Wan-li: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
k 1584 oceněným filozofům
m →‎Filozofie: překlep
Řádek 184:
Už [[Wang Jang-ming]] odmítl chápání [[Konfucianismus|konfuciánství]] jako nezměnitelné víry, jeho slovy „Cesta není soukromým majetkem Konfucia“, zdůrazňoval sebeuvědomění a sebepoznání proti doktríně. Obecněji se v&nbsp;jeho podání konfuciánství posunulo od následování moudrosti mudrců minulosti k&nbsp;následování vlastního srdce.{{sfn|Li (2010)|s=76}} V 70.&nbsp;letech byl nejvážnějším oponentem Wangových následovníků [[Čang Ťü-čeng]], který předkládal alternativu jejich učení. Důraz kladl na pragmatické sledování státního zájmu, v&nbsp;kontrastu k&nbsp;jejich soustředění se na vnitřní sebezdokonalování.<ref name="peterson 738"/> Za správné měl akce směřující k&nbsp;dobru státu a lidu, jeho krédem bylo „jestliže je opatření v&nbsp;zájmu státu, provedu ho bez ohledu na cokoliv“.{{sfn|Peterson|s=740}} Jeho nárok, že prosazuje zájem říše, nikoliv osobní výhody, ospravedlňoval akce proti těm vzdělancům, kteří se utápěli v&nbsp;debatách o morálce a sebezpytování. Takové měl nikoliv za morální vzory, ale za nezodpovědné lenochy.{{sfn|Peterson|s=740}}
 
Po smrti Čang Ťü-čengčenga se roku 1584 dostalo výjimečného oficiálního uznání třem mingským filozofům, mimo jiné podporovatelům soukromých konfuciánských akademií, [[Chu Ťü-žen]]ovi, [[Čchen Sien-čang]]ovi a [[Wang Jang-ming]]ovi, když byly jejich tabulky umístěny v Konfuciově chrámu.<ref name="chan 1"/>{{#tag:ref|V mingské éře, v letech 1368–1644, se cti mít tabulku se jménem v&nbsp;Konfuciově chrámu dostalo pouze čtyřem konfuciánům&nbsp;– roku 1571 [[Süe Süan]]ovi a roku 1584 zmíněné trojici.<ref name="koh 330"/>|group=pozn.}} Ze stoupenců Wang Jang-minga byli v&nbsp;odmítání [[Ču Si|čusistické]] ortodoxie nejradikálnější [[Wang Ken]] a jeho žáci, takzvaná [[tchajčouská škola]]. V posledních desetiletích 16.&nbsp;století její přední reprezentant [[Li Č’]] vinil konformisty v úřadech z&nbsp;pokrytectví, za to, že dávali přednost svému prospěchu a kariéře před správností, zpochybnil neomylnost klasiků, a hájil oprávněnost lidských tužeb.{{sfn|Cheng|s=516–517}} Sledování vlastního zájmu měl za dobré, jako motivaci pro rolníka, řemeslníka, učence, kteří ve svém zájmu vykonávají své povolání co nejlépe.{{sfn|Li (2010)|s=76}} To umožnilo rozšíření takových hodnot jako [[materialismus]], [[pragmatismus]] a [[utilitarismus]] a posuzování lidí ne podle povolání, ale podle bohatství, takže chudý učenec už nestál sociálně výše než bohatý obchodník.{{sfn|Li (2010)|s=77}} Nadšení pro Wang Jang-mingův subjektivismus vyvrcholilo na přelomu 16. a 17.&nbsp;století, kdy se individuální zkušenost kladla nad vzory převzaté z minulosti. Tyto postoje později vyústily v&nbsp;kritičnost a empiričnost čchingských konfuciánů.{{sfn|Cheng|s=518}}
 
V druhé polovině 16.&nbsp;století zesílily tendence k [[synkretismus|synkretismu]], zřejmě jako výraz nespokojenosti s&nbsp;tradiční konfuciánskou ortodoxií.{{sfn|Cheng|s=516}} [[Lin Čao-en]] přezdívaný „světec tří učení“ spojoval konfuciánství s&nbsp;buddhismem a především s&nbsp;taoismem ve snaze o propojení konfuciánské angažovanosti s&nbsp;taoistickými léčitelskými postupy. [[Chu Č’]] se zase kromě studia konfuciánství věnoval i buddhismu a taoismu, meditacím,{{sfn|Cheng|s=515}} a dosáhl osvícení, z&nbsp;buddhistického hlediska „odhalení buddhovské přirozenosti“, pro konfuciány „objevení srdce/mysli vrozeným poznáním“.{{sfn|Cheng|s=518}}