Dějiny Slovenska: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15) |
značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 106:
[[Osvícenství|Osvícenecké]] reformy [[Marie Terezie]] a [[Josef II.|Josefa II.]] pozdvihují i stále více zaostávající uherskou část monarchie (školství, zdravotnictví, první [[Manufaktura|manufaktury]], [[Bánska a lesní akademie v Bánske Štiavnici|Báňská a lesní akademie v Banské Štiavnici]], [[toleranční patent]], zrušení [[nevolnictví]], zrušení [[kontemplativních řády|kontemplativních řádů]] atd.) Roku [[1783]] se hlavním městem Uher stává opět [[Budín (Budapešť)|Budín]]. Zároveň do tohoto období sílící [[maďarizace]] připadají počátky slovenského [[národní obrození|národního obrození]] v úzkém kontaktu s českým národním hnutím ([[Anton Bernolák]]). Koncem století dochází k první kodifikaci [[slovenština|slovenštiny]]. Obrozenci druhé generace, [[Ján Kollár|Kollár]] a [[Pavel Josef Šafařík|Šafařík]], prosazující koncepci slovanské jednoty, jsou pak vystřídáni třetí, tzv. [[Štúrovci|štúrovskou generací]]. Ta se zasloužila o kodifikaci slovenského jazyka v jeho současné podobě ([[1843]]).
[[Soubor:Austria hungary 1911.jpg|náhled|upright=1.5|Rozložení národů v Rakousku-Uhersku z Historického atlasu Williama R. Shepherda, 1911]]
V roce [[1848]] se [[Ľudovít Štúr|Štúr]], [[Jozef Miloslav Hurban|J. M. Hurban]] a [[Michal Miloslav Hodža|M. M. Hodža]] účastní [[Slovanský sjezd|Všeslovanského sjezdu]] v [[Praha|Praze]]. Slováci přijímají koncepci [[Austroslavismus|austroslavismu]], organizují ve [[Vídeň|Vídni]] [[Slovenská národní rada|Slovenskou národní radu]], s podporou českých a [[Chorvatsko|chorvatských vlastenců]] zorganizují tři vojenské dobrovolnické výpravy proti uherským [[košutovské síly|košutovským silám]], upírajícím nemaďarským národům Uherska veškerá práva na autonomii. Po porážce revoluce nový panovník [[František Josef I.]] odmítá jakákoliv řešení slovenské otázky, [[neoabsolutismus]] ale zaručil alespoň minimální jazyková práva. Čeští politici se po polovině 19. století orientují na [[historické právo]], zatímco Slováci z pochopitelných důvodů prosazují [[přirozené právo]], a tak dochází k částečnému rozkolu v cílech obou národů. Po roce [[1863]] nastalo krátké období národního pozdvižení: vznikla [[Matica slovenská]] a tři gymnázia se slovenským vyučovacím jazykem.
Po [[rakousko-uherské vyrovnání|Rakousko-uherském vyrovnání]] [[1868]] ale posílená uherská vláda sahá k tvrdé maďarizaci, roku 1871 již na celém území Slovenska zbyly ze slovenských škol jen školy nejnižšího stupně. [[Maďarizace]], nezaměstnanost a bída na venkově ústí v masové vystěhovalectví do [[Spojené státy americké|USA]] – tady [[Slováci]] tvořili na konci století druhou největší imigrantskou komunitu (po [[Irové|Irech]]). Slováci hledají spojence mezi dalšími utlačovanými menšinami – [[Rumuni|Rumuny]], [[Srbové|Srby]] a [[Rusíni|Rusíny]]. Řada slovenských osobností studuje v Praze, která se stává hlavním centrem nepočetné slovenské inteligence: vzniká zde spolek [[Detvan (spolek)|Detvan]], [[Hlasisté]], časopis [[Prúdy]] atd.
| |||