PrvníPrvním a hlavním představitelem [[Polsko|polského preromatismupreromantismu]] je básník [[Franciszek Karpiński]] ([[1741]]-[[1825]]), který do polské poezie vnesl svět prostého člověka s touhou po svobodě, [[Jean-Jacques Rousseau|rousseaovskou]] nechuť k městu, oslavu venkovského způsobu života a inspiraci [[folklór|lidovou písní]]. Z dalších autorů lze jmenovat básníky [[Franciszek Dionizy Kniaźnin|Franciszka Dionizy Kniaźnina]] ([[1750]]-[[1807]]) a [[Franciszek Zabłocki|Franciszka Zabłockého]] ([[1752]]-[[1821]]) a také jednoho z nejoriginálnějších spisovatelů své doby, [[Polsko|polského]] vědce, literáta, cestovatele a politika [[Jan Potocki|Jana Potockého]] ([[1761]]-[[1815]]), známého dnes především jako autora původně [[Francie|francouzsky]] napsaného [[román]]u ''[[Rukopis nalezený v Zaragoze]]'' (''Le Manuscrit trouvé à Saragosse'', polsky ''Rękopis znaleziony w Saragossie''), který poprvé vyšel v celku až v roce [[1847]] v polském překladu v [[Lipsko|Lipsku]] a ve kterém Potocki jako první zpracoval [[upír (nemrtvý)|upírské]] téma v beletrii. Jde o velmi zvláštní dílo vystavěné podle vzoru ''[[Tisíc a jedna noc|Pohádek tisíce a jedné noci]]'', kdy základní rámcový příběh je prokládán jinými, v nichž jsou vloženy ještě další a v nich zase jiné. V těchto epizodách se pak střídají různé druhy výpravné prózy s rytířskými, dobrodružnými, fantastickými i komickými náměty.
