Královské město: Porovnání verzí

Další vývoj však již znamenal postupující úpadek jejich významu královských měst (naprosti tomu v [[Uhersko|Uhersku]] byla právě roku 1514 uznána [[Svobodné královské město|svobodná královská města]]). Pod tlakem ohrožené šlechty jim byla roku 1500 [[Vladislavské zřízení zemské|Vladislavským zřízením]] na čas odebrána možnost účastnit se zemských sněmů, návrat jim zaručila až [[Svatováclavská smlouva]] z roku 1517, přinášející především kompromis mezi královskými městy a šlechtou ohledně příslušnosti městských a [[Zemský soud|zemských soudů]]. Zásadním zlomem však byla porážka [[Stavovský odboj roku 1547|stavovského povstání]] roku 1547, odbojným městům byly konfiskovány rozsáhlé majetky, byla zrušena řada dosavadních [[Privilegium|privilegií]] a do každého byl jmenován královský rychtář, jenž dohlížel na jejich činnost. Panovníkovy restrikce přišly i po [[Bitva na Bílé hoře|bělohorské porážce]] v roce 1620, kdy se podmínkou členství v městské radě stala katolická víra. Tehdejší doba také znamenala postupné sjednocování městského práva, které přinesl [[Koldínův zákoník]] a jehož prostřednictvím se městské soudy nakonec podřídily nově ustavenému [[Rada nad apelacemi|apelačnímu soudu]] (české města definitivně roku 1610, moravská v roce 1697). Ten byl už ryze byrokratickou institucí, čímž byla zrušena dávná zásada, že měšťan soudí měšťana.<ref>Dějiny správy v českých zemích, str. 213, 217–219, 222.</ref>

Vzhledem k sílícím centralizačním snahám [[Absolutismus|absolutistických]] panovníků pak byla postupně během 18. století královským městům odebrána kompetence řešit finanční záležitosti nebo správu cechů. Berní a politickou správu převzali krajští hejtmani, na něž přešly i kontrolní pravomoci zrušených rychtářů. V roce 1784 byla pražská města sloučena v [[královské hlavní město Praha]], jinak se ale vzhledem k průmyslovému rozvoji rozdíl mezi královskými a poddanskými městy postupně stíralsetřel. Po [[Josefinismus|josefínských reformách]] byla pro členy městských rad vyžadována právnická zkouška a města začal řídit [[magistrát]], který při úplném obsazení pracoval ve třech senátech (politickém, civilním a trestním). Až v polovině 19. století byla jejich soudní funkce vyloučena a předána samostatným soudům, mezitím došlo k celkové regulaci a postátnění magistrátů, jehož členové byli jmenováni [[Gubernium|guberniem]]. Teprve v důsledku [[Revoluce v roce 1848|revoluce roku 1848]] došlo k moderní reformě obecního řízení a návratu k volbám městských zastupitelů, přičemž významná města byla určena za [[Statutární město|statutární]].<ref>Dějiny správy v českých zemích, str. 220, 221, 223–225.</ref>