Wikipedie

Wikipedista:Šlépěj/Pískoviště/1: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
historie
architektura
Řádek 1:
== Kapucínský klášter s kostelem svatého Josefa (Chrudim) ==
 
'''[[Kapucíni|Kapucínský]] [[klášter]] s [[Kostel svatého Josefa (Chrudim)|kostelem sv. Josefa]],''' respektive jeho dochovaná část, stojí v [[Chrudim|Chrudimi]] na Školním náměstí. Jedná se [[Kulturní památka (Česko)|kulturní památku]] sloužící od roku 2011 jako [[Muzeum barokních soch]]. Klášter byl v roce 1665 vysvěcen královéhradeckým [[Biskup|biskupem]] MatoušemMatyášem Ferdinandem Sobkem z BílenberguBílenberku, kostel sv. Josefa je typickou raně [[Barokní architektura|barokní]] stavbou ''"prostého bezvěžového objemu"''<ref name=":0">{{Citace monografie▼
 
▲'''[[Kapucíni|Kapucínský]] [[klášter]] s [[Kostel svatého Josefa (Chrudim)|kostelem sv. Josefa]],''' respektive jeho dochovaná část, stojí v [[Chrudim|Chrudimi]] na Školním náměstí. Jedná se [[Kulturní památka (Česko)|kulturní památku]] sloužící od roku 2011 jako [[Muzeum barokních soch]]. Klášter byl v roce 1665 vysvěcen královéhradeckým biskupem Matoušem Ferdinandem Sobkem z Bílenbergu, kostel sv. Josefa je typickou raně [[Barokní architektura|barokní]] stavbou ''"prostého bezvěžového objemu"''<ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Řepa
| jméno = Tomáš
Řádek 18 ⟶ 17:
 
== Historie ==
 
Pražský arcibiskup Vojtěch Arnošt hrabě z Harrachu schválil již v roce 1641 založení kapucínského kostela. Záměr kapucínů vystavět v Chrudimi klášter s kostelem dobře zapadl do období snahy o rekatolizaci východní oblasti Čech. Proto stavbu podpořilo nejen nově ustavené biskupství v Hradci Králové, ale nakonec i císař Leopold I. Královéhradecký biskup Matyáš Ferdinand Sobek z Bílenberku byl také iniciátorem rozšíření kostela o boční Loretánskou kapli a pod ní kapli Božího hrobu, v níž byla vyobrazena křížová cesta. K tomuto rozšíření byl 22. května 1662 v Římě vydán souhlas generálem řádu Antoniem z Capri. Základní kámen kapucínského kostela sv. Josefa byl položen 27. srpna 1662. <ref name=":0" /><ref name=":1">{{Citace elektronického periodika▼
=== Založení kláštera (17. století) ===
▲Pražský [[arcibiskup]] [[Arnošt Vojtěch z Harrachu|Arnošt Vojtěch hrabě z Harrachu]] schválil již v roce 1641 založení kapucínského kostela. Záměr kapucínů vystavět v Chrudimi klášter s kostelem dobře zapadl do období snahy o [[Rekatolizace|rekatolizaci]] východní oblasti [[Čechy|Čech]]. Proto stavbu podpořilopodpořili nejen chrudimští radní, ale i nově ustavené biskupství v [[Hradec Králové|Hradci Králové]], ale nakonec i [[císař]] [[Leopold I. ]]Královéhradecký biskup Matyáš Ferdinand Sobek z Bílenberku byl také iniciátorem rozšíření kostela o boční [[Loretánská kaple|Loretánskou kapli]] a pod ní [[Kaple Božího hrobu|kapli Božího hrobu]], v níž byla vyobrazena [[křížová cesta]]. K tomuto rozšíření byl 22. května 1662 v [[Řím|Římě]] vydán souhlas generálem řádu Antoniem z Capri. Základní kámen kapucínského kostela sv. Josefa byl položen 27. srpna 1662. Vysvěcením kostela byl původně pověřen pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch z Harrachu, kvůli nemoci ho ale nahradil právě Matyáš Ferdinand Sobek z Bílenberku. K vysvěcení došlo 26. července roku 1665. <ref name=":0" /><ref name=":1">{{Citace elektronického periodika
| titul = Klášter v Chrudimi
| periodikum = www.hrobka.kapucini.cz
Řádek 25 ⟶ 26:
}}</ref>
 
