Mýdlo: Porovnání verzí

'''Mýdlo''' je [[směs]] [[organická látka|organických látek]] v [[pevná látka|pevné]] nebo [[kapalina|kapalné]] formě, působící jako [[aniont|anionický]] [[tenzid]], tedy látka, hromadící se ve fázovém rozhraní a snižující [[povrchové napětí]] [[voda|vodných]] [[Homogenní směs|roztoků.]] Je používánpoužíváno jako prostředek osobní hygieny, pro čištění povrchů (zejména odmašťování) a k praní prádla. V užším slova smyslu je to směs [[hydrát|hydratovaných]] [[Alkalické kovy|alkalických]] [[Soli|solí]] vyšších [[alifatické látky|alifatických]] [[karboxylové kyseliny|karboxylových kyselin]] ([[Mastná kyselina|mastných kyselin]]) přírodního původu. Vzhledem k jejich některým nepříznivým vlastnostem jsou tyto chemické látky v moderních [[detergent]]ech částečně nebo úplně nahrazovány syntetickými tenzidy (nazývanými [[saponát]]y), především na bázi nejrůznějších sulfonátů.

Mýdlo v  užším slova smyslu, jehož podstatou jsou [[hydrát|hydratované]] sodné nebo draselné soli vyšších karboxylových kyselin, je nejstarším a nejdéle používaným anionickým [[tenzid]]em na světě. Molekuly těchto solí obsahují nerozvětvený řetězec 10 až 22  [[atom]]ů [[uhlík]]u. V důsledku toho mají dvě části s velice rozdílnými fyzikálněchemickými vlastnostmi.

Při kontaktu s částečkou tuku micela pohltí tuk do svého nitra a víceméně ji celou částečku obalí. Protože se nepolární části mýdlových molekul ponoří do tukového prostředí a jejich polární části stále ční do okolního prostředí, tuk se efektivně převede do roztoku. Tento proces, kdy jsou do micel mýdla (nebo obecněji tenzidu) včleňovány molekuly jiné látky (ať už se jedná o tuk, nečistoty, a jiné látky hydrofobního charakteru) nazýváme [[solubilizace]].

Pokud je v  použité vodě obsaženo větší množství rozpuštěných vápenatých nebo hořečnatých solí, např. [[Hydrogenuhličitan vápenatý|hydrogenuhličitanu vápenatého]] ([[tvrdá voda]]), sráží se mýdlo z roztoku ve formě nerozpustných solí.

Používá se tzv. ''[[Násada (chemie)|násada]]'' (tuky živočišného i rostlinného původu). Někdy se rostlinné oleje, obsahující velký podíl nenasycených mastných kyselin, [[hydrogenace|hydrogenací]] předem obohacují nasycenými mastnými kyselinami. Reakční směs se zahřívá na teplotu 80 až 100 °C buď v otevřených kotlích např. zaváděním přehřáté vodní páry, která současně směs promíchává, nebo nyní častěji v uzavřených tlakových nádobách ([[autokláv]]ech) zahřívaných párou z  vnějšku a opatřených mechanickými míchadly. Procesem zmýdelňování vzniká [[viskozita|viskózní]] směs, nazývaná ''mýdlový klih''. Její viskozita může být upravena (tzv. ''[[krácení mýdla]])'' přidáním [[Chlorid sodný|chloridu sodného]].

Oddělené jádrové mýdlo, které se vyrábí z tuhých tuků s malým podílem nenasycených mastných kyselin, se dále rafinuje opakovaným rozvářením s vodou a opětným srážením chloridem sodným, případně proplachováním zředěným louhem, zejména aby se zbavilo zbývajících stop glycerolu a soli a pak se lisováním zbaví větší části vody. Někdy se upravuje přidáním čistých mastných kyselin na požadované chemické složení. Mýdlo takto připravené obsahuje přibližně 70 až 80  % zmýdelněných mastných kyselin, přičemž mýdla s  vyšším obsahem se používají pro přípravu ''mýdel toaletních'', zatímco s nižším jsou ''mýdla jádrová'' v  užším slova smyslu, dříve používaná zejména k praní.

V jádrových a toaletních mýdlech převažují mastné kyseliny s 10 až 18  uhlíkovými atomy v molekule. Mýdla s  převažujícími vyššími mastnými kyselinami (18 až 22  uhlíků) se používají především v mleté práškové formě jako přísady do moderních pracích prostředků pro automatické pračky k potlačení pěnivosti syntetických tenzidů.

