Reyner Banham: Porovnání verzí

Odebráno 350 bajtů ,  před 2 měsíci
Úvod, hypertextové odkazy
(+port, kat)
(Úvod, hypertextové odkazy)
{{Infobox - osoba}}
'''Peter Reyner Banham''' se([[2. narodilbřezen|2. rokubřezna]] [[1922 v]] [[Norwich|Norwichi]] v [[Anglie19. březen|Anglii19. března]] ve [[Spojené1988]] království|Spojeném království Velké Británie a Severního Irska[[Londýn]].)<ref>David Cope – Virginia Jansen – Douglas McClellan – Keith Muscutt, ''Peter Reyner Banham, Santa Cruz: Art History'', in: ''1988, University of California: In Memoriam'', 1988, <nowiki>http://texts.cdlib.org/view?docId=hb967nb5k3;NAAN=13030&doc.view=frames&chunk.id=div00005&toc.depth=1&toc.id=&brand=calisphere</nowiki>, vyhledáno 18. 10. 2019.</ref> byl [[Anglie|anglický]] [[architekt]]. Získal doktorát na [[Courtauldův institut umění|Courtauld Institute of Art]] v [[Londýn|Londýně]], byl členem redakce britského magazínu [https://www.architectural-review.com/ Architectural Review]. Vyučoval na [[University College London|University College v Londýně]], předtím, než se rozhodl odstěhovat do [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]], aby se stal předsedou oddělení studií [[Design|designu]] na [[State University of New York|State University]] v [[Buffalo|Buffalu]]. Poté se stal profesorem [[Dějiny umění (obor)|historie umění]] na [[Kalifornská univerzita v Santa Cruz|University of California v Santa Cruz]].<ref>Paul Goldberger, Reyner Banham, Architectural Critic, Dies at 66, ''New York Times'', New York, March 22, 1988, sekce B, s. 5, <nowiki>https://www.nytimes.com/1988/03/22/obituaries/reyner-banham-architectural-critic-dies-at-66.html?scp=2&sq=reyner%20banham&st=cse</nowiki>, vyhledáno 18. 10. 2019.</ref> Z tohoto zaměstnání odešel do důchodu v roce v 66 letech poté, co mu byla diagnostikována rakovina. Za svůj život Banham publikoval stovky textů týkajících se primárně [[Architektura|architektury]] a [[Design|designu]], mezi nejznámější z nich pak patří např. [[Los Angeles: The Architecture of Four Ecologies]], nejvýrazněji pro-losangeleská publikace své doby, vydaná v roce 1971.<ref>Barbara Penner, The Man Who Wrote Too Well, ''Places Journal'', září 2015, <nowiki>https://placesjournal.org/article/future-archive-the-man-who-wrote-too-well/?cn-reloaded=1</nowiki>, vyhledáno 19. 10. 2019.</ref><ref>Jocelyn Gibbs – Emmabeth Nanol, ''Reyner Banham papers'' (finding aid), <nowiki>http://archives2.getty.edu:8082/xtf/view?docId=ead/910009/910009.xml;chunk.id=ref13;brand=default</nowiki>, vyhledáno 19. 10. 2019.</ref> Banham umírá na rakovinu v roce 1988 v [[Londýn|Londýně]]. Pozůstala po něm žena Mary, syn Ben a dcera Debby.<ref>Viz David Cope et al. (pozn. 1).</ref><ref>Viz Paul Goldberger (pozn. 2).</ref>
 
== Mládí ==
