Gregoriánský chorál: Porovnání verzí

Odebráno 14 bajtů ,  před 1 rokem
m
Robot: odstranění již nepotřebných klíčových slov; kosmetické úpravy
(smazání hrubě zavádějící informace převzaté ze zastaralého zdroje)
m (Robot: odstranění již nepotřebných klíčových slov; kosmetické úpravy)
Zatímco pozdější hudba používá durové a molové stupnice, které se prakticky liší pouze v tónice, chorální tónina je postavená na kterémkoliv tónu stupnice. To spolu s diatonickou stupnicí vede k tomu, že podle výchozího tónu, na kterém je stupnice postavena, je pokaždé jiná poloha celých tónů a půltónů. Protože má diatonická stupnice sedm tónů, bylo i sedm tónin.
 
Ve středověku byly tóniny rozděleny na čtyři (tónorod na d – protus, na e – deuterus, na f – tritus, na g – tetrardus), ke kterým vznikly dvě odvozené. V gregoriánském chorálu se tak užívá celkem osm tónin: na d (1. a 2. modus), na e (3. a 4. modus), na f (5. a 6. modus), na g (7. a 8. modus).<ref>ČALA, Antonín. ''Duchovní hudba''. Vydání I. Olomouc: Obecná jednota cyrilská, 1946. 227 stran. Krystal; sv. 73. S. 26–27.</ref>
 
Proto je gregoriánský chorál nejbohatším druhem hudby na modulace. Umělecký přechod z tóniny do tóniny umožňují [[Dominanta (hudba)|dominanty]] a [[Kadence (hudba)|kadence]].
| číslo = 1
| strany = 27–28
| url =
}}</ref> – umělecký vedoucí souboru Svatomichalská gregoriánská schola v Brně
* [[Jiří Hodina]] – umělecký vedoucí souboru Pražská katedrální schola
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references responsive="" />
 
=== Související články ===
421 379

editací