Přemysl Otakar II.: Porovnání verzí

Velikost nezměněna ,  před 6 měsíci
(→‎Šlechta: nezalomitelné mezery, upřes)
=== První křížová výprava do Pruska (1254−1255) ===
[[Soubor:Premysl2Gelnhausen.jpg|náhled|upright|Přemysl Otakar II. (''Gelnhausenův kodex'')]]
V&nbsp;letech 1254 až 1255 se Přemysl účastnil křížové výpravy do Pruska, kterou zorganizoval olomoucký biskup [[Bruno ze Schauenburku]], tvůrce královy zahraniční politiky. Cílem výpravy bylo podpoření křesťanské strany v&nbsp;pohanském [[Malá Litva|Prusku a Litvě]], zároveň se však Přemysl snažil ukázat v&nbsp;co nejlepším světle před kurií a také upevnit svůj vliv na severovýchodě, jehož vládci se přidávali na Bélovu stranu do protičeských koalic.{{#tag:ref|Cíl upevnit si svůj vliv v Polsku spojil Přemysl roku 1253 s ochranou nově kanonizovaného polského světce [[Stanislav I. ze Szczepanowa|Stanislava]], jehož ostatky byli z popudu Boleslava Stydlivého a krakovského biskupa [[Jan I. PradontaPrandota|Jana I. PradontyPrandoty]] přeneseny z Krakova do Prahy.<ref>Přemysl Otakar II., s. 98−99.</ref><ref>České dějiny II./IV., s. 27−28.</ref>|group="pozn."}} Ve výpravě byla vojska pánů z&nbsp;Čech, Moravy i&nbsp;Rakous. Vánoce 1254 strávil Přemysl ve [[Vratislava|Vratislavi]], kde upevnil přátelské vztahy se svými slezskými příbuznými. K&nbsp;výpravě se zde rovněž připojil braniborský markrabě [[Ota III. Braniborský|Ota III.]] se svým vojskem. V&nbsp;polovině ledna 1255 se křížové vojsko spojilo v&nbsp;[[Elbląg]]u s&nbsp;vojskem řádového velmistra německých rytířů [[Poppo z Osterny|Poppa z&nbsp;Osterny]].<ref>České dějiny II./IV., s. 22−24.</ref><ref>Velké dějiny III., s. 64−69.</ref>{{#tag:ref|Poppo z Osterny zde hlavní velení výpravy přenechal Přemyslovi. Ten řád přijal pod svou ochranu a potvrdil jeho svobody.<ref>Přemysl Otakar II., s. 99.</ref>|group="pozn."}} Následně se Přemyslovi podařilo náhlým útokem překvapit pruskou [[Medenau]]. Druhý den podobným nečekaným útokem padla [[Rudava]], v&nbsp;takzvané [[Bitva u Rudavy|bitvě u&nbsp;Rudavy]].<ref>České dějiny II./IV., s. 24.</ref> Po symbolickém křtu pruských náčelníků si křížové vojsko podmanilo velkou část [[Sambijský poloostrov|Sambijského poloostrova]]. Moc si zde Přemysl upevnil založením strategické pevnosti Královec (dnešní [[Kaliningrad]]); samotné stavby pevnosti se však neúčastnil, protože se navracel do Čech.<ref>České dějiny II./IV., s. 24−26.</ref><ref>Velké dějiny III., s. 70−71.</ref>
 
{{Citát|Zatím mocní a starší předáci země pruské, zastrašeni − jak věříme − božským strachem a uslyševše jméno knížete českého, přišli k témuž knížeti se vší poníženosti a poddali se jemu a křesťanské víře se všemi svými. Velmi zbožný kníže, přijav je laskavě, pozval je k milosti křtu, jednoho mocnějšího z nich sám kníže vyzvedl ze svatého pramene a pojmenoval ho svým jménem, nazývaje jej Otakarem, jiného vyzdvihl z pramene markrabě braniborský a nazval ho svým jménem. Potom vyzdvihli ještě několik urozených z lůna matky církve, nazvali je svými jmény a obdařili je svými oděvy, byť byli sebecennější. Potom přišedše k jedné hoře, kterou nazvali Královou horou, vystavěli hrad k většímu utvrzení víry křesťanské.|Pokračovatelé Kosmovi<ref>Pokračovatelé Kosmovi, s. 114−115.</ref>|200}}