Narodil se 2. března 1922 v [[Norwich|Norwichi]] Percy Banhamovi a Violet Frances Maud Reyner (Banhamovou). Jeho otec byl instalatér, o matčině zaměstnání nejsou dostupné žádné informace. Jako dítě navštěvoval školu [[King Edward VI School]] v [[Norwich|Norwichi]] ve [[Spojené království|Spojeném království]]. Vzhledem k tomu, že v době průběhu [[Druhá světová válka|druhé světové války]] byl ještě příliš mladý, než aby se stal vojákem, začal pracovat v rámci učňovského stipendia jako motorový inženýr v [[Bristol Aeroplane Company]]. V okolí [[Norwich|Norwiche]] také přednášel o [[umění]] a místní historii, psal recenze divadelních her a výstav do lokálních novin a po návratu z [[Bristol|Bristolu]] se stal členem místního divadla [https://maddermarket.co.uk/ Maddermarket Theatre], kde po určitou dobu pracoval jako asistent režiséra.<ref>Bruce D. Epperson, ''The Moulton Bicycle: A History of the Innovative Compact Design'', Jefferson 2018, s. 25—27.</ref> V roce 1946 se oženil s Mary Mullettovou, se kterou se seznámil právě v [https://maddermarket.co.uk/ Maddermarket Theatre]. V roce 1949 Banham nastoupil na [[Courtauldův institut umění|Courtauld Institute of Art]] na [[Londýnská univerzita|Londýnské univerzitě]], aby studoval [[Dějiny umění (obor)|historii umění]] a [[Dějiny architektury|architektury]]. Doktorát získal po dokončení svých studií vedených průkopníkem moderní [[Dějiny architektury|historie architektury]], [[Sir Nikolaus Pevsner|Sirem Nikolausem Pevsnerem]], v roce 1958 (jeho doktorská práce Theory and Design in the First Machine Age byla v roce 1960 vydána jako kniha). Na začátku své kariéry byl ve spojení s intelektuály, umělci a kritiky, kteří se seskupovali jako tzv. [[:en:Independent_Group_(art_movement)|Independent Group]]. Jednalo se o skupinu lidí, poznamenaných [[Druhá světová válka|druhou světovou válkou]], která se potkala na [https://www.ica.art/ Institute of Contemporary Arts] v [[Londýn|Londýně]] a která chtěla vnést diskuzi do převládajícího modernistického přístupu ke kultuře, za důležitý faktor v chápání [[Moderní umění|modernismu]] považovali historii technologie a vědy a oslavovali zmatek lidské existence.<ref>Anne Massey, ''The Independent Group: Modernism and Mass Culture in Britain, 1945''–''1959'', New York 1995, s. 33.</ref> Stál také u vzniku výstavy [[This Is Tomorrow]] v roce 1956, která bývá nazývána „zrozením [[Pop-art|Pop artu]]“. <ref>Viz David Cope et al. (pozn. 1).</ref><ref>Lee Sorensen, Banham, Reyner, in: ''Dictionary of Art Historians'', <nowiki>http://arthistorians.info/banhamr</nowiki>, vyhledáno 19. 10. 2019.</ref><ref>Sir Misha Black Awards, ''Sir Misha Black Medal 1988 – Reyner Banham'',  <nowiki>http://www.mishablackawards.org.uk/medal/banham</nowiki>, vyhledáno 20. 10. 2019.</ref>
 
== Kariéra ==
V roce 1950 byl díky [[Sir Nikolaus Pevsner|Nikolausi Pevsnerovi]] přijat do redakce časopisu [https://www.architectural-review.com/ Architectural Review], kde pracoval na částečný úvazek jako literární editor. V roce 1952 byl povýšen na pozici asistenta senior editora (a to i díky své předchozí praxi v psaní recenzí jak pro lokální noviny, tak i pro např. [https://artreview.com/ ArtReview])<ref>Viz Bruce D. Epperson (pozn. 7).</ref><ref>Sam Jacob, From Commons to Ruins, ''ArtReview'', May 2016, <nowiki>https://artreview.com/opinion/may_2016_opinion_sam_jacob_from_commons_to_ruins/</nowiki>, vyhledáno 19. 10. 2019.</ref> V [https://www.architectural-review.com/ Architectural Review] pak dále pracoval až do roku 1964.<ref>Viz David Cope et al. (pozn. 1).