Wikipedista:Šlépěj/Pískoviště/1: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
základní struktura značka: editace z Vizuálního editoru |
doplnění informací a zdrojů značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
== Kapucínský klášter s kostelem svatého Josefa (Chrudim) ==
<br />
==== klášter kapucínský s kostelem sv. Josefa ====
Školní náměstí - kulturní památka
Areál bývalého kapucínského kláštera s typickým raně barokním řádovým kostelem prostého bezvěžového objemu, založený 1656 kutnohorským primátorem J.Vyskočilem z Bilembergu. Významný prvek dějin a urbanistického vývoje v době pobělohorské. <ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Památkový Katalog
| periodikum = pamatkovykatalog.cz
| url = https://pamatkovykatalog.cz/uskp/podle-relevance/1/seznam?katCislo=1000154286
| datum přístupu = 2020-01-18
}}</ref>
== Historie ==
Řádek 24 ⟶ 35:
Pro výstavbu resp. konečnou koncepci konventu a kostela sehrál podstatnou roli otec Paulus Palatinus, v kronice jmenovaný jako superior et architectus. Konventní kostel byl vysvěcen 26. července roku 1665 Matyášem Ferdinandem Sobkem z Bílenberku. Původně byl vysvěcením kostela pověřen pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch hrabě z Harrachu, který z důvodu nemoci určil místo sebe právě hradeckého biskupa. V roce 1718 byla za provinciála Colomanna rozšířena nejen krypta, ale i 67 Boží hrob. Ten byl i vymalován. V roce 1751 byl spolu s kostelem opravován i Boží hrob. Ač se císaři podařilo oslabit kapucínský řád rozdělením na českou a moravskou provincii, většinu kapucínských klášterů, včetně chrudimského nezrušil. Vstup do kaple Božího hrobu byl v roce 1888 zaslepen oltářem Bolestné Panny Marie. Vyřešen tak byl problém s potřebnou rekonstrukcí zchátralé kaple, na kterou nezbývalo peněz<ref name=":0" />
V roce 1949 byl klášter zrušen a objekty zásadně přestavěny. <ref name=":2">{{Citace elektronického periodika
každopádně po komunistické likvidační akci K v dubnu 1950 připadl celý areál státu. Kostel, ze kterého se stalo skladiště všeho možného, postupně chátral. V sedmdesátých letech 20. století vznikla studie navrhující zbourání kaple Božího hrobu (i loretánské kaple) z důvodů, které stavbu řadily mezi dodatečnou, architektonicky málo kvalitní a nepříznivě ovlivňující stavbu v místě, které je nedostatečně založeno.32 V roce 1979 byla zbourána Loretánská kaple. V roce 1985 byla vybourána i kaple Božího hrobu.<ref name=":0" />▼
| příjmení = s.r.o
| jméno = Atlas Česka
| titul = Kapucínský klášter s kostelem sv. Josefa - Chrudim - AtlasCeska.cz
| periodikum = Atlas Česka
| url = https://www.atlasceska.cz/pamatky/kapucinsky-klaster-s-kostelem-sv-josefa-chrudim-22975
| datum vydání = 2010-05-27
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2020-01-18
}}</ref> Jako církevní komunita zanikl chrudimský kapucínský klášter po druhé světové válce, když z něj odešli poslední příslušníci řádu. Stalo se tak dne 6.7.1949.
