Slovesný vid: Porovnání verzí

'''Vid''' ('''aspekt''') je mluvnická kategorie [[Sloveso|slovesa]], která postihuje vztah k  plynutí [[čas]]u. Lze vymezit dvě takové základní skupiny:

Pro slovanské jazyky je typický stav, kdy obvykle existují 2dvě slovesa se stejným významem, která se liší pouze dokonavostí, svým vztahem k ukončenosti děje nebo stavu. Navíc zpravidla mají společný a podobný základ, jsou společného původu, takže je takový pár běžně pociťován jako jedno sloveso ve dvou vidových podobách, např.například dokonavé „odběhnout“, nedokonavé „odbíhat“. Tak se vid chápe – do značné míry právem – jako obdoba rodu (činného, trpného) a způsobu (oznamovacího, rozkazovacího, tázacího), jako obdoba průběhovosti v  angličtině, tedy jako součást flexe (časování) sloves a nikoliv jako kategorie pro jejich třídění.

Nemá významem přítomný čas a má jednoduchý budoucí čas ve tvaru (formě) přítomného času, např.například „přečteš“, „hodíme“, atp.

Dokonavé sloveso označuje děj, který je časově ohraničený, uzavřený, nahlížený jako jednorázový, jako událost: v minulém čase již dokončený a v  budoucím čase ještě nezahájený. Dokonavá slovesa se nazývají '''perfektiva'''. Pomůckou pro jejich určení je, že si můžemelze před slovesem říci ''jednou'', např.například ''(jednou) jsem se podíval / (jednou) se podívám'' nebo ''kopnul / kopne".

Vyskytuje se ve všech časech a má složený budoucí čas. Označuje děj, který není ohraničený, ukončený a může probíhat v  současnosti, přesněji v čase jiného děje nebo v nějaké době o níž se vypráví včetně současnosti. Nedokonavá slovesa se nazývají také '''imperfektiva'''. Můžeme si předPřed nedokonavým slovesem řícisi lze říct „stále“, např.například „(stále) jsem se díval“ / „(stále) se dívám“ / „(stále) se budu dívat“).

Tvorbu sloves pro rozlišení dokonavosti provozujemeprobíhá dvojím způsobem: předponami a příponou ''-´va-'' (tj. -va s  prodloužením předešlé samohlásky).

Dokonavá slovesa se tvoří od nedokonavých zpravidla pomocí [[předpona|předpon]] s tzv.  perfektivizační funkcí. Některé mají význam čistě perfektivizační, např.například „pojíst“, „napsat“. Jiné předpony pozměňují i význam původního slovesa, např.napříklat psát – „přepsat“ nebo „vypsat“. U některých to ale nelze nebo vidový pár má různé – byť blízké – základy. Například k  nedokonavým běžet, běhat se jako dokonavé používají dokonavá slovesa od „-běhnout“ z vidového páru s „-bíhat“: vyběhnout (nedokonavé v  páru "vybíhat"), doběhnout a nelze „běhnout“.

Z  dokonavých se tvoří nedokonavá příponou ''-´va-''opakovací, která mají zároveň význam prosté nedokonavosti, např.například nedokonavé "chovat" – dokonavé "schovat" – nedokonavé/opakovací „schovávat“', „být“ – „pobýt“ – „pobývat“. I z  nedokonavých sloves se tvoří nedokonavá slovesa opakovací, vyjadřující násobnost děje, např.například ''dělat - dělávat, chodit - chodívat''. A z  opakovacích stejnou příponou ''-´va-'' tvořímevznikají (nedokonavá) slovesa s  významem ukončeného opakování (a to i v  infinitivu) "běhávat"„běhávat“, "schovávávat"„schovávávat“, použitelné ovšem běžně jen v  minulém čase. Dokonce lze nadstandardně opakováním přípony zdůraznit dávnost, dávnou ukončenost opakovaného děje, např.například "běhávávat".

Některá slovesa, jako je „běhat“, jsou sama významem opakovací, např. "běhat" (oproti čisté nedokonavosti "běžet"„běžet“).

