Bitva u Magnésie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: prázdný parametr v infoboxu |
m typo |
||
Řádek 11:
| velitel1 = [[Soubor:Vexilloid of the Roman Empire.svg|16px]] [[Scipio Asiaticus|Lucius Cornelius Scipio]]<br />[[Soubor:Vexilloid of the Roman Empire.svg|16px]] [[Scipio Africanus]]<br />[[Eumenés II.]]
| velitel2 = [[Soubor:Vergina Sun.svg|20px]] [[Antiochos III. Megás]]<br />[[Soubor:Vergina Sun.svg|20px]] [[Seleukos IV. Filopátor]]<br />[[Soubor:Vergina Sun.svg|20px]] [[Zeuxis (generál)|Zeuxis]]
| síla1 = 20
| síla2 = 50
}}
'''Bitva u Magnésie''' byla vybojována v roce [[190 př. n. l.]] na rovinách [[Lýdie]] (dnešní [[Turecko]]), poblíž města [[Magnésia ad Sipylum]]. [[Starověký Řím|Římané]], vedení [[Římský konzul|konzulem]] [[Scipio Asiaticus|Luciem Corneliem Scipionem]] a jeho bratrem, slavným vojevůdcem [[Scipio Africanus|Scipionem Africanem]], spolu s jejich spojencem, [[Pergamon|pergamským]] králem [[Eumenés II.|Eumenem II.]], se tu utkali s vojskem [[Seleukovská říše|seleukovského]] krále [[Antiochos III. Megás|Antiocha III. Velikého]]. Rozhodné římské vítězství znamenalo konec Antiochovým snahám o ovládnutí [[Řecko|Řecka]].
Řádek 22:
Antiochos byl po porážce seleukovských expedičních sil v [[Druhá bitva u Thermopyl|bitvě u Thermopyl]] vypuzen z Řecka. Římské námořnictvo poté společně s [[Rhodos|Rhoďany]] a dalšími spojenci porazilo královu flotilu, což následně římskému vojsku umožnilo překročit [[Helléspont]] a vstoupit na půdu [[Asie]]. Římská armáda zde získala nového velitele, konzula Lucia Cornelia Scipiona, mladšího bratra velkého Africana, který jej na tomto tažení doprovázel jako [[legát]].
Po svém nezdaru v Řecku se Antiochos odebral v čele jádra svých sil do [[Malá Asie|Malé Asie]], kde nechal na přístupových cestách k městům [[Sardy]] a [[Efesos]] (u něhož kotvila jeho flotila) zřídit opevněný tábor. Nejsilnější Antiochovou formací byla podle [[Starověká Makedonie|makedonského]] vzoru uspořádaná [[falanga]], čítající 16
Ještě před příchodem zimy, která by zastavila válečné operace a současně by přinesla změnu v římském velení, se Luciu Scipionovi podařilo přimět Antiocha k boji poté, co Římané překročili řeku ''Hermos'' a postavili si vojenský tábor ve vzdálenosti asi 4 kilometrů od Antiochova. Skoro se dá říci, že Římané vyhráli bitvu spíše díky rýčům než mečům. Scipionův tábor byl chráněn z levé strany řekou, takže bitevní pole bylo velice úzké, čímž byla zcela eliminována Antiochova drtivá převaha v jízdě. Veškerá římská a spojenecká jízda, kromě 4 švadron (''turmae''), byla v okamžiku vypuknutí bitvy umístěna na pravé straně.
Řádek 32:
Po sjednání příměří mezi Římany a Antiochem podniklo římské vojsko tažení proti [[Galatové|Galatům]], čímž byla rozhodujícím způsobem podlomena moc Seleukovců v Malé Asii. Římané během této vojenské kampaně dosáhli, vzhledem ke svým původním mnohem skromnějším vojenským a politickým cílům, fantastických územních zisků. Většina menších řeckých a [[Helénismus|helénistických]] států se již na počátku války připojila na stranu Říma, protože ten v této době neusiloval o zabrání žádného cizího území. Díky této umírněné politice nakonec Římané slavili vítězství. Naproti tomu Antiochova porážka byla důsledkem jeho naprosto nepřipravené a nepromyšlené strategie. Jak poznal už [[Xerxes I.|Xerxés]], [[Egejské moře]] představovalo pro každou asijskou mocnost přirozenou překážku, k jejímuž zdolání bylo zapotřebí spolehlivé námořní převahy. Tou však Antiochos nedisponoval, což bylo příčinou jeho neúspěchů v Řecku a posléze i v Malé Asii.
V mírově smlouvě uzavřené v [[Mírová smlouva z Apameie|Apameii]] byl Antiochos přinucen zaplatit Římanům obrovskou válečnou náhradu ve výši 15
== Reference ==
| |||