Halič: Porovnání verzí

{{Různé významy}}

'''Halič''' ({{Vjazyce|uk}} {{Cizojazyčně|uk|Галичина / Halyčyna}}; {{Vjazyce|pl}} {{Cizojazyčně|pl|Galicja}}; {{Vjazyce|de}} {{Cizojazyčně|de|Galizien}}; {{Vjazyce|la}} {{Cizojazyčně|la|Galicia}}) je historický kraj ve [[východní Evropa|východní Evropě]]. Jako [[Královstvi Haličské a Vladimiřské]] byla jedna z [[Korunní země (habsburská monarchie)|korunních zemí]] [[Habsburská monarchie|habsburského soustátí]] (později [[Rakouské císařství|Rakouského císařství]] a [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]]). V letech [[1918]]-[[1919]] bylo území krátce rozděleno mezi [[Druhá Polská republika|obnovené Polsko]] a [[Západoukrajinská lidová republika|Západoukrajinskou lidovou republiku]], poté bylo celé součástí Polska. Od roku [[1939]] byla východní část území součástí SSSR a v jeho rámci patřila k [[Ukrajinská SSR|Ukrajinské SSR]], od roku [[1991]] je východní část součástí nezávislé [[Ukrajina|Ukrajiny]]. Tento rakouský správní celek byl vytvořen při [[první dělení Polska|prvním dělení Polska]] roku [[1772]] z jižní části Polska, tvořící v té době součást původní polské [[Malopolská provincie|Malopolské provincie]]. Na území moderního Polska však tento rakouský zábor představovaly především části historického [[Malopolsko|Malopolska]], teprve východ území, zahrnující především oblasti na území dnešní [[Ukrajina|Ukrajiny]] a pruh území na jihovýchodě Polska, představuje původní Halič, respektive [[Červená Rus]], s městem [[Halyč]]í, které bylo ve [[12. století|12.]]–[[13. století]] sídlem haličského, resp. [[Haličsko-volyňské knížectví|Haličsko-volyňského knížectví]].

 

== Historie ==

{{Více obrázků

}}

 

 

Nově nabytá území dostala název Západní Halič (někdy nazývaná také Nová Halič), ale během napoleonských válek v roce [[1809]] o ně Habsburkové přišli (stala se součástí vytvořeného v r. [[1807]] polského Varšavského vévodství). Krátce, v letech 1809–1815, Habsburkové přišli také o [[Tarnopol]] s okolím, ale po napoleonských válkách ho Rusové Habsburkům vrátili. Posledním územím připojeným k rakouské Haliči byla [[Svobodné město Krakov|Krakovská republika]] ([[1815]]–[[1846]]) získaná Habsburky po nezdařeném polském povstání v Haliči v roce 1846. V roce 1849 [[Bukovina (země)|Bukovina]] získala status samostatné provincie a byla odpojena od Haliče. V roce 1850 rakouská Halič byla administrativně rozdělena na Západní (Krakov) a Východní (Lvov) část. Do roku 1918 byla Halič jednou z korunních zemí monarchie. Disponovala zemskou samosprávou, jejímž nejvyšším orgánem byl [[Haličský zemský sněm]] sídlící ve Lvově.

 

