Letecké nehody vojenských strojů České a Československé republiky: Porovnání verzí

odkazy
m (typo, odkazy, maličkosti)
(odkazy)
}}</ref>, Lidových novin ze dne 11.6.1923. a novin Pozor ze dne 12.6.1923.
 
Pozn.: Pilot by mohl být rtm. František Procházka [https://forum.valka.cz/topic/view/142393/Prochazka-Frantisek], který v té době sloužil v Leteckém učilišti v Chebu jako instruktor, později šéfpilot, a pilotní žáci mu říkali „Fotýrek“, protože patřil k první generaci vojenských letců (létal už před 1. světovou válkou) a starší vojenští piloti než tito prostě na světě nebyli. Hezky o něm píše pilot [[Oldřich Doubek]] ve své knize Ikarové bez bájí a legend, vydání 2016, str. 88 a dál.
|-
| 13.6.1923|| Zbýšov, Brno - venkov || [[Letov Š-10|Š-10.19]] || 1(0) || 8(2) || letadlo od LP2 s posádkou pilot npor. František Diviš a pozorovatel npor. Jindřich Joukl (Jankl?) se cestou z Prahy do Olomouce při vyhýbání špatnému počasí dostalo k Brnu, když vysadil motor. Letadlo hladce nouzově přistálo u Zbýšova. Po opravě motoru při novém startu v 18 hodin motor vysadil ve výšce 15m znovu, a letadlo podvozkem narazilo do dřevěné boudy u novostavby. Při nehodě byli oba letci zraněni. Dále byli na zemi zraněni dva zedníci, kteří v boudě ukládali nářadí, a pět dětí, které sa za boudou schvávaly, i když je pilot posílal z místa startu pryč. Byli to: Josef Vojtěch 34let, Josef Pokorný 33let, Gabriel Staněk 7let, Karolína Hlaváčková 10let, Antonín Šandera 7let, František Havlát 7let a Jarmila Staňková 10let, která zranění podlehla. Dle článku v Lidových novinách ze dne 15.6.1923, doplněno dle práce Ing. Josefa Studeného.
| 27. 2. 1925 || u Mohelnice || [[Breguet 14|Bréguet XIV]] A.2, č.9115 || - || 1 || pilot des. František Hanták lehce zraněn, pozorovatel čet. asp. František Souček nezraněn, oba od LP2, havárie v mlze, letoun zrušen (Speciál L+K 2008, noviny Pozor ze dne 28.2.1925). Zpráva o jmenování obou je ve Věstníku MNO – část osobní, 1925, str. 176.
|-
| 3. 4. 1925 || Hořetice u Bochova, Karlovy Vary|| [[Avia BH-17|Avia BH-17.11]] || – || 1 || škpt. Ivan Bazilevič Kňažikovský (psáno i Kňažikovskij nebo Knjažikovskij) zraněn v obličeji při nouzovém přistání pro poruchu motoru. Letadlo se na rozměklé půdě převrátilo a rozbilo, článek o nehodě v novinách Pozor ze dne 10.4.1925. Několik zajímavých událostí z leteckého života pilota Kňažikovského popisuje [[Oldřich Doubek]] ve své knize „Ikarové bez bájí a legend“, vydání 2016, str. 164 a dál.
 
Pozn.: Ivan Bazilevič Kňažikovský zahynul při letecké nehodě dne 11.10.1930. Jeho hrob v Praze je uveden na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa. Více o něm na [http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/88790].
}}</ref>. Některé fotografie jsou zde ale chybně popsané.
 