=== Postupný úpadek (18. a 19. století) ===
Vysvěcením kostela byl původně pověřen pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch hrabě z Harrachu, kvůli nemoci ho ale nahradil právě Matyáš Ferdinand Sobek z Bílenberku. K vysvěcení došlo 26. července roku 1665. K dalšímu významějšímu zásahu do stavby došlose přistoupilo v roce 1718, kdy byla rozšířena nejen [[krypta]], ale i Boží hrob. Za vlády císaře [[Josef II.|Josefa II]]. docházelo k mnoha refermámreformám namířeným proti [[Církev|církvi]]. Jedním z jeho kroků bylov itomto ohledu bylo rušení klášterů. To ovlivnilo i kapucínský řád, který byl oslaben rozdělením na českou a [[Morava|moravskou]] [[Provincie|provincii]], klášter v Chrudimi ale zrušen nebyl. KlášterPřesto však postupně chátral a nedostatek peněz na rekonstrukci kaple Božího hrobu byl roku 1888 vyřešen stavbou [[Oltář|oltáře]] Bolestné [[Maria (matka Ježíšova)|Panny Marie]], jímž byl vchod do kaple zaslepen.<ref name=":0" /><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Koláčová
| jméno = Ilona
Řádek 41 ⟶ 43:
}}</ref>
 
=== Devastace v období komunismu (20. století) ===
Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]], dne 6. července 1949, odešli poslední příslušníci řádu a klášter jako církevní komunita zanikl. KlášterCelý objekt připadl státu, byl uzavřen a kostel sv. Jsefa byl odsvěcen. Jednotlivé budovy byly zásadně přestavěny, kostel se stal skladištěm a postupně chátral. <ref name=":2">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = s.r.o
| jméno = Atlas Česka
Řádek 62 ⟶ 65:
| jazyk = cs-CZ
| datum přístupu = 2020-01-18
}}</ref> Sídlily zde například [[Pozemní stavby]] [[Pardubice]], [[internát]] a později Početnická a organizační služba. V bývalých klášterních zahradách byly vystavěny nové [[Užitková budova|užitkové budovy.]]<ref name=":1" /> V sedmdesátých letech 20. století se objevil návrh na zbourání kaple Božího hrobu i Loretánské kaple, protože stavba byla označena za architektonicky málo kvalitní. VNakonec, v roce 1979 skutečně došlo ke zbourání Loretánská kaple skutečně došlo a v roce 1985 byla vybourána i kaple Božího hrobu.<ref name=":0" />
 
=== Obnova (21. století) ===
Obnova areálu nastala až na počátku 21. století, kdy město Chrudim díky finnancím z [[Fondy Evropské unie|fondů]] [[Evropská unie|Evropské unie]] zahájilo velkorysou rekonstrukci. V roce 2011 se prostory bývalého kapucínského kláštera znpvuznovu otevřely veřejnosti jako [[Muzeum barokních soch]]. Kromě dochovaných budov byly zrekonstruovány i kapucínské zahrady, které se rpoměnilyproměnily ve veřejný park s [[Rozárium|rozáriem]], ovocným sadem, hřišti či hudebním pódiem. kdeSamotný svéklášter místovšak znovujiž našlyobnoven výšenebyl zmíněnéa „Sandrartovy“jeho obrazybývalá akřídla dvěslouží Devotyhok dřevořezby.praktickým účelům (poradna pro rodinu, středisko výchovné péče, společnost pro volnočasové aktivity dětí, centrum pro seniory atp.).<ref name=":1" /><br />▼
 
== muzeumMuzeum barokních soch ==▼
▲Obnova areálu nastala až na počátku 21. století, kdy město Chrudim díky finnancím z fondů Evropské unie zahájilo velkorysou rekonstrukci.V roce 2011 se prostory bývalého kapucínského kláštera znpvu otevřely veřejnosti jako Muzeum barokních soch. Kromě dochovaných budov byly zrekonstruovány i kapucínské zahrady, které se rpoměnily ve veřejný park s rozáriem, ovocným sadem, hřišti či hudebním pódiem. kde své místo znovu našly výše zmíněné „Sandrartovy“ obrazy a dvě Devotyho dřevořezby. <ref name=":1" />
 
=== Ocenění stavby ===
Samotný klášter zatím takové štěstí neměl. Dnes bychom v bývalých klášterních křídlech našli poradnu pro rodinu, středisko výchovné péče, společnost pro volnočasové aktivity dětí, centrum pro seniory nebo třeba kancelář lidovců. V zadních přístavbách zakotvila obchodní firma. <ref name=":1" /><br />
Muzeum barokních soch je držitelem ocenění [[Stavba roku]] 2011 [[Pardubický kraj|Pardubického kraje]] v kategrii Stavby občanské vybavenosti. Hlavními kritérii v této soutěži jsou především kvalita stavby, začlenění stavby do okolního prostředí, kvalita stavebních prací, spokojenost stavebníka. Druhé významné ocenění, [[LivCom Award]], získala stavba v prestižní mezinárodní soutěži měst [[LivCom]]. Jedná se o soutěž zaměřující se na ''"hodnocení kvality života obyvatel a prosazování principů udržitelného rozvoje, tedy rozvoje, který respektuje všechny tři pilíře – ekonomický, sociální a životního prostředí  a vytváří tak podmínky pro život budoucích generací."'' <ref name=":4">{{Citace elektronické monografie
| titul = O muzeu {{!}} Muzeum barokního sochařství v Chrudimi▼
| url = http://www.barokochrudim.cz/o-muzeu/▼
| datum přístupu = 2020-01-18▼
| jazyk = cs-CZ▼
}}</ref> Projekt „Rekonstrukce kostela sv. Josefa a Klášterních zahrad na Muzeum barokních soch“ získal v říjnu 2011 v [[Jižní Korea|jihokorejském]] [[Soul|Soulu]] druhé místo v kategorii Project Awards/Built.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Livcom Awards : Winners 2011
| periodikum = www.livcomawards.com
| url = https://www.livcomawards.com/2011-awards/winners.htm
| datum přístupu = 2020-01-19
}}</ref> ▼
 