Systematika rozlišování sloves z  hlediska průběhovosti a opakovanosti děje není v  češtině zcela ustálená. [[František Trávníček]] rozlišoval u slovesného vidu kromě dokonavosti či nedokonavosti následující vidy:

V &nbsp;minulosti se iterativa od frekventativ rozlišovala především formálně:<ref name="naserec2009">Z dopisů jazykové poradně, Naše řeč, 3/2009, str. 167–168</ref> za iterativa byla v &nbsp;češtině označována slova končící příponami -iti, -eti, -ěti, -ati nebo -ovati, zatímco za frekventativa byla považována slova s &nbsp;příponou -vati, ať už vyjadřovala opakování, opětování nebo jen trvání děje (Trávníček, 1951, str. 387<ref>Trávníček: ''Mluvnice spisovné češtiny'', Praha 1951</ref>). Šmilauer v roce 1971<ref>Šmilauer: ''Nauka o českém jazyku'', Praha, 1972, str. 40, 111, 112</ref> dělil slovesa na násobená a nenásobená, přičemž násobená dále dělil na opětovací (iterativní, např.například ''nosil'') a opakovací (frekventativní, např.například ''nosíval''); rovněž však pro něj formální stránka slova byla pro kategorizaci důležitější než významová. Podle Kopečného<ref>Kopečný: ''Slovesný vid v češtině'', Praha, 1962, str. 21</ref> byly termíny iterativum a frekventativum v &nbsp;české mluvnické tradici zpočátku synonymní. Starším termínem je podle Kopečného frekventativum (poprvé se objevuje u Blahoslava, zatímco frekventativum až u Rosy), u Pelcla je dokonce iterativum silněji opětované než frekventativum.

V &nbsp;dnešních pracích se jako frekventativa nebo iterativa označují ta slova, která nutně (příznakově) vyjadřují opakovanost děje. Tomu nevyhovuje například sloveso „dávat“, které například ve větě „dával mu ty peníze, ale on si je nevzal“ opakovanost nevyjadřuje.<ref name="naserec2009" /> Vyjadřuje prostou nedokonavost, ale opakovanost připouští, jako „dával mu ty peníze, ale on si je nikdy nevzal“, oproti čistě nedokonavým, např. „běžet“.

Vedle násobitelnosti je dalším rozměrem vidu ještě aktuálnost. V &nbsp;češtině ze za frekventativa nebo iterativa v současné době označují jen taková slovesa, která jsou nutně (příznakově) neaktuální, t. j.tedy v &nbsp;přítomném čase nikdy nevyjadřují to, co se děje v &nbsp;přítomném okamžiku: sloveso „nosím“ tedy není frekventativem ani iterativem, přestože vyjadřuje opakovaný děj, zatímco slovo „nosívám“ je.<ref name="naserec2009" />

V &nbsp;některých případech je vidové zařazení slovesa sporné. Tradiční pojetí, kupříkladu Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost a některé další související publikace hodnotí sloveso ''soustředit'' včetně zvratné varianty ''soustředit se'' pouze jako dokonavé. Zastánci tohoto názoru hodnotí nedokonavé použití tohoto slovesa jako chybu a prosazují, že v &nbsp;nedokonavém významu se místo něj používá sloveso ''soustřeďovat se''.

* Tereza Filinová v &nbsp;jazykovém koutku Českého rozhlasu (ovšem bez doložení) řekla: „To, že je sloveso soustředit (se) dokonavé, poznáme pouze ze slovníků. Tvar soustředím se nás ani nenapadne užít pro vyjádření času budoucího, zato jím hojně vyjadřujeme čas přítomný (aktuální přítomnost), kde je ale na místě nedokonavost.“<ref>[http://www.radio.cz/cz/rubrika/cestina/vidite-ty-vidy-1 Vidíte ty vidy?], Český rozhlas, 26. 3. 2011</ref>

* Časopis Naše řeč v roce 2007 uvedl, že dotaz na tvar budoucího času slovesa soustředit se četností patří k &nbsp;jazykověporadenským konstantám, řešením však do proměnných. K &nbsp;tomu odkazuje na odpověď jazykové poradny ÚJČ ČAV, která připouštěla obouvidost slovesa ''soustředit se'' a tedy i opisný tvar budoucího času.<ref>M. Prošek: [http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=8119 Konstanty a proměnné morfologických dotazů v jazykové poradně, II], Naše řeč, ročník 90 (2007), číslo 4</ref>

* Ředitel Ústavu pro jazyk český [[Karel Oliva (1958)|Karel Oliva]] v &nbsp;roce 2011 v chatu na Novinkách.cz uvedl, že jistá část mluvčích češtiny, k &nbsp;níž sám Oliva nepatří, pokládá sloveso „soustředit se“ za obouvidé, přičemž ta skupina je příliš velká na to, aby se to dalo jednoduše odbýt jako „chyba“<ref>[http://vipchat.novinky.cz/archiv/01090-karel-oliva.html Chat s osobností: Karel Oliva] {{Wayback|url=http://vipchat.novinky.cz/archiv/01090-karel-oliva.html |date=20141006092950 }}, Novinky.cz, 11. 8. 2011</ref>. On sám tedy toto sloveso považuje za dokonavé.

