci
m
Robot: oprava pojmenování reference; kosmetické úpravy
(Propojení 1 knih pro ověřitelnosti.) #IABot (v2.1alpha3)
m (Robot: oprava pojmenování reference; kosmetické úpravy)
 
}}
'''Godefroy z Bouillonu''' ([godefroj z bujónu]; někdy uváděn jako '''Godefroi''', ve starší české literatuře také '''Gottfried''' nebo '''Bohumír z Bouillonu'''; [[francouzština|francouzsky]] '''Godefroy de Bouillon'''; [[1060]]{{Nejisté datum|narození}}<ref name="narození">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Godfrey of Bouillon
| url = http://www.middle-ages.org.uk/godfrey-of-bouillon.htm
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-7-12
| vydavatel =
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> – [[18. červenec|18. července]] [[1100]]) byl [[Dolní Lotrinsko|dolnolotrinský]] [[vévoda]], pán z Bouillonu a jeden z vůdců [[první křížová výprava|první křížové výpravy]]. Narodil se jako prostřední syn hraběte [[Eustach II. z Boulogne|Eustacha&nbsp;II.]] a jeho druhé manželky [[Ida z Boulogne|Idy z&nbsp;Boulogne]], která pocházela z&nbsp;rodu [[Karel Veliký|Karla Velikého]].<ref name="kovařík111"/> V&nbsp;mládí Godefroy složil přísahu [[Svatá říše římská|římsko-německému]] králi [[Jindřich IV.|Jindřichu&nbsp;IV.]], na jehož straně pak bojoval ve [[boj o investituru|válce o&nbsp;investituru]] a účastnil se i&nbsp;dobytí [[Řím]]a roku [[1083]].<ref name="Kovařík112"/>
 
== Mládí ==
[[Soubor:Heinrich 4 g.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|Římsko-německý císař [[Jindřich IV.|Jindřich&nbsp;IV.]], 11.&nbsp;století]]
Godefroy se narodil kolem roku [[1060]] v&nbsp;[[Boulogne-sur-Mer]], městě v&nbsp;[[calais]]ském kraji na území dnešní [[Francie]]. V době Godefroyova života bylo toto území součástí Svaté říše římské a bylo rozdrobeno na malá panství, formálně poddaná říši. Skutečnost, že byl Godefroy druhorozený, tedy ne dědic rodového titulu a majetku, byla rozhodující pro jeho další kariéru válečníka.
 
| příjmení = Duggan
| jméno = Alfred
| příjmení2 =
| jméno2 =
| rok = 1973
| titul = Křižácké výpravy
| stránky = 30
| poznámka = [dále jen Duggan]
| isbn =
}}</ref> navíc se obával, že mladému Godefroyovi by se vévodství mohlo rozpadnout.<ref name="kovařík111">{{Citace monografie | jméno=Jiří | příjmení=Kovařík | titul=Meč a kříž |vydavatel=Mladá fronta | místo= Praha | rok=2005 | isbn = 80-204-1289-1 |strany=111| poznamka = [dále jen Kovařík]}}</ref> Král Jindřich tak na uvolněné místo titulárně dosadil svého dvouletého syna [[Konrád Lotrinský|Konráda]] a Godefroyovi ponechal jen markýzát [[Antverpy|Anvers]], hrabství [[Verdun]] a panství [[Bouillon]] v&nbsp;[[Ardeny|Ardennách]]. Godefroy zůstal Jindřichovým vazalem a věrnou službou německému králi a pozdějšímu císaři Jindřichovi nakonec získal Lotrinsko ve funkci říšského správce, nikoliv však jako léno.<ref name="hroch21">{{Citace monografie | jméno=Věra | příjmení=Hrochová | titul=Křižáci v Levantě |vydavatel=Mladá fronta | místo= Praha | rok=1975 | jazyk = |strany=21 |poznámky=[dále jen Hrochová]}}</ref> Godefroy králi i nadále sloužil, podporoval ho v [[boj o investituru|zápase o&nbsp;investituru]] s&nbsp;papežstvím<ref name="takholtjo">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Holt
| datum archivace = 2008-03-30
| nedostupné = ano
}}</ref> a bojoval na Jindřichově straně s&nbsp;německým vzdorokrálem [[Rudolf Švábský|Rudolfem Švábským]].<ref name="">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Godfrey of Bouillon
| url = http://www.encyclopedia.com/doc/1E1-GodfreyB.html
| datum vydání = 2008
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-7-12
| vydavatel = HighBeam™ Research, Inc.
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref>
 