Pozn.2: Pilot by mohl být rtm. František Procházka [https://forum.valka.cz/topic/view/142393/Prochazka-Frantisek], který v té době sloužil v Leteckém učilišti v Chebu jako instruktor, později šéfpilot, a pilotní žáci mu říkali „Fotýrek“, protože patřil k první generaci vojenských letců (létal už před 1. světovou válkou) a starší vojenští piloti než tito prostě na světě nebyli. Hezky o něm píše pilot [[Oldřich Doubek]] ve své knize Ikarové bez bájí a legend, vydání 2016, str. 88 a dál.
 
 
| 7.10.1925 || Cheb || [[Avia BH-3|Avia BH-3.01]] || – || – || pilotní žák Jan Vella (později pilot RAF) havaroval s druhým prototypem (označeným stejně jako první) při přistání po vysazení motoru. Letoun zrušen. (L+K 1981/ 24,25, doplněno dle práce Ing. Josefa Studeného)
 
Pozn.: Další kousek pilota Velly v pilotní škole popisuje [[Oldřich Doubek]] ve své knize „Ikarové bez bájí a legend“, vydání 2016, str. 60, a let s Liberatorem na dva motory v bouři nad Severním mořem za války popisuje Miroslav Vild v knize „Osud byl mým přítelem“. Jan Vella zahynul 10.1.1945 ve Skotsku, jako cestující v letadle do Londýna. Životopis Jana Velly je v časopisu REVI, č. 107,108/2017. Pohřben je v Brookwoodu ve Velké Británii (viz stránky Spolku pro vojenská pietní místa).
|-
| 20.10.1925 || Bylany, Český Brod || [[Aero A-26|Aero A-26.23]] || - || - || Praha 20. října. Dnes odpoledne havaroval při nouzovém přistání v Bílanech u Českého Brodu vojenský letoun A 26, posádka kapitán Hanušík a pozorovatel nebyli zraněni. Psáno v novinách Pozor ze dne 21.10.1925. Dle časopisu Hobby Historie č. 26 byl pilotem kpt. Josef Hamšík [http://www.fronta.cz/josef-hamsik-letec-a-odbojar], ale datum 29.10.1925 uvedené v časopisu Hobby Historie je chybné – když to psali v novinách o týden dřív.
| 22.8.1927 || Varín, Žilina, SK || [[Avia BH-11|Avia BH-11.6]]|| 4(0) || ?(1) || Pilot čet. Bičiště nezraněn, pozorovatel npor. Šifner (nebo Šitner) zraněn, porucha motoru po startu z polního letiště, kolem letiště bylo mnoho diváku, takže pilot nemohl přistávat přímo před sebe, musel zatáčet, a přitom havaroval. Padající letadlo zasáhlo více lidí, z nichž 4 zemřeli: sestry Aloisie Gáborová 14 let a Antonie Gáborová 3 roky, žena železničáře pí. Salátová, a slabomyslný p. Žídek. Popis nehody v novinách Pozor a v Lidových novinách ze dne 23. a 24.8.1927.
 
Pozn.: Pilot Bohuslav Bičiště byl v roce 1926 instruktorem ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově a vezl pilotního žáka Oldřicha Doubka na první let ([[Oldřich Doubek]] o tom píše ve své knize Ikarové bez bájí a legend, vydání 2016, str. 32), v roce 1937 byl dle Věstníku MNO – část osobní, 1937, str. 323 přemístěn od LP3 k VTLÚ (Vojenský technický letecký ústav, od roku 1953 se jmenuje [[Výzkumný a zkušební letecký ústav]] - VZLÚ).
|-
| 27.8.1927 || Bělá pod Bezdězem || [[Aero A-11|Aero Ab-11]] || - || 2 || pilot čet. Böll těžce zraněn v obličeji, pozorovatel npor. Pospíšil lehce zraněn, letadlo zničeno. Požár motoru po startu z polního letiště, havárie při nouzovém přistání asi 400m od letiště. Popis nehody v novinách Pozor a v Lidových novinách ze dne 28.8.1927.
Pozn.: pilot byl asi čet. Jaroslav Mařík - Böll, který byl dle Věstníku MNO - část osobní, 1926, str. 154 dne 1.4.1926 jmenován Polním pilotem – letcem, a zahynul 5.9.1929.
|-
| 27.8.1927 || Nitra, SK || [[Avia BH-21| Avia BH-21.134]] a [[Letov Š-10|Š-10.18]] || – || – || pilot prap. Viktor Hrivik od LP3 na BH-21 narazil při manévrech do „nepřátelského“ Š-10 pilota čet. Jana Folty. Jejich osobní přátelský spor mezi piloty jedno a dvojmístných letadel skončil poškozením obou strojů, pilot Hrivík byl za to potrestán domácím vězením. Celou událost popisuje [[Oldřich Doubek]] ve své knize „Ikarové bez bájí a legend“, vydání 2016, str. 135 a dál (a 126, 127). Datum a výrobní čísla letadel doplněny dle práce Ing. Josefa Studeného.
 