Následné sušení mýdla probíhá většinou za sníženého atmosférického tlaku. případně rozprašováním v  protiproudých sušicích věžích. Vysušené mýdlo (se zbytkovým obsahem asi 6 až 12  % vody) v  podobě drobných granulí, lupínků nebo mýdlové moučky se dále upravuje. Pro ''toaletní mýdla'' se přidává menší množství tuků (především [[lanolin]]) ke snížení zásaditosti mýdla a k  úpravě jeho mechanických vlastností (např. pevnosti a pružnosti), barví se pro zlepšení vzhledu a přidávají se esence a parfémy pro získání vůně, stabilizační látky, v omezené míře i dezinfekční látky a desodorantůdesodoranty. Obohacuje se také zpětně glycerinem, aby se zabraňovalo vysušování kůže. Výsledná směs se lisuje do požadovaných tvarů kusových mýdel.

Podle kvality se obvykle dělí na ''luxusní'', která bývají barvená, s kvalitními vonnými složkami a uložená v exkluzivních obalech, dále ''výběrová'', která mají sice také příjemnou vůni, ale horší celkovou úpravu a mýdla ''prvotřídní'', která mají omezenější parfemování. K nim se řadí i ''dětská mýdla'' s významně sníženýsníženým obsahem alkálií, aby nepoškozovala citlivou dětskou pokožku.

''Mýdlové vločky,'' vyráběné ze stejných surovin jako toaletní mýdla, obsahují až 85  % mastných kyselin. Používají se dodnes pro ruční praní citlivéhojemného prádla (např. hedvábného nebo vlněného).

Jiný způsob zpracování nepoužívá vysolování k  oddělení jádra od mýdlového klihu, který se po přidání potřebných přísad (pigmentů, parfémů atp.) nechá přímo ztuhnout ve formách do tvaru buď plochých desek, nebo hranatých tyčí na poloprůsvitnou hmotu, podobnou zakalené želatině. Získané bloky se řežou na kusy požadované velikosti a v razicích lisech se upravují do konečné podoby. Vznikají tak ''transparentní mýdla'' případně po přimíšení určitého podílu jádrového mýdla vznikají ''mramorovaná mýdla.''

Tato mýdla se používala dříve při úklidových pracích (např. k  mytí podlah), v textilním průmyslu a v čistírnách k praní textilií; dnes jsou pro tyto účely nahražovánanahrazována syntetickými tenzidy. Určité množství draselných mýdel se používá ještě dnes též pro přípravu ''medicinálních mýdel.''

Staří [[Sumer]]ové, kteří dobře ovládali základy chemie, znali také přípravu mýdla působením alkalických žíravin na [[tuky]]. Nejstarším důkazem o používání mýdla může být archeologický nález [[Babylón|babylonských]] keramických nádob, obsahujících látku podobnou mýdlu, a datovaný do doby kolem roku 2800 př. n. l. Z doby o 600  let mladší, kolem roku 2200 př. n. l., pochází z  téže oblasti hliněná tabulka s  návodem pro přípravu mýdla z vody, louhu a kassiového oleje. Mýdlo však nepoužívali k hygieně či praní oděvů, ale jako prostředek urychlující hojení ran. Z oblasti [[Mezopotámie]] se znalost mýdla dostala do [[Egypt]]a a později na evropský kontinent, do [[Řecko|Řecka]].

[[Ebersův papyrus]], pocházející z  doby kolem roku 1550 př.  n.  l., uložený dnes v  knihovně univerzity v  [[Lipsko|Lipsku]] (Universitätsbibliothek Leipzig) a zabývající se lékařstvím starověkého Egypta, naznačuje, že se v té době Egypťané pravidelně koupali a používali směsi živočišných nebo rostlinných olejů se zásaditými solemi na vytvoření látky podobné mýdlu. Jiné starověké egyptské dokumenty se také zmiňují o tom, že látka podobná mýdlu se používala při úpravě vlny před jejím spřádáním. K  podobným účelům jej používali také Féničané kolem roku 600 př. n. l.