=== Expozice ===
▲== muzeum barokních soch ==
Díky dotaci z evropských fondů je dnes zrekonstruovaný kostel sv. Josefa využíván jako muzeum barokního sochařství regionu. Autorem expozice je [[Pavel Panoch]], historik umění z [[Univerzita Pardubice|Univerzity Pardubice]], který mezi exponáty zařadil kamenné a dřevěné [[Plastika (výtvarné umění)|plastiky]] špičkové kvality představující typický vzorek východočeského [[sochařství]] závěru 17. a první poloviny 18. století (díla Jiřího Františka Pacáka, Ignáce Rohrbacha, skupina Kalvárieboce Ferdinanda Maxmiliána Brokofa, do 8. srpna 2018 zde bylo vystaveno sousoší Apoteózy sv. Jana Nepomuckého, z kapličky v Běstvině).<ref>{{Citace elektronického periodika
Díky dotaci 43 milionů korun z tzv. evropských fondů je dnes využíván jako projekt muzea barokního sochařství regionu.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = s.r.o
| jméno = World Media Partners
Řádek 78 ⟶ 94:
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2020-01-18
}}</ref><ref name=":4" /> Z původní výzdoby se součástí expozice staly dva obrazy připisované německému malíři Joachimu von Sandrartovi: hlavní oltářní obraz z roku 1665 (zachycuje návrat svaté rodiny z Egypta) a plátno se světci adorujícími Nejsvětější Trojici a Matku Boží. Dalším dochovaným objektem je dřevěné sousoší od českého umělce Jana Alberta Devotyho z první poloviny 18. století (ztvárňuje Pannu Marii naslouchající archandělu Gabrielovi, jenž jí sděluje, že počne Mesiáše).<ref name=":1" />
}}</ref> xpozice muzea je umístěna ve zrekonstruovaných prostorách kostela sv. Josefa v areálu bývalého kapucínského kláštera v Chrudimi. Exponáty muzea, tvořené kamennými a dřevěnými plastikami špičkové kvality, reprezentativně zastupují fenomén východočeského sochařství závěru 17. a první poloviny 18. století. Kolekci tvoří díla Jiřího Františka Pacáka, Ignáce Rohrbacha (působících v kraji až hluboko za polovinu 18. století).
 
== architekturaArchitektura stavby<ref>{{Citace monografie▼
„Perlou“ expozice je velká skupina Kalvárie (kolem 1725), hluboce expresivní  dílo Ferdinanda Maxmiliána Brokofa, zde vůbec prvně výstavně prezentované. Sousoší Apoteózy sv. Jana Nepomuckého, jako vítěze nad světem, snad jedna z vůbec nejpůsobivějších oslav tohoto klíčového světce středoevropského baroka byla k vidění v Muzeu barokních soch do 8. srpna 2018. V současné době bylo sousoší vráceno na původní místo, pro které bylo před 300 lety vytvořené – do kapličky v Běstvině (stavitel Jan Blažej Santini-Aichel).
 
Autorem expozice je Mgr. Pavel Panoch, Ph.D., historik umění z Univerzity Pardubice. Muzeum barokních soch je držitelem dvou ocenění, která dokazují, že projekt „Rekonstrukce kostela sv. Josefa a Klášterních zahrad na Muzeum barokních soch“
 
v Chrudimi se skutečně vydařil.
 
Stavba roku 2011
 
První ocenění se váže k architektonické a stavební stránce projektu: Muzeum barokních soch bylo v září tohoto roku slavnostně vyhlášeno '''STAVBOU ROKU 2011''' '''Pardubického kraje''' v kategorii Stavby občanské vybavenosti. V této soutěži jsou hlavními hodnotícími kritérii architektonická kvalita stavby – její funkční, prostorové a výtvarné řešení, začlenění stavby do okolního prostředí, kvalita stavebních prací, spokojenost stavebníka a další kritéria, která zařadí do hodnocení porota pro jejich zvláštní přínos (originální koncepce, konstrukční řešení, vliv stavby na životní prostředí, úspory energií apod.).
 