Pozn.: Viktor Hrivik zahynul při letecké nehodě 20.7.1928
 
|-
| 9. 2. 1928 || Žešov u Prostějova || [[Avia BH-17|Avia BH-17.22]] || 1 || - || † Oldřich Kunert, t.č. instruktor Leteckého učiliště v Prostějově. Porucha řízení, pilot zraněn, zemřel 19.3.1928 ve vojenské nemocnici v Olomouci. Jeho hrob v Chržíně je uveden na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa. (Sborník historické konference : „Zapomenuté osudy, zapomenuté události Slaný a Slánsko ve XX. století“, str. 102, [http://issuu.com/ivohornak/docs/zapomenute-osudy-screen]; [[Oldřich Doubek]]: Ikarové bez bájí a legend, staré vydání, str.186-187, vydání 2016, str. 139,140.
 
Pozn.: dle [http://www.sazena.eu/clanky/z-historie/oldrich-kunert---prukopnik-vojenskeho-letectvi-ze-sazene.html] zemřel 10.3.1928, ale to chyba při čtení zašlého nápisu na pomníku)
| 26.6.1929 || Praha - Kbely || [[Škoda D-1|Škoda D-1.10]] + [[Aero A-11|Aero Ab-11.8]] || - || ? || pilot čet. Doubek při přistání s D-1 narazil do Ab-11, letoun D-1 byl zrušen, o rozsahu poškození Ab-11 pramen nehovoří. Dle [https://modelforum.cz/viewtopic.php?f=310&t=48825&start=15 ]
 
Pozn.: Pilot [[Oldřich Doubek]] ve své knize „Ikarové bez legend a bájí“, vydání 2016, str. 151 popisuje službu ve Kbelích u 36. letky LP1 od května 1929, a popisuje i létání na D-1. O srážce a zrušení letadla se však ve své knize nezmiňuje.
 
