Demokracie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Demokracie ve světě: fakt 2x |
+{{přesnost}}, úpravy |
||
Řádek 1:
{{ve výstavbě}}
{{přesnost}}
{{různé významy|tento=formě vlády}}
[[Soubor:Masaryk kulaty.png|náhled|upright|[[Tomáš Garrigue Masaryk]], hlavní český představitel demokracie. Jednou k demokracii řekl: „Demokracie má své chyby, protože občané mají své chyby. Jaký pán, takový krám.“ Často říkal, že demokracie je diskuse.]]
Řádek 39:
V době mezi dvěma světovými válkami dochází k selhání demokracií v řadě evropských států jako např. Itálie, později Německo, Španělsko, Portugalsko a četné další. Před druhou světovou válkou patřilo [[První republika|Československo]] k nejvyspělejším světovým demokraciím.
Po [[druhá světová válka|druhé světové válce]] se v západní Evropě etablují demokratické země, zatímco demokracie v zemích sovětského vlivu jsou likvidovány. Sovětské satelity jsou řízeny totalitně. Koncem 80. let dochází k rozpadu sovětského bloku a k restauraci demokracií (Polsko, Československo, Maďarsko a další státy), nebo k pokusům o zavedení funkční demokracie vlastně vůbec poprvé (např. Rusko). Předpovídá se zlatý věk demokracie kolem celého světa, nicméně postup v řadě států je obtížnější než se předpokládalo.
V oblasti třetího světa dochází k zavádění demokracií postupně, zejména po
== Teorie demokracie ==
{{Podrobně|Teorie demokracie}}
Teorie demokracie je vědní předmět spadající do oboru [[politologie]]. Zabývá se podstatou hodnot i funkčních zákonitostí obsahu a procesů demokracie. Poznatky o antické demokracii jsou zprostředkovány především z děl [[Aristotelés|Aristotela]] a některých historiků jako třeba [[Thúkýdidés|Thúkýdida]].
V moderní době bývá demokracie zdůvodňována dvěma základními teoriemi demokracie: klasickou liberální teorií [[John Stuart Mill|J.S. Milla]] a konkurenční teorií demokracie [[Josef Alois Schumpeter|J. Schumpetera]]. První vychází z premisy delegace a převádění úkolů voliči na zastupitele, druhá více odráží skutečnou praxi a spíše předpokládá, že kandidáti soutěží na trhu politických osobností a stran, z nichž si volič vybírá a po volbách na ně má již jen omezený vliv. Zatímco první teorie spíše odráží koncepci demokratických hodnot, druhá přesněji popisuje praxi. Mezi oběma teoriemi a zastánci jejich směrů panuje určité napětí, které odráží i vztah ideál - realita.
| |||