Mydlárna se zbytky kusového mýdla byla nalezena také v ruinách [[Pompeje|Pompejí]], zničených sopečnou erupcí [[Vesuv]]u v roce 79 n. l. Staří [[Řím]]ané však neznali použití mýdla k hygienickým nebo čisticím účelům. Nejstarší zmínka o mýdle, nazývaném v latině „sapo“, se objevuje u římského historika [[Plinius starší|Plinia staršího]] v díle ''Historia Naturalis, Liber XXVIII'', kde se zmiňuje o jeho používání barbarskými kmeny Galů a Germánů, kteří směsi dřevěného popela (obsahujícího potaš) a kozího [[Lůj|loje]] užívali jako pomády na vlasy. V souvislosti s tím je třeba zmínit zřejmě nepravdivou pověst, podle níž slovo ''sapo'' bylo odvozeno od stejnojmenného hory nacházející se nad [[Tibera|Tiberou]], kde se mělosnad nacházetnacházelo obětiště, kde byla spalována obětní zvířata. Déšť údajně smýval popel z obětních hranic spolu se zbytky tuku ze zvířat až k řece, kde římské ženy praly prádlo a zjistily, že tento popel s lojem je výborným prostředkem na praní. Historikové však tuto legendu striktně odmítají jako vymyšlenou.

Teprve když ve 2.  stol. n. l. slavný římský lékař [[Galén|Galenos]] upozornil na očistné vlastnosti mýdla, začalo se mýdlo používat i k osobní hygieně a mydlářství se stalo řemeslem.

Velcí znalci chemie, Arabové, připravovali mýdlo zejména z olivového oleje, ale také z aromatických olejů jako např. tymiánového. Poprvé k jeho výrobě použili jimi objevený a dodnes k tomu účelu používaný hydroxid sodný. Od počátku 7. stol. stol. mýdlo vyráběli v [[Náblus]]u ([[Palestina]]), v [[Kufa|Kufě]] a v [[Basra|Basře]] ([[Irák]]). Již tehdy mýdla barvili a parfemovali, používali kromě kusového mýdla i mýdlo tekuté. Vyráběli také speciální mýdlo na holení. Svými produkty zásobovali celou tehdejší jižní Evropu a Orient. Bylo velmi ceněno, i když jeho kvalita nebyla valná.

Ve 14. stol. stol. pronikly na evropský trh výrobky mydlářů ze Španělska a z Itálie poněkud lepší kvality. Výroba mýdla z olivového oleje se dostala do Francie již v  16. stol. Velkýstol. Velkým střediskem produkce mýdla byla v té době [[Marseille]] a termín „[[marseilleské mýdlo]]“ se pro bělené a parfemované tekuté i kusové prvotřídní mýdlo používá dodnes. Z jižních zemí se postupně výroba mýdla šířila i na sever Evropy, ale protože tamní výrobci, zejména v Anglii, severní Francii a Nizozemsku, používali místo olivového oleje [[rybí tuk]], byla kvalita jejich mýdel horší.

V  17. a na začátku 18.  století však byla voda a mýdlo považována za škodlivou pro lidský organismus, takže mýdlo bylo používáno výlučně při praní oděvů a v omezené míře při čištění příbytků. To se změnilo teprve v 19.  století a pak zejména v průběhu 20.  století.

Průmyslová velkovýroba mýdla založená na moderních znalostech chemie se začala rozvíjet počátkem 19. stol. stol. V roce [[1806]] založil [[William Colgate]] v New Yorku koncern vyrábějící mýdlo nazvaný [[Colgate & nbsp;& Co]]. V roce [[1872]] Colgate dal na trh první moderní parfémované mýdlo. V téže době začali v Cincinnati společně podnikat [[William Procter]] a [[James Gamble]]. Další společnost vznikla na západě Spojených států nejprve pod názvem B. J. Johnson  Co. Protože vyráběla mýdlo ze směsi palmového a olivového oleje, přejmenovala se v roce [[1916]] na [[Palmolive]], ale později fúzovala na [[Colgate-Palmolive  Co]].

=== Mýdlo v  Čechách ===

V  Čechách se až do vymření [[Přemyslovci|Přemyslovců]] mýdlo vyrábělo podomácku. Výroba mýdla byla běžnou součástí práce hospodyněk až do konce 17.  století, ale již v době [[Lucemburkové|lucemburské]] vzniklo nové řemeslo, [[mydlářství]]. V roce [[1464]] byl v Praze založen [[cech]] mydlářů.

V roce [[1848]] zahájil ve svém domku v [[Rynoltice|Rynolticích]] u Liberce výrobu mýdla tamější sedlák, řezník a uzenář [[Georg Schicht]]. V roce [[1867]] již zásoboval mýdlem celé severní Čechy. Jeden z jeho synů, [[Johann Schicht]], vybudoval v roce [[1882]] velkou továrnu na výrobu mýdla v [[Novosedlice|Novosedlicích]] u [[Ústí nad Labem]], z níž se již před 1.  světovou válkou stala největší továrna na zpracování tuků v kontinentální Evropě. Po 2.  světové válce byla rodina Schichtů odsunuta a podnik byl zestátněn (dnešní [[Setuza]]).