Starověké římské vojenství: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
neencyklopedická vata pryč, překlep |
||
Řádek 19:
Řím si i po vyhnání králů etruskou falangu ponechal. Ukázalo se však, že falanga není vhodná pro válčení v hornatém terénu, proto [[Římané]] na konci čtvrtého století př. n. l. zavedli takzvané [[manipul]]y. Z toho vzniklo manipulové válečnictví. Nepřátelům se manipulová formace mohla jevit jako [[šachovnicový vzorec]] a vojáci v ní se dělili na tři skupiny, [[hastati]], [[principes]] a [[triarii]], přičemž hastati byli vpředu, principes uprostřed a triarii na konci. Díky těmto reformám dokázal Řím nepřátele porazit a ovládl celou Itálii. Během [[punské války|punských válek]] došlo k dalšímu vývoji pěchoty. Vojenská služba se prodlužovala a hlavní jednotkou té doby byla [[Římská legie|legie]], která čítala něco mezi 4200 až 5000 muži.<ref name="hroch23">Anglim, str 43.</ref> Výzbroj římského pěšáka tehdy tvořil meč, oštěp, štít, přilba a samozřejmě brnění. Meč ([[gladius]]) byl dlouhý pŕibližně 50 centimetrů a používal se povětšinou k bodání (typická římská praxe až do pozdního císařství). Oštěp ([[pilum]]) byl buď silný, nebo slabý (silným se házelo na kratší vzdálenost, slabším na vzdálenost dlouhou), a pokud se nepřítel přiblížil na určitou vzdálenost, legionáři na něj pila vrhli. Pilum bylo zkonstruováno tak, aby se po nárazu do štítu ohnulo a nebylo ho možné vytáhnout (mělo i zpětné háčky, aby se vytažení ztížilo ještě víc). Štít ([[scutum]]) byl z vrstveného dřeva, potažený surovou kůží a po stranách pokrytý kovem. Přilby byly kopie keltských a řeckých kusů, přičemž nejčastěji se používal typ [[montefortino]], přejatý od Keltů. Brnění bylo kroužkové a v menší míře se používal pancíř.[[Soubor:Légionnaire romain Ier siècle av JC.jpg|náhled|vlevo|123px|Kresba římského legionáře z 1. století př. n. l.]]
V období rané republiky se začaly využívat pomocné sbory ([[auxilia]]), které pomáhaly svým římským pánům v bitvách a musely vykonávat podřadnější práce.<ref name="hroch22">Anglim, str 65.</ref> V získávání spojenců byli Římané opravdoví mistři a síla římských spojenectví se mnohokrát ukázala. Avšak v tomto období se římská pěchota stále skládala z [[milice]], nikoliv z profesionálů (i když muži v armádě sloužili dlouhou dobu). To se změnilo díky reformám [[Gaius Marius|Gaia Maria]] v období pozdní republiky. Gaius Marius byl římský vojevůdce a státník a v jeho době se římská pěchota stala plně profesionální. Gaius Marius sice provedl zmíněné reformy, ale vývoj římské pěchoty jasně ukazuje, že by k profesionalizaci stejně došlo. Profesionalizace římské pěchoty byla velice účinná, což dokazují četná [[vítězství]] a dobytí značného území Římany. Tento krok však měl i svá negativa: římští pěšáci již netíhli tolik k daným zákonům a rozhodnutím [[senát]]u, místo toho se více vázali na své vojevůdce, což představuje jeden z důvodů, proč římská republika padla.<ref name="hroch21">Anglim, str 55.</ref> V tomto období se nové římské zbraně vyvíjely jen omezeně, spíše se zdokonalovaly staré. Gladius a scutum se v podstatě nezměnily, zůstávala [[helma]] montefortino (postupně se více používala přilba galského stylu). Zdokonalené pilum se Pilum začalo využívat jako [[kopí]] (hlavně proti nepřátelské jízdě). Také se zvětšovala palebná síla pěchoty, což se ukázalo jako velice účinné vůči řeckým falangám. Výcvik římské pěchoty byl opravdu tvrdý. [[Rekrut]]i původem z venkova vždy dostávali přednost (vesničané totiž byli na dřinu zvyklí). Výcvik začínal tvrdými pochody, většinou s plnou výzbrojí. Kladl se velký důraz na dodržování kázně. Vojáci také museli zvládnout různé manévry, z nichž nejznámější byla formace [[želva (formace)|želva]] (''testudo'').
=== Pěchota císařské doby ===
| |||