}}</ref>
=== DevastaceZrušení vkláštera a období komunismu (20. století) ===
PoBěhem [[Druháprvní světovápoloviny 20. století žili v chrudimském klášteře obvykle dva bratři kněží a dva bratři laici. Po válka|druhé světové válce]] se kapucíni rozhodli Chrudim opustit a požádali o zrušení kláštera, dneke kterému došlo 10. května 1947.<ref name=":1" /> Dne 6. července 1949, odešli poslední příslušníci řádu a klášter jako církevní komunita zanikl. Celý objekt připadl státu, byl uzavřen a kostel sv. Jsefa byl odsvěcen. Jednotlivé budovy byly zásadně přestavěny, kostel se stal skladištěm a postupně chátral. <ref name=":2">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = s.r.o
| jméno = Atlas Česka
| isbn = 9788026003373
}}</ref>==
O samotném klášteře se nedochovalo mnoho informací. Je známo, že celý komplex byl tvořen propojením kostela sv. Josefa, dvou kaplí (loretaLoreta a kaple Božího hrobu) a budov konventu. Kostel sv. Josefa je jednolodní stavbou zaklenutou s loretánskou kaplí a Božím hrobem tzv. valenou klenbou. Konvent přiléhá ke kostelu zprava, tvoří tři křídla a spolu s chodbou ambitu u kostela uzavírají obdélný dvůr.<ref name=":2" />
=== Loretánská kaple ===
| url = https://www.ic.chlumecnc.cz/stavebni-typy-ceskych-loret/d-1638
| datum přístupu = 2020-01-19
}}</ref>). Uvnitř Loretánské kaple se nacházela Svatá chýše (neboli Santa Casa), zpodobnění údajného domu Panny Marie. Její vnější stěny byly pokryté freskami s mariánskou tematikou od chrudimského umělce Josefa Ceregettiho. Na konci komunistické éry (1989) však z kaple zbyly pouze obvodové zdi, vnitřek byl v roce 1979 vybourán. Po rekonstrukciz roku 2011 začala budova sloužit jako malý promítací sál.<ref name=":1" />
=== Kaple Božího hrobu ===
Svým spojením s Loretánskou kaplí se kaple Božího hrobu stala v barokní době pravděpodobně jedinou stavbou tohoto, tzv. jeruzelémského typu, na území východních Čech. Kaple byla polosuterénní místností osvětlenou dvojicemi půlkruhových oken (dvojice oken přístavku na jižní a severní straně a okno na západní straně) s vestavěným Božím hrobem, kolem kterého se dalo procházet a jehož vnější stěny zdobily výjevy ze života Ježíše Krista. Také kaple Božího hrobu podlehla devastaci a v roce 1985 byla vybouraná.<ref name=":0" />
=== Křížová cesta ===
Na konci 18. století se ke dvěma kaplím přidala ještě křížová cesta se čtrnácti zastaveními ztvárněnými na dřevořezech. Tento nový prostor vznikl zrušením hrobky, kterou kapucíni používali pro pohřbívání svých spolubratří nebo dobrodinců kláštera.<ref name=":1" />
== Umělecká výzdoba<ref name=":0" /><ref name=":1" />==
<br />
=== Umělecká výzdobaFresky ===
Loretánská kaple, uvnitř které se nacházela tzv. Santa Casa, byla v roce 1778 vyzdobena freskami s mariánskou tematikou od chrudimského umělce Josefa Ceregettiho. Tento autor také
Loretánská kaple, uvnitř které se nacházela tzv. Santa Casa, byla vyzdobena freskami s mariánskou tematikou od chrudimského umělce Josefa Ceregettiho.<ref name=":1" /> Loretánskou kapli a Boží hrob vyzdobil Josef Cereghetti freskami. V loretánské kapli to byly výjevy ze života Panny Marie, v Božím hrobě pak ze života Krista. <ref name=":2" />Věřící měli možnost si kapli Božího hrobu, osvětlenou vně dvojicemi oken přístavku na jižní a severní straně a oknem na západní straně, obejít a sledovat na dostatečně velkých a nepřerušovaných plochách novozákonní výjevy Poslední večeře nebo scénu Nevěřícího Tomáše. Kristův hrob hlídali dva strážci v římské zbroji namalovaní na omítku západní stěny přístavku. Naproti nim na východní straně byli spodobněni Máří Magdaléna, resp. třetí strážce hledící podobně jako Máří Magdaléna údivem vzhůru. Oba svým gestem odkazují nejen na Zmrtvýchvstání Krista, ale také na původní terasu na střeše kaple. Figurální scény doplňovala malba imitující kazetový strop. Dochovala se i štuková výzdoba nik a plastické krápníky napodobující grottu - jeskyni, do níž byl uložen Kristův hrob. Malby, které byly v Božím hrobě zhotoveny v roce 1718, předcházely pravděpodobně mladší vrstvě chrudimského malíře Josefa Ceregettiho, který v roce 1778 vymaloval loretánskou kapli a pro kostel sv. Josefa v roce 1760 zhotovil 14 obrazů křížové cesty. Se zrušením podzemní krypty pod hlavní lodí kostela po roce 1784 se tento rozlehlý prostor postupně přeměnil na podzemní křížovou cestu s jednotlivými zastaveními podanými sochami v životní velikosti. kolem jedenácti sousoší. Další jako Loučení Krista s Pannou Marií lemovaly vstupní schodiště. Autoři koncepce využívali i dalších 71 skrytých výklenků. Sochařská výzdoba končila kamennou sochou ležícího Krista v hrobové komoře kaple <ref name=":0" />
