Wang Jang-ming: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
ext odk, literatura, více o otci, bambusu, |
úmrtí a po něm |
||
Řádek 61:
Během jeho pobytu v Kuang-si se roku 1528 v Pekingu proti němu obrátil Kuej E, již jako ministr státní správy, mimo jiné s obviněním, že s pomocí bývalých povstalců chce překročit hranice a zaútočit na Vietnam. Obvinění odmítli Wangovi příznivci, chanlinský akademik [[Fang Sien-fu]], ministr obřadů [[Chuo Tchao]] a náměstek ministra obřadů [[Chuang Wan]]. Záležitost se stala jedním se střetů, které se rozhořely v pekingské vládě po rozpadu dříve jednotných podporovatelů císaře Ťia-ťinga ve [[Velký spor o obřady|sporu o obřady]] na konkurující si skupiny. Jang I-čching a Kuej E v této i jiných věcech stáli proti výše zmíněným Wangovým sympatizantům. Přitom obě strany měly pro Wangovy schopnosti jen slova uznání.{{sfn|Brook|s=77–78}}
== Úmrtí, kritika a ocenění ==
Wang Jang-ming se po uklidnění regionu kvůli svému špatnému zdraví vydal na cestu domů, přestože neměl svolení císaře. Zemřel na cestě začátkem roku 1529, v [[Nan-an]]u v jižním Ťiang-si. Jeho tělo bylo dopraveno domů do Jü-jao. Ve městech, kterými projížděl smuteční průvod, se k uctění jeho památky shromažďovali literáti i prostí lidé ve značném počtu, až davy ucpávaly ulice. Kondolovat rodině přišlo neméně velké množství lidí.{{sfn|Israel (2014)|s=326}} Císař Ťia-ťing se však k Wangovi postavil s chladem, jeho odjezd z Kuang-si vnímal jako neposlušnost a pohrdání císařskou autoritou, vliv jeho myšlenek mezi vzdělanci jako politicky nebezpečné hnutí. Na jaře 1529 vydal edikt, v němž Wanga i jeho ideje odsoudil a zbavil ho čestných titulů. V prosinci 1529 pak byl Wang pohřben v Chung-si ({{Cizojazyčně|zh|洪溪}}), asi 50 km od centra okresu Jü-jao, za účasti tisíce členů rodiny, přátel a žáků.{{sfn|Israel (2014)|s=326–327}}
Roku 1567 posmrti Ťia-ťinga nastoupil na trůn císař Lung-čching. Jeho vláda rehabilitovala úředníky odsouzené za minulého režimu, včetně Wang Jang-minga. Dostalo se mu oficiálního uznání jeho úspěchů v administrativě i při potlačování povstání a jako čestnou poctu obdržel [[posmrtné jméno]] Wen-čcheng a titul [[Chou (titul)|markýze]] ze Sin-ťien ({{Cizojazyčně|zh|新建侯}}).{{sfn|Israel (2014)|s=327–328}} Roku 1584 se Wang Jang-mingovi dostalo výjimečné cti, když byla tabulka s jeho jménem umístěna v Konfuciově chrámu.<ref name="chan 1"/> V celém mingském období byli takto vyznamenáni pouze čtyři konfuciáni, roku 1571 [[Süe Süan]] (1389–1464),<ref name="koh 330"/> a roku 1584 společně s Wangem také o generaci starší [[Chu Ťü-žen]] a [[Čchen Sien-čang]].<ref name="chan 1"/>
== Filozofie ==
Řádek 80 ⟶ 83:
Wang Jang-ming byl kritizován kvůli neshodě s ortodoxním čusiánstvím. Kritiku vyvolalo zejména jeho revidované vydání ''Velkého učení'' (''Ta-süe'') pod názvem ''Ta-süe ku-pen pchang-ču'' (''Stará verze Velkého učení s komentáři''). Ču Si totiž klasické texty poupravil s odůvodněním, že „opravuje chyby“, ale Wang vrátil Ču Siho změny, čímž posunul důraz textu, takže podporoval jeho myšlenky. Druhou spornou publikací byla ''Ču-c’ wan-nien ting-lun'', v níž se pokusil prokázat, že Ču Si koncem života reinterpretoval své učení ve směru, který zastával Wang. Byl kritizován za manipulaci a zkreslování Ču Siho citátů, aby podpořil své teze.<ref name="yao 639 642"/>
== Vliv ==
Wang Jang-ming je, společně s Lu Siang-šanem, spoluzakladatelem a předním představitelem takzvané školy Lu-Wang, neboli školy mysli, vedle školy Čcheng-Ču, neboli školy principu, jednoho ze dvou základních směrů neokonfuciánského myšlení.<ref name="van norden"/> Měl mnoho žáků a následovníků, kteří založili řadu filozofických škol a směrů. Nejpřesněji Wangovy myšlenky interpretovala [[ťiangjouská škola]], jejímž vůdčími postavami byli [[Luo Chung-sien]], [[Cou Šou-i]], [[Ou-jang Te]] a [[Nie Pao]]. Nejradikálnější byla [[tchajčouská škola]] ([[Wang Ken]], [[Che Sin-jin]] a jiní).<ref name="liščák 386">Liščák, s. 386.</ref> K dalším předním stoupencům Wang Jang-minga patřili [[Čchien Te-chung]], [[Wang Ťi]],<ref name="liščák 409">Liščák, s. 409.</ref> [[Chuang Wan]] a Wangův oblíbenec [[Sü Aj]].<ref name="yao 639 642"/> Prostřednictvím [[Ťiao Chung]]a na něj navazovali čchingští empirici. Wang Jang-mingův obrat k soustředění na vlastní mysl vedl k popularizaci a rozšíření individualismu až excentrismu, jiní jeho žáci se soustředili na meditaci.