== První křížová výprava ==
[[Soubor:Godfrey of Bouillon and leaders of the first crusade.gif|thumbnáhled|Vůdcové první křížové výpravy: Godefroy z&nbsp;Bouillonu, [[Bohemund z Tarentu|Bohemund z&nbsp;Tarentu]], [[Raimond IV. z Toulouse|Raimond de&nbsp;Saint-Gilles]] a [[Tankred Galilejský|Tankred]], 19. století]]
 
Roku 1095 na koncilu v [[Clermont-Ferrand|Clermontu]] nástupce [[Řehoř VII.|Řehoře&nbsp;VII.]], papež [[Urban II.|Urban&nbsp;II.]], vyhlásil [[první křížová výprava|křížovou výpravu]] za osvobození [[Jeruzalém]]a od nevěřících. Zbožného Godefroye velmi ovlivnilo zejména [[Clunyjská reforma|clunyjské hnutí]] a císař Jindřich si přestával být jistý jeho loajalitou.<ref name="hroch21"/> Godefroy se proto rozhodl připojit k výpravě a trvale se usadit ve [[Svatá země|Svaté zemi]]. Byl tak jediným významným říšským šlechticem, který se k&nbsp;první křížové výpravě přidružil.<ref name="duggan30"/>
Do Svaté země Godefroye a jeho bratry následovali bratranec [[Balduin II. Jeruzalémský|Balduin Le Bourg]], hennegavský hrabě [[Balduin II. Hennegavský|Balduin&nbsp;II.]], Garnier de&nbsp;Grez, hrabě Renaud de&nbsp;Toul, Hughes de&nbsp;Saint-Pol a jeho syn Enguerrard, Godefroy de&nbsp;Louvain, Jean de&nbsp;Namur, rýnský palatin Siegfried, Goeffroy d'Esch a další. Podle historika [[Steven Runciman|Stevena Runcimana]] to celkem bylo asi 1000 rytířů z&nbsp;[[Valonsko|Valonska]], [[Lotrinsko|Lotrinska]] a Fríska a 7000 pěších bojovníků. Godefroyova výprava tak představovala nejpočetnější skupinu vojsk první křížové výpravy.<ref name="Kovařík115"/>
 
[[Soubor:Alexios Komnenos (1106-1142).jpg|thumbnáhled|leftvlevo|Alexios I. Komnenos na mozaice v&nbsp;chrámu [[Hagia Sofia]]]]
 
Výprava se na rozdíl od výprav ostatních francouzských velmožů vydala na východ přes [[Svatá říše římská|Svatou říši římskou]] a dále přes [[Uhersko]] jako nedlouho před tím poutnické křižácké houfy [[Petr Poustevník|Petra Poustevníka]] a rytíře [[Gautier Sans-Avoir|Gautiera Sans-Avoir]]. Protože byl Godefroy pořád leníkem císaře Jindřicha, který byl papežovým nepřítelem, nemohl táhnout přes Itálii, již ovládali papežovi stoupenci.<ref name="duggan31">Duggan, str. 31.</ref> Aby získal ještě více peněz, Godefroy cestou vydíral německé [[Židé|Židy]],<ref name="bridge41"/> ale nikdy nezašel až k [[pogrom]]ům, jakými se vyznačovala lidová výprava hraběte [[Emerich z Leiningenu|Emericha z&nbsp;Leisingenu]]. Když Lotrinčané dorazili na německo-uherské hranice, [[seznam uherských králů|uherský král]] [[Koloman Uherský|Koloman]], po špatných zkušenostech s lidovými křižáckými houfy, požadoval od Godefroye bratra Balduina jako rukojmí.<ref name="bridge42">Bridge, str. 42.</ref> Balduin při představě, že by měl být Maďarům vydán, zuřil,<ref name="Kovařík115"/> Godefroy ho však přesvědčil a králi Kolomanovi se vévoda osobně zavázal projít zemí bez incidentů.<ref name="bridge42"/> Své slovo dodržel a lotrinská armáda se v Uhersku zdržela jakýchkoliv násilností.
 