LivCom Award
 
Druhé ocenění hranice kraje daleko přesahuje – jedná se o ocenění ze světové soutěže LivCom. Této soutěže se město Chrudim se svými projekty účastnilo již po páté. Do letošního ročníku přihlásila Chrudim také projekt „Rekonstrukce kostela sv. Josefa a Klášterních zahrad na Muzeum barokních soch“, zaměřený na uchování kulturního dědictví ve městě s přihlédnutím k původní historii tohoto objektu, a ze slavnostního vyhlašování výsledků v jihokorejském Soulu – Songpa – Gu ve dnech 27. a 31. října 2011 si odvezla nádhernou '''ZLATOU CENU''' s druhým místem. LivCom je prestižní mezinárodní soutěž měst, která se zaměřuje na hodnocení kvality života obyvatel a prosazování principů udržitelného rozvoje, tedy rozvoje, který respektuje všechny tři pilíře – ekonomický, sociální a životního prostředí  a vytváří tak podmínky pro život budoucích generací. <ref>{{Citace elektronické monografie
▲| titul = O muzeu {{!}} Muzeum barokního sochařství v Chrudimi
▲| url = http://www.barokochrudim.cz/o-muzeu/
▲| datum přístupu = 2020-01-18
▲| jazyk = cs-CZ
▲}}</ref>
 
▲== architektura<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Panoch
| jméno = Pavel
Řádek 112 ⟶ 109:
| strany =
| isbn = 9788026003373
}}</ref> ==
Celý komplex byl tvořen propojením kostela sv. Josefa, dvou kaplí (loreta a kaple Božího hrobu) a budov konventu. Kostel sv. Josefa je jednolodní stavba,stavbou zaklenutý valenězaklenutou s loretánskou kaplí a Božím hrobem (podzemnítzv. sakrálnívalenou prostor s chodbami)klenbou. Konvent přiléhajícípřiléhá ke kostelu zprava, tvoří tři křídla a spolu s chodbou ambitu u kostela uzavírají obdélný dvůr.<ref name=":2" />Uvnitř Loretánské kaple se nacházela tzv. Santa Casa, jejíž vnější stěny byly pokryté freskami s mariánskou tematikou od chrudimského umělce Josefa Ceregettiho. Komunistickou péči o památky však přečkaly pouze obvodové zdi této kaple, vnitřek byl zbourán v roce 1979 jako „architektonicky málo kvalitní“. Dnes byste uvnitř našli malý promítací sál.
 
=== Loretánská kaple ===
Uvnitř Loretánské kaple se nacházela tzv. Svatá chýše (neboli Santa Casa, údajný dům Panny Marie). Její vnější stěny byly pokryté freskami s mariánskou tematikou od chrudimského umělce Josefa Ceregettiho. Na konci komunistické éry (1989) však z kaple zbyly pouze obvodové zdi, vnitřek byl v roce 1979 zbourán. Po rekonstrukci začala budova sloužit jako malý promítací sál.<ref name=":1" />
 
=== Kaple Božího hrobu ===
Kaple byla polosuterénní místností osvětlenou dvojicemi půlkruhových oken s vestavěným Božím hrobem, kolem kterého se dalo procházet a jehož vnější stěny zdobily výjevy ze života Ježíše Krista. Také kaple Božího hrobu podlehla devastaci a v roce 1985 byla vybouraná.
 
Podobné devastaci podlehla i kaple Božího hrobu. Rovněž ona tvořila de facto dva prostory: polosuteréní místnost osvětlenou dvojicemi půlkruhových oken s vestavěným Božím hrobem, kolem kterého se dalo procházet a jehož vnější stěny zdobily výjevy ze života Ježíše Krista. Tato kaple byla vybouraná v roce 1985. aNa konci 18. století tuto dvojici kaplí doplnila ještě třetí. Vznikla ze zrušené hrobky pod kostelem, kam v letech 1669–1784 kapucíni pohřbívali své spolubratry a dobrodince kláštera. Tento prostor se postupně proměnil v křížovou cestu, jejíž jednotlivá zastavení ztvárňovaly dřevořezby. O samotném klášteře se nám mnoho informací nedochovalo. V pozdějších dobách byl ale zcela jistě rozšířen. Na typickou kvadraturu přiléhající ke kostelu bylo směrem na východ napojeno ještě jedno kratší křídlo.
 
Druhé, o něco delší, stálo před kvadraturou směrem k městu, přiléhalo ke kostelu a částečně bylo samotnému chrámu předsunuté. Kvůli špatnému stavu jej však kapucíni nechali koncem 19. století zbourat.<ref name=":1" />
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedista:Šlépěj/Pískoviště/1“