Preromantismus: Porovnání verzí

Preromantismus našel své vyjádření hlavně v [[Literatura|literatuře]], ve [[Výtvarné umění|výtvarném umění]] se příliš neprojevil (zde ještě v [[Napoleon Bonaparte|Napoleonově]] době převládá pozdní klasicismus, tzv. [[empír]], jen v [[Architektura|architektuře]] ustupují do pozadí pečlivě střižené francouzské parky a oblíbenými se stávají neupravené [[Anglický park|parky anglické]] připomínající divokou přírodní scenérii a vycházející z tehdy módních myšlenek [[Jean-Jacques Rousseau|Jeana-Jacquesa Rousseaua]] o pobytu ve volné a nespoutané přírodě).

 

[[Soubor:François Pascal Simon Gérard 001.jpg|náhled|vlevo|Ossianovy zpěvy]]

Preromantičtí spisovatelé zdůrazňují oproti [[rokoko]]vé [[zvyk|konvenční]] galantnosti a rozumářské tradici opravdovost citu, hloubku [[Vášeň|vášně]], prožitek srdce a právo každého člověka na plný, neomezovaný citový život. Cit není jimi vnímán jako chaotická síla, nýbrž je pro ně zdrojem morálních hodnot, a proto nemusí být regulován rozumem. Za silný inspirační zdroj je považována lidová poezie, horlivě sbíraná a napodobovaná. Rozvíjí se vztah k přírodě (příroda není komplikovaným strojem řídícím se přesnými zákony, nedá se plně ovládnout, ale naopak je tajemná, nevyzpytatelná, mnohotvárná a vzbuzuje úžas), k fantazii i k dávnověku. Ideální kulisou pro jejich díla je proto přírodní svět neporušený civilizací. Častými motivy jsou pochmurná opuštěná jezera, hřbitovy a hrobky (anglická [[hřbitovní škola]]), noční scenérie a měsíční svit, trosky hradů, symbol mnicha, poustevníka, vězně nebo poutníka. Mnohdy literatura tohoto období utíká od soudobé civilizace do vzdálené minulosti (hlavně do [[Pohanství|pohanského]] a [[Křesťanství|křesťanského]] dávnověku) nebo do exotického prostředí dalekých, především [[orient]]álních krajů. Preromantický básník se často stylizuje do postoje barda, mluvčího národního kolektivu, jindy se opět skrývá do anonymity lidového pěvce, nebo také vystupuje v roli věštce a proroka. Jeho nejtypičtějšími znaky je smysl pro velikost, vznešenost, původnost, starobylost, obdiv pro lid a jeho duchovní kulturu.