Po [[Listopadová revoluce (Německo)|revoluci v roce 1918]] a po skončení [[Bavorské království|monarchie v Bavorsku]] přešly zámky s [[Apanáž|apanáží]]<ref group="pozn.">Apanáž (franc.) je důchod členů panovnických nebo šlechtických rodin, kteří se nepodílejí na přímém výnosu rodinných statků.</ref> do majetku [[Svobodný stát Bavorsko|Svobodného státu Bavorsko]]. Mezi nimi se nacházela i Královská rezidence Mnichov. Ta byla veřejnosti od roku 1920 postupně zpřístupňována. V roce 1937 bylo v rezidenci 157 očíslovaných prohlídkových prostor, které byly přístupné ve dvou průvodcovských trasách. Muzeum v Královské rezidenci bylo až do zničení ve druhé světové válce největším muzeem prostorového umění na světě.
Za války byly velké části mobiliáře a také část obkladu stěn uloženy jinde.<ref group="pozn.">Když se ničení německých měst během války zvyšovalo, vytvořil se malý okruh přátel, který chtěl zachránit korunní poklad Bavorska před bombardováním a rabováním. Nejprve byly koruna, meč a jablko, plus klenoty nesmírné hodnoty, převezeny do Herrenchiemsee, pak do Kelheimu. Ale tam to nebylo příliš bezpečné. Vznikl pak plán, že Švýcar Tino Walz by měl poklad vzít do bezpečí úplně sám. Ten pak převezl [[insignie]] bavorské monarchie ve svém starém oplu, s bednami na střeše vozu, přikryté vlajkou se švýcarským křížem, do Neuschwansteinu. Ale ani tam nebylo bezpečné místo. Znovu poklady naložil a jel sám zasněženým polem a lesními cestami přes Oberland, až v údolí Tegernsee našel farmu s dvojitým sklepem. Poklad označil za „spisy švýcarského velvyslanectví“ a nechal ho zmizel pod dvojitou vrstvou pytlů s bramborami. Až když se bezpečnostní situace po válce uklidnila, vrátil se Walz do Mnichova a odhalil své tajemství. </ref> To později umožnilo obnovit části zničené v letech 1944 a 1945. Od roku 1945 byla, pod vedením švýcarského architekta [[Tino Walz|Tino Walze]] a vedoucího stavebního odboru [[Bavorská správa státních zámků, zahrad a jezer|Bavorské správy zámků]] architekta [[Rudolf Esterer|Rudolfa Esterera]], snaha zajistit zachované části a získat pro rekonstrukci rezidence i obyvatelstvo. S nástupem [[Německý hospodářský zázrak|ekonomického zázraku]] na začátku 50. let pak mohl architekt [[Otto Meitinger]] rekonstrukci zahájit. Muzeum v Královské rezidenci bylo znovu otevřeno k osmistému výročí města Mnichov roce 1958. Bylo však ještě zapotřebí dalších sedmi stavebních etap, než mohlo být muzeum po 45 letech zcela dokončeno.