Po zrušení kláštera byl uzavřen a odsvěcen i tento kostel. <ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Kostel sv. Josefa - chrudimské kostely
| periodikum = www.chrudim.info
| url = http://www.chrudim.info/historie/chrudim/index.php3?stranka=josef
| datum přístupu = 2020-01-18
}}</ref> Jako církevní komunita zanikl chrudimský kapucínský klášter po druhé světové válce, když z něj odešli poslední příslušníci řádu. Stalo se tak dne ''6. července 1949''. Klášter se do povědomí širšího publika dostal především díky pověsti o bezhlavém kapucínu <ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Historie Chrudimi - kostel sv. Josefa
| periodikum = Chrudimka.cz
| url = https://www.chrudimka.cz/historie-chrudimi-kostel-sv-josefa
| datum vydání = 2011-04-11
| jazyk = cs-CZ
| datum přístupu = 2020-01-18
▲}}</ref>každopádně po komunistické likvidační akci K v dubnu 1950 připadl celý areál státu. Kostel, ze kterého se stalo skladiště všeho možného, postupně chátral. V sedmdesátých letech 20. století vznikla studie navrhující zbourání kaple Božího hrobu (i loretánské kaple) z důvodů, které stavbu řadily mezi dodatečnou, architektonicky málo kvalitní a nepříznivě ovlivňující stavbu v místě, které je nedostatečně založeno.32 V roce 1979 byla zbourána Loretánská kaple. V roce 1985 byla vybourána i kaple Božího hrobu.<ref name=":0" />
Řádek 35 ⟶ 69:
Dnes bychom v bývalých klášterních křídlech našli poradnu pro rodinu, středisko výchovné péče, společnost pro volnočasové aktivity dětí, centrum pro seniory nebo třeba kancelář lidovců. V zadních přístavbách zakotvila obchodní firma. <ref name=":1" />
<br />
== muzeum barokních soch ==
Díky dotaci 43 milionů korun z tzv. evropských fondů je dnes využíván jako projekt muzea barokního sochařství regionu.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = s.r.o
| jméno = World Media Partners
| titul = Kapucínský klášter s kostelem sv. Josefa - Muzeum barokních soch - Chrudim
| periodikum = www.vychodni-cechy.info
| url = https://www.vychodni-cechy.info/chrudim/13_42107_kapucinsky-klaster-s-kostelem-sv-josefa-muzeum-baroknich-soch/
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2020-01-18
}}</ref> xpozice muzea je umístěna ve zrekonstruovaných prostorách kostela sv. Josefa v areálu bývalého kapucínského kláštera v Chrudimi. Exponáty muzea, tvořené kamennými a dřevěnými plastikami špičkové kvality, reprezentativně zastupují fenomén východočeského sochařství závěru 17. a první poloviny 18. století. Kolekci tvoří díla Jiřího Františka Pacáka, Ignáce Rohrbacha (působících v kraji až hluboko za polovinu 18. století).
„Perlou“ expozice je velká skupina Kalvárie (kolem 1725), hluboce expresivní dílo Ferdinanda Maxmiliána Brokofa, zde vůbec prvně výstavně prezentované. Sousoší Apoteózy sv. Jana Nepomuckého, jako vítěze nad světem, snad jedna z vůbec nejpůsobivějších oslav tohoto klíčového světce středoevropského baroka byla k vidění v Muzeu barokních soch do 8. srpna 2018. V současné době bylo sousoší vráceno na původní místo, pro které bylo před 300 lety vytvořené – do kapličky v Běstvině (stavitel Jan Blažej Santini-Aichel).
Autorem expozice je Mgr. Pavel Panoch, Ph.D., historik umění z Univerzity Pardubice. Muzeum barokních soch je držitelem dvou ocenění, která dokazují, že projekt „Rekonstrukce kostela sv. Josefa a Klášterních zahrad na Muzeum barokních soch“
v Chrudimi se skutečně vydařil.
Stavba roku 2011
První ocenění se váže k architektonické a stavební stránce projektu: Muzeum barokních soch bylo v září tohoto roku slavnostně vyhlášeno '''STAVBOU ROKU 2011''' '''Pardubického kraje''' v kategorii Stavby občanské vybavenosti. V této soutěži jsou hlavními hodnotícími kritérii architektonická kvalita stavby – její funkční, prostorové a výtvarné řešení, začlenění stavby do okolního prostředí, kvalita stavebních prací, spokojenost stavebníka a další kritéria, která zařadí do hodnocení porota pro jejich zvláštní přínos (originální koncepce, konstrukční řešení, vliv stavby na životní prostředí, úspory energií apod.).