</ref> Mezi lety 1964–1966 se v rámci studijního pobytu ''[http://www.grahamfoundation.org/grant_programs/?mode=individual Graham Foundation Scholarship]'' podíval do [[Spojené státy americké|USA]], což v něm pravděpodobně podpořilo fascinaci americkou kulturou – vnímal [[Spojené státy americké|USA]] jako zdroj budoucnosti, která slibovala jednoduše dosažitelné potěšení a naprostou volnost. Od roku 1964 zároveň vyučoval na [https://www.ucl.ac.uk/bartlett/architecture/ Bartlett School of Architecture] na [[Londýnská univerzita|Londýnské univerzitě]], profesorem architektury se ale stal až v roce 1969. Ve stejném roce nalezl své životní poslání v obdivování a pochopení amerického [[Los Angeles]]. Banham hrál významnou roli v rozvoji studií historie a designu v [[Velká Británie (ostrov)|Británii]] – prosazoval konání konferencí o historii designu např. na vysokých školách [https://www.northumbria.ac.uk/ Newcastle Polytechnic] v roce 1975, nebo na [https://www.mdx.ac.uk/ Middlesex Polytechnic] v roce 1976. Po úspěších mnoha jeho publikací v [[Spojené státy americké|USA]] dostává v roce 1976 nabídku, aby vyučoval na [[State University of New York|The State University of New York]] v [[Buffalo|Buffalu]]. Nabídku přijal a nastoupil na oddělení studií designu. V roce 1980 byl jmenován profesorem historie umění na [[Kalifornská univerzita v Santa Cruz|University of California v Santa Cruz]]. V roce 1988 se stává profesorem (Sheldon H. Solow Professor) historie umění na fakultě v [https://www.nyu.edu/gsas/dept/fineart/ Institute of Fine Arts] na newyorské univerzitě, zde již ale bohužel nikdy nevyučoval.<ref>Oxford Index, ''(Peter) Reyner Banham'', <nowiki>https://oxfordindex.oup.com/view/10.1093/oi/authority.20110803095444953</nowiki>, vyhledáno 19. 10. 2019.</ref><ref>Viz Lee Sorensen (pozn. 9).</ref><ref>Viz Sam Jacob (pozn. 11).</ref>
 
== Publikační činnost ==
Reyner Banham za svou 36 let dlouhou kariéru napsal okolo 750 článků, přesné číslo neznáme, ale je možné, že jich vzniklo i mnohem více.<ref>Viz Barbara Penner (pozn. 3).</ref> Mezi jeho nejznámější publikace se pak řadí např. T[[he New Brutalism: Ethic or Aesthetic]] (1955, text o vzniku a významu [[Brutalismus|brutalismu]]), jeho výše zmíněná doktorská práce [[Theory and Design in the First Machine Age]] (1960, o [[Moderní umění|modernismu]] a [[Funkcionalismus|funkcionalismu]]),<ref>Viz Sir Misha Black Awards (pozn. 11).</ref> [[The Architecture of the Well‐Tempered Environment]] (1969, předvídá druhou vlnu strojů a masového konzumu),<ref>Viz Sir Misha Black Awards (pozn. 11).</ref> [[Los Angeles: The Architecture of Four Ecologies]] (1971), [[Age of the Masters: A Personal View of Modern Architecture]] (1975, hodnocení dopadu [[Moderní umění|modernistického]] hnutí v architektuře),<ref>Ayumi Higuchi, Age of the Masters: A personal view of modern architecture, ''Mediamatic.net'', June 21, 2008, <nowiki>https://www.mediamatic.net/en/page/33883/age-of-the-masters</nowiki>, vyhledáno 20. 10. 2019.</ref> [[Megastructure: Urban Futures of the Recent Past]] (1976, kniha o konceptu „megastruktur“, obrovských víceúčelových budov, obsahujících všechny funkce, které jsou vyhledávané ve městech – designový trend 50. a 60. let 20. století),<ref>Pro-qm.de, ''Reyner Banham'' – ''Megastructure, Urban Futures of the Recent Past'', <nowiki>https://www.pro-qm.de/megastructure-urban-futures-recent-past</nowiki>, vyhledáno 20. 