Palivový článek: Porovnání verzí

Na rozdíl od ''generátorů'', kde se chemická energie paliva přeměňuje na elektrickou postupně, spalováním a za pomoci mechanického pohybu''',''' ''palivové články'' získávají elektrickou energii z energie chemické přímo, bez ztrátových mezistupňů, a proto by měly být účinnější, jednodušší a spolehlivější. Zatím však jejich využití částečně brání technické překážky.

 

 

Skladování vodíku v automobilových nádržích je v neustálém vývoji. Vodík je ve směsi se vzduchem vysoce výbušný. Dlouhodobé skladování vodíku v nádržích naráží na jejich těsnost. Rozměry molekuly vodíku a mezimolekulární rozměry materiálu nádrže jsou srovnatelné. Proto nelze nádrže dokonale utěsnit. Současné vodíkové nádrže pracují s provozními tlaky 35 [[MPa]] (350 [[bar (jednotka)|bar]]). Moderní výzkumy ukazují na použití směsi železa a titanu jako stabilizátoru. Palivové články byly využity u projektu [[TriHyBus]] (původně ''H2bus''), což je označení pro český [[hybridní pohon|hybridní]] [[autobus]] na [[vodíkový pohon]], [[elektrobus]] čerpající energii z palivových článků, který byl vyvíjen od roku 2006 [[Ústav jaderného výzkumu|Ústavem jaderného výzkumu]] v [[Řež]]i.<ref name="finis">[http://www.busportal.cz/modules.php?name=article&sid=5876 J. L. M.: První autobus na vodíkové palivové články míří do finiše], BUSportál.cz, 19. 2. 2009</ref>