LivCom Award
Druhé ocenění hranice kraje daleko přesahuje – jedná se o ocenění ze světové soutěže LivCom. Této soutěže se město Chrudim se svými projekty účastnilo již po páté. Do letošního ročníku přihlásila Chrudim také projekt „Rekonstrukce kostela sv. Josefa a Klášterních zahrad na Muzeum barokních soch“, zaměřený na uchování kulturního dědictví ve městě s přihlédnutím k původní historii tohoto objektu, a ze slavnostního vyhlašování výsledků v jihokorejském Soulu – Songpa – Gu ve dnech 27. a 31. října 2011 si odvezla nádhernou '''ZLATOU CENU''' s druhým místem. LivCom je prestižní mezinárodní soutěž měst, která se zaměřuje na hodnocení kvality života obyvatel a prosazování principů udržitelného rozvoje, tedy rozvoje, který respektuje všechny tři pilíře – ekonomický, sociální a životního prostředí a vytváří tak podmínky pro život budoucích generací. <ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = O muzeu {{!}} Muzeum barokního sochařství v Chrudimi
| url = http://www.barokochrudim.cz/o-muzeu/
| datum přístupu = 2020-01-18
| jazyk = cs-CZ
}}</ref>
== architektura<ref>{{Citace monografie
Řádek 50 ⟶ 114:
| isbn = 9788026003373
}}</ref> ==
Kostel je jednolodní stavba, zaklenutý valeně s loretánskou kaplí a Božím hrobem (podzemní sakrální prostor s chodbami). Konvent přiléhající ke kostelu zprava tvoří tři křídla a spolu s chodbou ambitu u kostela uzavírají obdélný dvůr.<ref name=":2" />Uvnitř Loretánské kaple se nacházela tzv. Santa Casa, jejíž vnější stěny byly pokryté freskami s mariánskou tematikou od chrudimského umělce Josefa Ceregettiho. Komunistickou péči o památky však přečkaly pouze obvodové zdi této kaple, vnitřek byl zbourán v roce 1979 jako „architektonicky málo kvalitní“. Dnes byste uvnitř našli malý promítací sál.
Podobné devastaci podlehla i kaple Božího hrobu. Rovněž ona tvořila de facto dva prostory: polosuteréní místnost osvětlenou dvojicemi půlkruhových oken s vestavěným Božím hrobem, kolem kterého se dalo procházet a jehož vnější stěny zdobily výjevy ze života Ježíše Krista. Tato kaple byla vybouraná v roce 1985. a konci 18. století tuto dvojici kaplí doplnila ještě třetí. Vznikla ze zrušené hrobky pod kostelem, kam v letech 1669–1784 kapucíni pohřbívali své spolubratry a dobrodince kláštera. Tento prostor se postupně proměnil v křížovou cestu, jejíž jednotlivá zastavení ztvárňovaly dřevořezby. O samotném klášteře se nám mnoho informací nedochovalo. V pozdějších dobách byl ale zcela jistě rozšířen. Na typickou kvadraturu přiléhající ke kostelu bylo směrem na východ napojeno ještě jedno kratší křídlo.
Řádek 63 ⟶ 127:
Obě tyto malby na rozdíl od drtivé většiny chrámového inventáře přežily až do současnosti a mohly se vrátit do původního prostoru, byť už jen jako výstavní předměty Muzea barokních soch, které nyní v bývalém kapucínském kostele sídlí.
Stejně šťastný osud potkal také dřevěné sousoší od českého umělce Jana Alberta Devotyho z první poloviny 18. století, jež mělo své místo po stranách Loretánské kaple. Ztvárňuje Pannu Marii naslouchající archanděli Gabrieli, že počne Mesiáše.<ref name=":1" /> V polovině 17. století byl v Chrudimi založen kapucínský klášter s kostelem svatého Josefa a Loretánskou kaplí. V interiéru se nalézal oltář s plátny od předního německého malíře Joachima von Sandrarta. <ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Díl 60: Kapucínský klášter v Chrudimi
| periodikum = Pardubice
| url = https://pardubice.rozhlas.cz/dil-60-kapucinsky-klaster-v-chrudimi-6077789
| datum vydání = 2011-09-21
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2020-01-18
}}</ref>