V kapli Božího hrobu měli věřící možnost obejít celý prostor a sledovat na velkých a nepřerušovaných plochách novozákonní výjevy Poslední večeře nebo scénu Nevěřícího Tomáše. Na omítce západní stěny přístavku byli zpodobněni dva strážci v římské zbroji hlídající hrob, naproti nim (na východní straně) byli spodobněni Máří Magdaléna a třetí strážce, oba hledící údivem vzhůru, tedy v gestu, jímž odkazují na zmrtvýchvstíání Krista. Kromě figurálních maleb byla kaple vyzdobena malbou imitující kazetový strop, štukovou výzdobou nik a plastickými krápníky napodobujícími grottu - jeskyni, do níž byl uložen Kristův hrob.
Josef Ceregetti, chrudimský malíř a autor 14 obrazů křížové cesty pro kostel sv. Josefa (1760), vymaloval v roce 1778 freskami Loretánskou kapli. V roce 1926 bylo z náboženského fondu poskytnuto 12000 K na řešení problémů s omítkou a působení vlhkosti na ni. Původní omítka byla otlučena a nahozena nová cementová, lépe absorbující vlhko. Sádrové sochy, které byly zhotoveny v Praze Krejčíkem v roce 1889, se v té době již částečně rozpadaly a bylo nutné je restaurovat. Dřevěné sochy ve vlhku také praskaly, a proto se v roce 1927 přistoupilo k další opravě, při které byly kytovány a jednotlivé části zpevňovány hřebíky.<ref name=":0" />
<br />Hlavní oltářní obraz z roku 1665 zachycuje návrat svaté rodiny z Egypta a je s jistou mírou rozpaků připisován vynikajícímu německému malíři Joachimu von Sandrartovi. Stejně tak plátno původně umístěné v chórů bratří se světci adorujícími Nejsvětější Trojici a Matku Boží. ▼
=== Obrazy ===
Obě tyto malby na rozdíl od drtivé většiny chrámového inventáře přežily až do současnosti a mohly se vrátit do původního prostoru, byť už jen jako výstavní předměty Muzea barokních soch, které nyní v bývalém kapucínském kostele sídlí.
▲<br />Hlavní oltářní obraz z roku 1665 zachycujezachycující návrat svaté rodiny z Egypta apochází jez sdoby jistouvysvěcení míroukostela rozpaků(1665) připisována vynikajícímuje připisován německému malíři Joachimu von Sandrartovi (autortsví je velmi nejisté). StejněTémuž takautorovi plátnoje připisováno i lplátno původněůvodně umístěné v chórů bratří se světci adorujícími Nejsvětější Trojici a Matku Boží . Oba tyto obrazy se dochovaly a jsou významnými výstavními předměty v Muzeu baroních soch.
Pro kostel sv. Josefa zhotovil Cereghetti v roce 1760 čtrnáct obrazů křížové cesty. <ref name=":0" />
Stejně šťastný osud potkal také dřevěné sousoší od českého umělce Jana Alberta Devotyho z první poloviny 18. století, jež mělo své místo po stranách Loretánské kaple. Ztvárňuje Pannu Marii naslouchající archanděli Gabrieli, že počne Mesiáše.<ref name=":1" /> V polovině 17. století byl v Chrudimi založen kapucínský klášter s kostelem svatého Josefa a Loretánskou kaplí. V interiéru se nalézal oltář s plátny od předního německého malíře Joachima von Sandrarta. <ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Díl 60: Kapucínský klášter v Chrudimi
| periodikum = Pardubice
| url = https://pardubice.rozhlas.cz/dil-60-kapucinsky-klaster-v-chrudimi-6077789
| datum vydání = 2011-09-21
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2020-01-18
}}</ref>
== život v klášteře ==
Během první poloviny 20. století žili v chrudimském klášteře obvykle dva bratři kněží a dva bratři laici, podobně tomu bylo i v některých jiných konventech provincie. Kapucíni se nicméně rozhodli Chrudim opustit a požádali o zrušení kláštera, což se stalo 10. května 1947.