10. 2019.</ref> [[Scenes in America Deserta]] (1982, publikace pojednávající o amerických pouštích, od jejich základní fyzické formy až k jejich konceptuálnímu pojetí jako lidstvem vytvořeného prostoru)<ref>Reyner Banham – edited by TRANSFER, Scenes in America Deserta by Reyner Banham, ''TRANSFER Global Architecture Platform'', March 24, 2016, <nowiki>https://www.transfer-arch.com/monograph/scenes-america-deserta/</nowiki>, vyhledáno 20. 10. 2019.</ref> anebo [[The Concrete Atlantis]] (1986, kniha porovnává americkou industriální architekturu s evropským [[Moderní umění|modernismem]]).<ref>Viz Oxford Index (pozn. 15).</ref><ref>Paul Davies, Reyner Banham (1922–1988), ''The Architectural Review'', June 4, 2019, <nowiki>https://www.architectural-review.com/essays/reputations/reyner-banham-1922-1988/10042859.article</nowiki>, vyhledáno 19. 10. 2019.</ref><ref>Viz Paul Goldberger (pozn. 2).</ref>Jedno z jeho nejkontroverznějších děl je právě již zmíněná kniha [[Los Angeles: The Architecture of Four Ecologies]], vydaná v roce 1971 – zde Banham mluví o tomto [[Kalifornie|kalifornském]] městě s nesmírnou, na tehdejší poměry až přehnanou pozitivitou a rozděluje [[Los Angeles]] na 4 „ekosystémy“ - Surfurbia (pláže a plážová města), Foothills (''„podhůří“'', propracovanější a dražší rezidence), Plains of Id ''(„jediná část Los Angeles dost plochá a nudná, aby se dala porovnávat s městy na středozápadě“'', obyčejné čtvrti střední třídy) a Autopia (systém dálnic). Text přesně reflektuje atmosféru a ducha města a vyzdvihuje jeho zvláštnosti, jako například fakt, že má [[Los Angeles]] více center než jen jedno, že se v rámci města dá snadno přesouvat a všechny jeho části jsou si rovné a srovnatelně dostupné, protože se město víceméně neustále společně vyvíjí a roste a že je navíc jako celek neformální, ne tolik seriózní. Na motivy tohoto textu byl pak v roce 1972 odvysílán v produkci [[BBC]] dokument [https://www.youtube.com/watch?v=hwSw9sYBSh4 Reyner Banham Loves Los Angeles], ve kterém Banham diváka provází městem a zároveň svou teorií o jeho dělení.<ref>Colin Marshall, A ‘radical alternative’: how one man changed the perception of Los Angeles, ''The Guardian'', August 24, 2016, <nowiki>https://www.theguardian.com/cities/2016/aug/24/radical-alternative-reyner-banham-man-changed-perception-los-angeles</nowiki>, vyhledáno 19. 1. 2019.</ref><ref>Cecilia Obiol, On the Boulevard:Learning from loving L. A., ''TRANSFER Global Architecture Platform'', February 26, 2016, <nowiki>https://www.transfer-arch.com/reference/on-the-boulevard/</nowiki>, vyhledáno 19. 10. 2019.</ref><ref>Christopher Hawthorne, Reading L. A.: A Reyner Banham classic turns 40, ''Los Angeles Times'', April 22, 2011, <nowiki>https://latimesblogs.latimes.com/culturemonster/2011/04/reading-la-banhams-four-ecologies-turns-40.html</nowiki>, vyhledáno 19. 10. 2019.</ref>
 
== Ocenění ==
Za svůj přínos ve vzdělávání v oblasti [[Design|designu]] získal v roce 1988 ocenění [http://www.mishablackawards.org.uk/ Sir Misha Black Award].<ref>Viz Sir Misha Black Awards (pozn. 11).</ref>
 
== Odkazy ==