Uvnitř Loretánské kaple se nacházela tzv. Santa Casa, jejíž vnější stěny byly pokryté freskami s mariánskou tematikou od chrudimského umělce Josefa Ceregettiho.<ref name=":1" /> Loretánskou kapli a Boží hrob vyzdobil Josef Cereghetti freskami. V loretánské kapli to byly výjevy ze života Panny Marie, v Božím hrobě pak ze života Krista. <ref name=":2" />Věřící měli možnost si kapli Božího hrobu, osvětlenou vně dvojicemi oken přístavku na jižní a severní straně a oknem na západní straně, obejít a sledovat na dostatečně velkých a nepřerušovaných plochách novozákonní výjevy Poslední večeře nebo scénu Nevěřícího Tomáše. Kristův hrob hlídali dva strážci v římské zbroji namalovaní na omítku západní stěny přístavku. Naproti nim na východní straně byli spodobněni Máří Magdaléna, resp. třetí strážce hledící podobně jako Máří Magdaléna údivem vzhůru. Oba svým gestem odkazují nejen na Zmrtvýchvstání Krista, ale také na původní terasu na střeše kaple. Figurální scény doplňovala malba imitující kazetový strop. Dochovala se i štuková výzdoba nik a plastické krápníky napodobující grottu - jeskyni, do níž byl uložen Kristův hrob. Malby, které byly v Božím hrobě zhotoveny v roce 1718, předcházely pravděpodobně mladší vrstvě chrudimského malíře Josefa Ceregettiho, který v roce 1778 vymaloval loretánskou kapli a pro kostel sv. Josefa v roce 1760 zhotovil 14 obrazů křížové cesty. Se zrušením podzemní krypty pod hlavní lodí kostela po roce 1784 se tento rozlehlý prostor postupně přeměnil na podzemní křížovou cestu s jednotlivými zastaveními podanými sochami v životní velikosti. kolem jedenácti sousoší. Další jako Loučení Krista s Pannou Marií lemovaly vstupní schodiště. Autoři koncepce využívali i dalších 71 skrytých výklenků. Sochařská výzdoba končila kamennou sochou ležícího Krista v hrobové komoře kaple <ref name=":0" />
Josef Ceregetti, chrudimský malíř a autor 14 obrazů křížové cesty pro kostel sv. Josefa (1760), vymaloval v roce 1778 freskami Loretánskou kapli. V roce 1926 bylo z náboženského fondu poskytnuto 12000 K na řešení problémů s omítkou a působení vlhkosti na ni. Původní omítka byla otlučena a nahozena nová cementová, lépe absorbující vlhko. Sádrové sochy, které byly zhotoveny v Praze Krejčíkem v roce 1889, se v té době již částečně rozpadaly a bylo nutné je restaurovat. Dřevěné sochy ve vlhku také praskaly, a proto se v roce 1927 přistoupilo k další opravě, při které byly kytovány a jednotlivé části zpevňovány hřebíky.<ref name=":0" />
Řádek 74 ⟶ 145:
Areál, ve kterém ještě nějaký čas bydlel kapucínský kněz Mořic Ludva, nabídli řeholnímu institutu verbistů. .<ref name=":1" />
<br />
== pověst o bezhlavém kapucínovi ==
Jde bezesporu o nejvýznamnější chrudimské strašidlo a zjevení. Dle pověsti vstoupil do zdejšího kapucínského kláštera mladík, který při vstupu přijal klášterní jméno Fortunát, což latinsky znamená štěstím obdařený. Jak ukázal jeho další osud, jméno si příliš šťastně nevybral. Se složením řeholních slibů pravděpodobně neodložil všechny touhy a přání běžného života a tak se stalo, že se seznámil s paní Voršilovou, manželkou zámožného řezníka Petra Myslivečka. Když se jednou řezník vracel domů, zahlédl oknem ze zápraží, jak Fortunát klečí před paní Voršilovou a pravděpodobně ji vyznává city svého srdce. Řezník byl prudké povahy, vlétl do místnosti a jedním rozmachem usekl kapucínovi hlavu. Useknutou hlavu zabalil do kusu látky a hodil ji do nedaleké řeky. Bezhlavou mrtvolu pak odnesl do blízké "kapucínské" valy a šel se udat.
Jaký byl další osud řezníka již dnes nevíme, ale jisté je, že kapucín bez hlavy, pohřbený v klášterní kryptě, nenalezl pokoj ani po smrti a občas se na valech zjevoval, když klášteru hrozilo nějaké nebezpečí nebo pohroma.
Tak se prý zjevil roku 1698, načež druhý den klášterní zřízenec spadl do studny a utopil se. Roku 1746 se zjevil samotnému řediteli městských úřadů, hned druhý den nato vypukl v klášteře požár. Naposledy se zjevil v sobotu 14.května 1827, načež hned následující den se propadlo klenutí klášterního refektáře, bohužel i s přítomnými hosty.
Zajímavé je také to, že zjevení si vybíralo pouze ctihodné osoby, a to při jejich odchodu z hostince Na trávníčku, samozřejmě po příslušné pivní posile. <ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Pověst o bezhlavém kapucínovi
| periodikum = www.chrudim.info
| url = http://www.chrudim.info/historie/chrudim/index.php3?stranka=kapucin&lang=cz
| datum přístupu = 2020-01-18
}}</ref>
== Reference ==
| |||