Areál, ve kterém ještě nějaký čas bydlel kapucínský kněz Mořic Ludva, nabídli řeholnímu institutu verbistů. .<ref name=":1" />
<br />
== pověst o bezhlavém kapucínovi == ▼
Klášter se do povědomí širšího publika dostal především díky pověsti o bezhlavém kapucínu <ref name=":3" />Jde bezesporu o nejvýznamnější chrudimské strašidlo a zjevení. Dle pověsti vstoupil do zdejšího kapucínského kláštera mladík, který při vstupu přijal klášterní jméno Fortunát, což latinsky znamená štěstím obdařený. Jak ukázal jeho další osud, jméno si příliš šťastně nevybral. Se složením řeholních slibů pravděpodobně neodložil všechny touhy a přání běžného života a tak se stalo, že se seznámil s paní Voršilovou, manželkou zámožného řezníka Petra Myslivečka. Když se jednou řezník vracel domů, zahlédl oknem ze zápraží, jak Fortunát klečí před paní Voršilovou a pravděpodobně ji vyznává city svého srdce. Řezník byl prudké povahy, vlétl do místnosti a jedním rozmachem usekl kapucínovi hlavu. Useknutou hlavu zabalil do kusu látky a hodil ji do nedaleké řeky. Bezhlavou mrtvolu pak odnesl do blízké "kapucínské" valy a šel se udat.
Jaký byl další osud řezníka již dnes nevíme, ale jisté je, že kapucín bez hlavy, pohřbený v klášterní kryptě, nenalezl pokoj ani po smrti a občas se na valech zjevoval, když klášteru hrozilo nějaké nebezpečí nebo pohroma.
=== Sochy ===
Tak se prý zjevil roku 1698, načež druhý den klášterní zřízenec spadl do studny a utopil se. Roku 1746 se zjevil samotnému řediteli městských úřadů, hned druhý den nato vypukl v klášteře požár. Naposledy se zjevil v sobotu 14.května 1827, načež hned následující den se propadlo klenutí klášterního refektáře, bohužel i s přítomnými hosty.
V první polovině 18. století vytvořil český sochař Jan Albert Devoty dřevěné sousoší umístěné po stranách Loretánské kaple. Ztvárnil v něm Pannu Marii naslouchající archandělu Gabrielovi zvěst o tom, že počne Mesiáše. Totot sousoší je součátí expozice v Muezu barokních soch.<ref name=":1" /> Po roce 1784 byla zrušena podzemní krypta pod hlavní lodí kostela a rozlehlý prostor se postupně přeměnil na podzemní křížovou cestu. Jednotlivá zastavení byla ilustrována sochami v životní velikosti. Vstupní schodiště pak lemovala sousoší, např. Loučení Krista s Pannou Marií. Sochařská výzdoba končila kamennou sochou ležícího Krista v hrobové komoře kaple. V roce 1889 byly v Praze [[Josef Krejčík (politik)|Josefem Krejčíkem]] zhotoveny sádrové sochy, ty se ale už začátkem dvacátého století začaly rozpadat a v roce 1926 byly spolu s omítkou restaurovány. <ref name=":0" />
▲== pověstPověst o bezhlavém kapucínovi ==
Zajímavé je také to, že zjevení si vybíralo pouze ctihodné osoby, a to při jejich odchodu z hostince Na trávníčku, samozřejmě po příslušné pivní posile. <ref>{{Citace elektronického periodika
Klášter byl mezi lidmi znám mimo jiné i díky pověsti o nejvýznamějším chrudimském strašidle, bezhlavém kapucínovi. <ref name=":3" /> Pověst praví, že jednoho dne vstoupil do kláštera mladík a přijal klášterní jméno Fortunát ("štěstím obdařený"). Navzdory řeholnímu slibu se však chlapec seznámil s manželkou zámožného řezníka Petra Myslivečka, paní Voršilkou. Prchlivý řezník mladíkovi, kterého nachytal, jak jeho ženě vyznává lásku, usekl jedním rozmachem hlavu. Tu pak zabalil do kusu látky a hodil do nedaleké řeky, bezhlavou mrtvolu odnesl pod blízké "kapucínské" valy a šel se udat. Zavražděný kapucín byl bez hlavy pohřben v klášterní kryptě a občas se jako duch na valech zjevoval, a to především, když klášteru hrozilo nějaké nebezpečí nebo pohroma. <ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Pověst o bezhlavém kapucínovi
| periodikum = www.chrudim.info
|