Emmanuel Joseph Sieyès: Porovnání verzí

Spis vzbudil velkou pozornost a autora okamžitě proslavil. Sieyes byl na poslední chvíli zvolen jako jeden z 20 pařížských poslanců do zasedání Generálních stavů. Přes to, že nebyl dobrým řečníkem, vydobyl si značný respekt. Energicky navrhl přeměnu zasedání Generálních stavů v permanentní shromáždění bezstavovských národních zástupců (17. června [[1789]]). Zavrhl však zrušení [[desátky|desátků]] a konfiskaci církevního majetku. Byl autorem přísahy v míčovně. V komisi pro vypracování ústavy, kam byl zvolen zavrhl absolutní veto pro krále, což [[Mirabeau]] vehementně, ale neúspěšně prosazoval. Mluvil jen zřídka, obvykle své mínění si nechával pro sebe a když promluvil, pak extrémně krátce a často nejasně. Jeho výroky pak bylo ex post možno vykládat i tak, že vše předvídal již dávno a zajistily mu bezbřehý obdiv. Často používal svůj univerzální výrok ''„všechno špatně“''. V sálu zasedal uprostřed mezi [[girondisté|girondisty]] a [[montagnardé|montagnardy]]. Měl velký podíl na zavedení systému departementů, ale na jaře [[1790]] byl ze skupiny předních politických činitelů odstraněn. Jen jednou byl zvolen dvoutýdenním předsedou [[Národní shromáždění|Národního shromáždění]]. Z Ústavodárného shromáždění byl na základě nařízení, které navrhl [[Robespierre]] vyřazen a vynořil se opět ve třetím shromáždění, které neslo název [[Národní konvent]] (IX/1792 - IX/1795). V tomto shromáždění byla jeho [[introvert]]nost ještě nápadnější, částečně díky jeho povýšenosti, částečně i bázni. Po pádu [[hrůzovláda|hrůzovlády]] charakterizoval svou činnost v Konventu v době teroru jako obvykle stručně ''„J’ai vecu“'' (přežil jsem). Hlasoval pro smrt krále [[Ludvík XIVXVI.|Ludvíka XIVXVI.]] a je sice známo, že s mnohými výnosy vlády teroru nesouhlasil, ale neudělal nic, pro jejich změnu. V roce [[1795]] vypravil se na diplomatickou misi do [[Den Haag]]u a podílel se na smlouvě mezi Francií a [[Batavská republika|Batavskou republikou]]. V lednu [[1798]] odjel s diplomatickým posláním jako zplnomocněnec [[Direktorium|Direktoria]] k [[berlín]]skému dvoru. Jeho cílem bylo přimět [[Prusko]] ke společnému postupu proti druhé koalici. Jednání byla z jeho strany vedena velmi chytře, ale v hlavním problému byla neúspěšná. Jeho prestiž však dále stoupala a vedla k tomu, že v květnu [[1799]] byl Sieyes zvolen direktorem (po [[Reubell]]ovi). Zasadil se o uzavření [[Jakobín]]ského klubu. Utkal hustou síť intrik s cílem svržení direktoria a zvažoval všechny alternativy nové vlády [[Francie]], nevyjímaje neuvěřitelné varianty např. [[arcivévoda Karel]]!!!, či [[vévoda z Braunschweigu]]!! Nakonec se mu jevil jako nejperspektivnější plán postavit v čelo Francie populární silnou osobnost s výraznými zásluhami o stát a inicioval tajná jednání s generálem [[Barthelemy Joubert]]em. K rámcové dohodě došlo, ale generál, aby zvýšil svou prestiž byl jmenován vrchním velitelem italské armády a 8. srpna [[1799]] padl v [[bitva u Novi|bitvě u Novi]]. Návrat nejpopulárnější osobnosti tehdejší Francie, [[generál]]a [[Bonaparte]] z Egypta pak mu umožnil dohodu a společný postup s ním. Po převratu [[18. brumaire]] (9. listopadu [[1799]]) vypracoval Sieyes novou ústavu – měl ji již dlouho připravenou, kterou ale [[Napoleon Bonaparte]] rozsáhle modifikoval. Sieyes byl jedním z třech provizorních konsulů prvního konsulátu (spolu s Bonapartem a [[Roger-Ducose|Rogerem-Ducosem]]) a poté byl jmenován [[senátor]]em a dokonce prezidentem senátu. Do špičkových funkcí se však již nevrátil. Během císařství se téměř stáhl z veřejného života, za zásluhy dostal vysokou apanáž a k trvalému obývání rozsáhlé panství Crosne. Roku [[1808]] byl poctěn titulem hrabě císařství. Po návratu Napoleona z [[Elba|Elby]] byl jmenován [[pair]]em. Během bourbonské [[restaurace]] byl nucen opustit Francii (jako [[kralovrah]]) a žil v [[Brusel]]u. Po [[červencová revoluce|červencové revoluci]] roku [[1830]] se vrátil do vlasti a tam také zemřel, je pohřben na hřbitově [[Pere-Lachaise]].