[[Soubor:Godefroy de Bouillon.jpg|thumbnáhled|[[Gustave Doré]]: Godefroy z Bouillonu a ostatní vůdci výpravy skládají lenní přísahu byzantskému císaři Alexiovi I.]]
 
Při přechodu byzantské hranice již křižáky očekávali byzantští průvodci, se kterými v prosinci roku [[1096]] dospěli do [[Selymbie]] na pobřeží [[Marmarské moře|Marmarského moře]], asi padesát mil západně od byzantského hlavního města [[Konstantinopol]]e. Lotrinská výprava dorazila do Byzantské říše ze všech křižáků jako druhá, hned po Francouzích, které vedl hrabě [[Hugo I. z Vermandois|Hugo z&nbsp;Vermandois]], mladší bratr [[Seznam francouzských panovníků|francouzského krále]] [[Filip I. Francouzský|Filipa]]. Mezi Lotrinčany kolovaly pověsti, že Byzantinci s hrabětem z Vermandois nakládají jako s vězněm, začali proto ze msty drancovat byzantské území.<ref name="duggan31"/> Hugo sice do jisté míry vězněm byl, ale v [[Konstantinopol]]i s ním bylo královsky zacházeno, a když císaři [[Alexios I. Komnenos|Alexiovi]] složil požadovanou lenní přísahu, byl zahrnut dary. Stejnou lenní přísahu požadoval císař Alexios i po Godefroyovi a jeho bratrech. To však Godefroy a Balduin odmítli; Godefroy především namítal, že přísahu složil již císaři Jindřichovi a nechtěl přísahat podruhé, navíc císaři, kterého neznal.<ref name="bridge42"/> Lotrinčané proto navrhli, aby se celá situace vyřídila, až dorazí zbytek křižáckých velmožů.<ref name="hroch24">Hrochová, str. 24.</ref> Alexios byl přesvědčen, že na byzantském území se křižáci podrobí jeho velení,<ref name="duggan31"/> a pokusil se Godefroye přimět k přísaze. Hugo z Vermandois osobně dorazil do lotrinského tábora, aby vzpouzejícího Godefroye přesvědčil, ale marně.<ref name="duggan31-32">Duggan, str. 31–32.</ref> Zatímco křižáci zimovali v Selymbii, Alexiovi došla trpělivost a přerušil jim zásobování. Balduin začal nevybíravě drancovat okolí i předměstí Konstantinopole,<ref name="hroch24"/> kde došlo ke střetům s&nbsp;příslušníky kmene [[Pečeněhové|Pečeněhů]], kteří sloužili v&nbsp;byzantském žoldu. Císař nakonec křižákům ustoupil a dodávky obnovil, ale ani poté se přísahy nedočkal. Kolem [[velikonoce|Velikonoc]] Alexios znovu dodávky zásob omezil, aby Godefroyovu neústupnost zlomil. Balduin obnovil plenění a poté dokonce Godefroye přesvědčil k útoku na Konstantinopol.<ref name="bridge43">Bridge, str. 43.</ref> Lotrinčané město napadli na [[Zelený čtvrtek]], byli však odraženi a císař druhý den přivolal vojsko, které křižáky porazilo. Tato bitva byla prvním otevřeným bojem mezi křižáky a byzantskou armádou.<ref name="hroch25">Hrochová, str. 25.</ref> Godefroy si uvědomil, že další bitva s císařovým vojskem by mohla znamenat katastrofu, a proto nakonec on, Balduin, Eustach i Balduin Le Bourg a ostatní vysoce postavení rytíři na Boží hod velikonoční Alexiovi složili lenní přísahu.<ref name="bridge43"/> Císař je poté bohatě obdaroval a o několik dnů později dal lotrinské vojsko přepravit do [[Malá Asie|Anatolie]].
 