Detailnější vysvětlení: Dokonavá a nedokonavá slovesa se od sebe poznají mj.i ipodle taktoho, jestli jejich formální ''tvar'' přítomného času nese ''význam'' přítomný nebo budoucí. (Zde není zahrnut fakt, že přítomný čas lze použít také pro vyjádření budoucnosti blízké nebo vnímané mluvčím jako jisté, protože to je jiná problematika - např.například ve větách ''zítra jdu do kina'', ''od příštího týdne se už myji pouze zeleným mýdlem''.)

V &nbsp;jiných jazycích (např.například [[germánské jazyky|germánských]] či [[románské jazyky|románských]]) samotné sloveso (ne)ukončenost nevyjadřuje. Tento vztah vyplývá z &nbsp;kontextu a často se k &nbsp;jeho vyjádření používají větné vazby a slovesné [[Čas (lingvistika)|časy]], které se v &nbsp;češtině nevyskytují.

Např.Například [[švédština|švédské]] ''komma'' znamená „přijít“ (dok.dokonavé) i „přicházet“ (nedok.nedokonavé): ''jag kommer nu'' (zrovna přicházím), ''jag kommer kl. 5'' (přijdu v &nbsp;5 hodin).

Ve [[Španělštinašpanělština|španělštině]] a [[Francouzštinafrancouzština|francouzštině]] lze vyjádřit (ne)ukončenost v &nbsp;minulosti pomocí výběru jiného minulého času: ''imperfait'' vs. ''passé composé'' (fr.) či ''pretérito imperfecto'' vs. ''pretérito indefinido'' (šp.). Nicméně tyto časy nelze přesně namapovat naztotožnit českýs&nbsp;českými slovesnýslovesnými vidvidy.

Např.Mimo jiné lze přeložit španělské ''hablaba'' (imperfecto) jako ''mluvíval jsem'' a ''hablé'' (indefinido) jako ''(pro)mluvil jsem.''

V &nbsp;[[Angličtinaangličtina|angličtině]] se rozlišuje '''průběhovost''' (aspekt průběhovosti, progresivity) děje:

Průběhovost, neuzavřenost zdůrazňuje – oproti prostotě, obyčejnosti, normálu, základu, tj.tedy neprůběhovosti – u děje jeho aktuálnost, pokračování z &nbsp;předešlého okamžiku (předešlé doby) do následujícího okamžiku (následující doby). A to vztaženo k době, o které se mluví nebo mluvilo, bez ohledu na reálný nebo gramatický čas – v současnosti, někdy minulosti i někdy v budoucnosti.

Tato neuzavřenost děje se v &nbsp;angličtině vyjadřuje gramaticky, a to dokonce pravidelně a jednoduše: předsunutím časovaného pomocného slovesa ''be'' a uzavřením významového slovesa v základním tvaru (infinitiv bez předložky "to") příponou ''–ing''.

Dokonavost v &nbsp;češtině se oproti tomu vyjadřuje použitím jiného, vidově párového slovesa s různými kmeny nebo různými předponami, resp.případně jejich nepoužitím, tedy velmi nepravidelně. Průběhovost (neuzavřenost) lze ovšem vyjádřit jen v případě, že v &nbsp;češtině by bylo použito nedokonavé sloveso, významově ale nejde o totéž.

Česká '''nedokonavost''' má kromě průběhovosti zároveň i význam trvalosti a navíc možné pravidelnosti, opakovanosti (i když ji nezdůrazňuje). Je zpravidla základním, normálním, běžnějším slovesem, např.například číst – přečíst.

Průběhovost v &nbsp;češtině můžemelze rovněž vyjádřit, zdůraznit, ale jen doplňujícími částmi věty, např.jako jsou příslovcipříslovce: ''právě jím'' nebo ''zrovna, když jedl, uviděl ... '', případně ''během jídla uviděl''. A zpravidla postačí právě kombinace sloves různých vidů a příslovcí, abychomaby dosáhlise dosáhlo téhož, jako anglickou kombinací průběhového a prostého tvaru sloves.