|-
| 20. 7. 1928|| Ober Schön (Horní Dvory), Cheb || [[Letov Š-18|Letov Š-18.14]] || 1 || – || † por. Jiří Valenta od LP1, účastník stíhacího kursu. Při akrobacii nevybral vývrtku nedaleko letiště. Byl jedním z nejnadanějších absolventů akademie v Hranicích, a po službě u dělostřelectva se přihlásil k letectvu, stal se nejprve pozorovatelem a pak i pilotem. (dle publikace Chebská křídla a článku v Lidových novinách ze dne 22.7.1928, a v novinách Slovák ze dne 26.7.1928). Zpráva o jeho smrti je uvedena ve Věstníku MNO – část osobní, 1928, str. 342.
|-
| 20. 7. 1928 || Nové Kestřany, okr. Strakonice || [[Aero A-14|Aero A-14.4]]|| 2 || – || † pilot prap. Viktor Hrivik (psáno i Hrivík) od LP3, † pozorovatel por. Josef Zetek od LP1. Ztráta orientace při nočním letu a havárie při nouzovém přistání, pomník na místě. Popis nehody je uveden na stránkách Pomníky letců [http://www.pomnikyletcu.cz/clanky/pomniky-letcu/ceska-republika/ceskoslovenske-letectvo/ceskoslovenske-letectvo-1918---1938/pomniky-leteckych-katastrof/20.7.1928---nove-kestrany.html]. Zpráva o jejich pohřbech je uvedena v Lidových novinách ze dne 26.7.1928 – prap. Hrivík (nar. 18.12.1897 v Dlhom Poli u Žiliny, SK) je pohřben v Písku (chtěl být pohřben tam, kde zemře), por. Zetek je pohřben v Kostelci nad Orlicí nebo nad Černými Lesy – zde se zdroje různí, v žádném z těchto měst však správce hřbitova o jeho hrobu neví. Několik zajímavých událostí ze služby pilota Hrivíka u stíhací letky ve Vajnorech popisuje ve své knize „Ikarové bez bájí a legend“ [[Oldřich Doubek]]. Dále dle informací Ing. Viliama Klabnika byl Viktor Hrivik příslušníkem ruských legií, po první sv. válce byl členem hradní stráže a osobním řidičem [[Jan Masaryk|Jana Masaryka]]. Jmenování rtm. Viktora Hrivika od LP3 dnem 1.8.1925 polním pilotem letcem je ve Věstníku MNO - část osobní, 1925, str. 338. Hrob Viktora Hrivika v Písku není označen ani přesně lokalizován, co bylo možno zjistit, je na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa.
|-
| 5.9.1929 || Přední Chlum || [[Aero A-11|Aero Ab-111.86]] + [[Avia BH-21|Avia BH-21.94]] || 3 || – || † pilot čet. Jaroslav Mařík-Böll, † pozorovatel npor. Antonín Selnar (oba Ab-111 od 1. letky LP1) a † pilot čet. Jaroslav Pekárek (BH-21 od 31. nebo 34. letky LP1), od LP1. Srážka ve vzduchu při vojenském cvičení. Tři pomníky těchto letců jsou uvedeny na stránkách Pomníky letců, popis nehody i na stránkách Letecké badatelny. Jména dvou letců se v článcích mírně liší, zde jsou uvedena jména tak, jak jsou ve Věstníku MNO. Jmenování čet. Jaroslava Maříka-Bölla Polním pilotem – letcem je ve Věstníku MNO - část osobní, 1926, str. 154. Hrob Antonína Selnara v Plzni je uveden na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa, zpráva o jeho smrti je uvedena ve Věstníku MNO - část osobní, 1929, str. 305 – zde je však uveden jako příslušný k LP4.
 
Pozn.1: Několik událostí ze služby pilota Pekárka i osudnou srážku popisuje [[Oldřich Doubek]] ve své knize „Ikarové bez bájí a legend“, vydání 2016, str. 174, opis textu je i na stránkách Letecké badatelny, kde je však dvoumístné letadlo uvedeno jako A-11 (místo Ab-111). Popis nehody od Oldřicha Doubka je poněkud odlišný od popisu na stránkách Pomníky letců.
 
Pozn.2: Piloti Jaroslav Mařík-Böll a Jaroslav Pekárek měli 10.9.1929 pohřeb v Praze (dle časopisu Letectví 1929, str. 340), ale není uvedeno, na kterých hřbitovech jsou pohřbeni. Doplní to někdo?
| 28.9.1929 || Roztoky u Jilemnice || [[Avia BH-21|Avia BH-21.105]] || 1 || – || † pilot desátník František Červený, pomník na místě. Popis nehody na stránkách Pomníky letců. Jeho hrob ve Zbirohu je na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa.
 