=== Tažení Anatolií ===
[[Soubor:Godefroi of Bouillon leads the army.jpg|thumbnáhled|Godefroy z&nbsp;Bouillonu jako vůdce výpravy<br />''Historia rerum in partibus transmarinis gestarum'' (13. století)]]
Když do Anatolie dorazila větší část křižáků, Godefroy spolu s vůdcem jihoitalských [[Normané|Normanů]] [[Bohemund z Tarentu|Bohemundem z&nbsp;Tarentu]] vyrazil na východ k [[Nikaia|Nikáji]]&nbsp;– předsunuté baště turecké moci.<ref name="hroch33-34">Hrochová, str. 33–34.</ref> 6. května [[1097]] Lotrinčané k městu dorazili a hned pod hradbami rozbili ležení. O&nbsp;Godefroyových činech během obléhání není známo nic bližšího až na příhodu líčící Godefroye jako skvělého [[luk]]ostřelce, který prý přesnou ranou sestřelil tureckého obránce, jenž z&nbsp;hradeb na útočící křižáky házel velké kameny. Poté, co po sedmi týdnech a třech dnech město padlo, se vojsko rozdělilo na dvě skupiny.<ref name="Kovařík116">Kovařík, str. 116.</ref> První tvořily byzantské oddíly a především normanští a [[Vlámové|vlámští]] příslušníci výpravy pod velením Bohemunda z Tarentu, zatímco Francouzi, Lotrinčané a [[Provence|Provensálci]] vedení Godefroyem a [[Toulouse|toulouským]] hrabětem [[Raimond IV. z Toulouse|Raimondem de Saint-Gilles]]<ref name="duggan31">Duggan, str. 31.</ref> táhli den cesty<ref name="bridge53">Bridge, str. 53.</ref> v&nbsp;závěsu za nimi. Když Bohemundovo vojsko přepadli v údolí Dorylaeum Turci, Godefroy rychle s&nbsp;armádou přispěchal Normanům na pomoc a vysvobodil je z&nbsp;obklíčení.<ref name="Kovařík117">Kovařík, str. 117.</ref>
 
Křižáci se v červnu 1098 konečně zmocnili Antiochie a sami se dostali do obklíčení vojskem [[mosul]]ského [[atabeg]]a [[Kerboga|Kerbogy]]. Tehdy už Godefroy neměl ani vlastního koně<ref name="mak119"/> a teprve až po velkém naléhání mu koně zapůjčil hrabě z [[Toulouse]] Raimond de Saint-Gilles. Více se však již o&nbsp;Godefroyovi kroniky nešíří. Na rozdíl od ostatních křižáckých vůdců se dolnolotrinský vévoda neangažoval v&nbsp;mocenských sporech mezi vůdci. Nepodnikal žádná samostatná kořistnická tažení, choval se spíše nenápadně a kronikáře nezaujal ničím kromě několika hrdinských činů v&nbsp;boji.<ref name="mak120">Kovařík, str. 120.</ref>
 
[[Soubor:BNF, Mss fr 68, folio 44.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|Godefroy se svými rytíři je vítán v [[Kilíkie|Kilíkii]]<br />''(Vilém z Tyru, Historia et continuation)'']]
 
=== Místní války a tažení na jih ===
374 446

editací