=== Dějiny Červené Rusi ===

{{Více obrázků

| alt1 = POL województwo ruskie COA.svg

}}

Území Haliče bylo od konce [[5. století]] osídlováno [[Slované|Slovany]]. V [[10. století]] se západní část Červené Rusi stala součástí [[Dějiny Polska|Polského knížectví]], zatímco východní část připadla [[Kyjevská Rus|Kyjevské Rusi]]. Po rozpadu jednotného kyjevského státu v polovině [[12. století]] vzniklo haličské knížectví pod vládou místní větve [[Rurikovci|rurikovské]] dynastie. Na přelomu 12. a 13. století se Halič dostala do centra zájmů [[Uherské království|uherských]] [[Arpádovci|Arpádovců]], kteří se zde neúspěšně snažili zřídit svoji [[sekundogenitura|sekundogenituru]]. Uherský král [[Ondřej II.]] sem podnikl sedmnáct válečných tažení. Roku [[1199]] došlo ke spojení Haliče a [[volyň]]ského knížectví pod vládou knížete [[Roman Mstislavič|Romana Mstislaviče]] (1199–1205). Obě knížectví byla v živém kontaktu se svými západními sousedy Polskem, Uhrami a [[Litva|Litvou]]. Jejich územím procházely významné obchodní stezky vedoucí ze střední Evropy na východ a především sem byly pod tlakem kočovných [[Polovci|Polovců]] přesunuty cesty spojující skandinávský sever s [[Byzantská říše|byzantským]] jihem. O významném postavení knížete svědčí skutečnost, že roku [[1203]] získal také [[Kyjev]] a že se ho papež [[Inocenc III.]] pokusil, ovšem marně, přesvědčit, aby konvertoval ke katolické víře. Po Romanově smrti prodělalo knížectví hlubokou vnitropolitickou krizi, které zneužili k prosazování svých zájmů uherští králové a polská knížata. Roku [[1238]] se Romanovu synovi [[Danylo Romanovyč|Danieli Romanovičovi]] (1238–1264) podařilo vleklou krizi ukončit. Přestože knížectví postihl vzápětí nato ničivý [[Tataři|tatarský]] vpád, byly jeho následky překonány a země se začala úspěšně rozvíjet jak po stránce hospodářské tak politické. Po roce [[1246]] se Daniel ve spolupráci s uherským králem [[Béla IV.|Bélou IV.]] pokusil získat pro svého syna [[Roman Haličský|Romana]] [[Babenberkové|babenberské]] dědictví. Současně se snažil zformovat koalici proti Tatarům, do které chtěl zapojit západní panovníky, a byl proto ochoten přistoupit na církevní unii. V tomto smyslu jednal s papežem [[Inocenc IV.|Inocencem IV.]], na kterém požadoval vyhlášení [[křížové výpravy]]. Papež sice nechal Daniela roku [[1254]] korunovat haličským králem, ale slíbená vojenská pomoc se nedostavila. Kníže proto přerušil své styky s Římem a podřídil se [[chán]]ovi. Tatarská nadvláda nebyla na haličsko-volyňském území tak intenzívní, proto sem přicházelo mnoho uprchlíků z více postižených oblastí, což příznivě napomáhalo dalšímu rozvoji této oblasti.

 

=== Dějiny Malopolska ===

 

Během druhého dělení Polska v roce 1793 východní část Malopolské provincie zabrali Rusové a Prusko zabralo kousek západního Malopolska (Čenstochová). Během třetího dělení Polska v roce 1795 zbytek Malopolské provincie mezi sebe rozdělili Rusové a Habsburkové. Téměř celé historické Malopolsko (to, které bylo součástí Polska před připojením Ukrajiny a které bylo obydleno pouze Poláky) se dostalo pod Habsburskou nadvládu (pouze malý kousek získalo také Prusko). V roce [[1807]] [[Napoleon Bonaparte]] vytvořil polské [[Varšavské vévodství]], ke kterému v roce 1809 připojil severní Malopolsko po jeho odtržení od Rakouska. V roce [[1815]] bylo Varšavské vévodství zlikvidováno a místo něj vytvořena Krakovská republika a Polské Království spojené personální unií s Ruskem. V letech [[1815]]–[[1846]] bylo historické Malopolsko rozděleno mezi 4 státy: [[Prusko]], [[Rakousko]], [[Kongresové Polsko|Polské království]] spojené s [[Ruské impérium|Ruskem]] a [[Krakovská republika|Krakovskou republiku]] (v případě dvou posledních šlo o polonezávislé polské státy). V roce [[1831]] po poraženém polském povstání bylo Polské království fakticky připojeno k Rusku (formálně v roce [[1864]]) a v roce [[1846]] po prohraném polském povstání v Haliči Habsburkové zabrali Krakovskou republiku. V roce [[1860]] po demokratických reformách se rakouský zábor stal centrem polského národního života (Krakov, Lvov), který udržoval polské národní hnutí v ruském a německém záboru. V roce [[1918]] Malopolsko spoluvytvořilo [[Polsko]]. Během druhé světové války bylo krátkodobě okupováno [[Nacistické Německo|nacistickým Německem]] ([[1939]]–[[1945]]). V 21. století na území historického Malopolska existuje několik vojvodství (vojvodství Malopolské, Svatokříské, Mazovské, Slezské, Lubelské a Podkarpatské).