Pozn.: O létání pilota Červeného na vojenském cvičení na Moravě v srpnu 1929 píše [[Oldřich Doubek]] ve své knize „Ikarové bez bájí a legend“, vydání 2016, str. 170, 171.
|-
| 28.11.1929 || Prostějov – Krasice || [[Letov Š-20]].24 || - || 1 || pilot svob. Hübner od LP2 těžce zraněn. Měl zlomené obě nohy, levá noha mu musela být amputována. Při nabírání výšky vysadil motor, letoun ztratil rychlost, a zřítil se z výšky asi 120m na pole. Dle článků v Lidových novinách ze dne 29.11.1929 a v novinách Pozor ze dne 30.11.1929.
Pozn.: Vilém Murcek dlouho sloužil v Leteckém učilišti v Prostějově a byl jedním z našich nejlepších učitelů létání. Později za války bojoval v Polsku, pak u RAF cvičil nové spojenecké letce. Po válce se vrátil domů, a po roce 1948 ho komunisti vyhodili z armády a zavřeli. Zemřel v roce 1964, a jeho zrušená urnová schránka v Olomouci je na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa.
|-
| 11.10.1930 || Praha – Kbely || [[Avia BH-21|Avia BH-21.132]] || 1 || 1(0) || † škpt. Ivan Bazilevič Kňažikovský (psáno i Kňažikovskij nebo Knjažikovskij) od 41. letky LP1, porucha konstrukce při akrobacii (obráceném loopingu), dopad do kasáren, částečně na kuchyň a pavilon. Na místě dopadu těžce zraněn jeden voják. Dle časopisu Letectví 1930, str. 387. Originální Zpráva o této letecké nehodě je uvedena v knize Zbyňka Čeřovského Katastrofy československého vojenského letectva 1918 – 1990, díl 1., vydání 2017, str. 207, 208. Jeho hrob v Praze je na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa. Jeho nekrolog a životopis je v časopisu Letectvi 1930, str. 387. Více o něm na [http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/88790]. Několik zajímavých událostí z leteckého života pilota Kňažikovského popisuje [[Oldřich Doubek]] ve své knize „Ikarové bez bájí a legend“, vydání 2016, str. 164 a dál.
|-
| 21.10.1930 || Hněvotín, Olomouc || [[Aero A-26|Aero A-26.12]] || - || 1 ||pilotní žák voj. Karel Weisz zraněn, letadlo zrušeno; porucha motoru a havárie při nouzovém přistání. Dle časopisu Hobby Historie č. 26.
|-
| 2. 5. 1932 || Jenštejn, Praha – Vinoř|| [[ Aero A-30|Aero A-230.4]] || 2 || – || † instruktor rtm. Stanislav Pelikán z Přibyslavi (od leteckého pluku 5), † žák pilot čet. Josef Mikulík (nebo Mikulec). Porucha vzpěry křídla při nácviku létání bez viditelnosti. Žák (přesněji školený pilot, protože létat bez viditelnosti se neučili začátečníci) seděl pod neprůhledným krytem, který nešel zevnitř otevřít. Instruktor, sedící v otevřeném místě za žákem sice vyskočit mohl, do poslední chvíle se však snažil zvenku otevřít kryt a dostat z padajícího letadla i žáka. To se mu asi podařilo, ale již příliš nízko, takže padáky se neotevřely. Dle : Přibyslavský čtvrtletník, 2002, č.4, str. 39, a časopisu Letectví, rok 1932, č.5, str. 131 (zde je uveden čet. Josef Mikulec). Hrob rtm. Pelikána uveden na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa. Zpráva o smrti rtm. Pelikána je ve Věstníku MNO – část osobní, 1932 str. 142.
Okolnosti nehody popisuje [[Oldřich Doubek]] ve své knize „Ikarové bez bájí a legend“, vydání 2016, str. 215 a dál – Oldřich Doubek zde rovněž působil jako instruktor, létal s tímto letadlem toho dne, a pak ho Stanislav Pelikán vystřídal… (v knize Oldřicha Doubka je však chybně jméno žáka jako Korecký).
|-
| 4.5.1932 || Praha - Kbely || [[Aero A-11|Ab-11.84 nebo Ab-111.84]] || 2 || - || † pilot svob. Valter Preisler, † pozorovatel por. v zál. Vlastimil Jireš, oba od LP1. Ztráta rychlosti při prudkém stoupání po startu. Dle článků v novinách Pozor ze dne 5. a 12. 5.1932, a časopisu Letectví, rok 1932, č. 5, str. 131. Hrob svob. Preislera v Praze uveden na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa. Zpráva o smrti por. Jireše při výkonu letecké služby je ve Věstníku MNO – část osobní, 1932 str. 142.