Wang je mnoha komentátory považován za největšího čínského filozofa od Ču Siho do 20. století. Nicméně byl také viněn z rozšíření destruktivního individualismu; tak raně čchingský filozof [[Ku Jen-wu]] viděl v jeho učení jednu z příčin rozkladu mingského státu. Zodpovědnost za úpadek státu mu přičítali i pozdně mingští stoupenci [[hnutí Tung-lin]].<ref name="yao 639 642"/> ▼
▲Wang je mnoha komentátory považován za největšího čínského filozofa od Ču Siho do 20. století.<ref name="yao 639 642"/> Nicméně byl také viněn z rozšíření destruktivního individualismu; tak raně čchingský filozof [[Ku Jen-wu]] viděl v jeho učení jednu z příčin rozkladu mingského státu. Zodpovědnost za úpadek státu mu přičítali i pozdně mingští stoupenci [[hnutí Tung-lin]].<ref name="yao 639 642"/>
Wangovou filozofií se inspirovali kritici školy Čcheng-Ču nejen v Číně, ale i v okolních zemích. V Koreji založil školu založenou na Wangově učení [[Čong Če-tu]] (1649–1736).<ref name="yao 639 642"/> V Japonsku z Wangova učení vycházela škola [[ójómeigaku]], která byla jednou ze tří hlavních neokonfuciánských japonských škol [[Šógunát Tokugawa|tokugavského období]]. Jejími čelnými reprezentanty byli [[Tódžu Nakae]] (1608–1648) a [[Banzan Kumazawa]] (1619–1691).<ref name="van norden"/> Koncem tokugavské éry Wangovy ideje inspirovaly reformní hnutí a reformátory [[období Meidži]], jako byli [[Šóin Jošida]] a [[Takamori Saigó]].<ref name="yao 639 642"/>
V Číně se v čchingském období (od 17. století) neokonfuciánské myšlení posunulo ke kritickému textovému studiu, empirickému poznání a praktičnosti. Z těchto pozic čchingští učenci kritizovali sungské a mingské myslitele školy principu i školy mysli za vedení „prázdných řečí“. Wang Jang-mingovi a jeho následovníkům vytýkali, že povzbuzovali lidi, aby své subjektivní názory považovali za hlas neomylného morálního smyslu, interpretovali starověké konfuciánské klasiky pomocí koncepcí inspirovaných buddhismem a ignorovali etickou hodnotu obyčejných fyzických tužeb.<ref name="van norden"/>
Nový konfucianismus rozvíjející se od počátku 20. století, který adaptuje konfuciánské myšlení na podmínky moderní doby, přejímá mnohé z neokonfuciánských konceptů, zvláště názor, že lidé sdílejí společnou podstatu tvořenou univerzálním principem. Mnoho stoupenců Nového konfuciánství souhlasí s míněním [[Mou Cung-san]]a (1909–1995), že Wang Jang-ming dosáhl hlubšího a přesnějšího porozumění podstatě konfucianismu než Ču Si.<ref name="van norden"/>
== Odkazy ==
Řádek 110 ⟶ 117:
| jazyk = anglicky
| isbn = 978-0-7748-1333-4
}}</ref>
<ref name="chan 1">{{Citace kvalifikační práce
| příjmení = Chan
| jméno = David Tsz Hang
| instituce = Arizona State University
| titul = Changing Political and Intellectual Landscapes during the Mid-Ming: Revival of Private Academies, Emergence of jianghui, and the Enshrinement Case of 1584
| typ práce = Master of Arts thesis
| vedoucí =
| odkaz na vedoucího =
| místo = Tempe, Arizona
| rok = 2016
| počet stran = 101
| strany = 1, 92–94
| citace =
| poznámka =
| jazyk = anglicky
}}</ref>
<ref name="cheng 503">{{Citace monografie
Řádek 156 ⟶ 179:
| isbn2 = 9789004280106
| typ refu = normální | ref = Israel (2014)
}}</ref>
<ref name="koh 330">{{Citace periodika
| příjmení = Koh
| jméno = Khee Heong
| titul = Enshrining the First Ming Confucian
| periodikum = Harvard Journal of Asiatic Studies
| rok = 2007
| měsíc = Dec.
| ročník = 67
| číslo = 2
| strany = 327–374, na s. 330
| jazyk = anclicky
| issn =
}}</ref>
<ref name="liščák 408">{{Citace monografie
| |||