Aspergerův syndrom: Porovnání verzí

Tuto poruchu identifikoval a popsal rakouský pediatr [[Hans Asperger]] (1906–1980) v roce 1944, který v 40. letech 20. století přispěl k pochopení autismu. Porucha byla nazývána ''autistická psychopatie'' až do roku 1981, kdy ji britská psychiatrička Lorna Wingová začala nazývat Aspergerův syndrom.<ref name="Attwood-2005">{{Citace elektronického periodikamonografie

Mezi odborníky probíhá diskuse, jestli existuje rozdíl mezi Aspergerovým syndromem a vysoce funkčním autismem. [[Kateřina Thorová]] se domnívá, že v „současné době je Aspergerův syndrom považován za samostatnou [[nozologická jednotka|nozologickou jednotku]]. Tvrdit, že Aspergerův syndrom je mírnější formou [[autismus|autismu]], je značně zjednodušené. Aspergerův syndrom má svá specifika i problémy, které mohou být stejně závažné, i když kvalitativně odlišné od ostatních poruch autistického spektra.“<ref>Kateřina Thorová. name="thorová-2006. ''Poruchy autistického spektra'' Praha: Portál, s. 185</ref">{{Citace Rozlišuje se nízko funkční a vysoce funkční Aspergerův syndrom. Děti s nízko funkční variantou mají těžké problémové chování, které je jen málo ovlivnitelné. Tyto děti úzkostlivě vyžadují dodržování [[rituál]]ů od svého okolí. Jejich chování je výrazně repetitivní a mívají velice nízkou [[frustrační tolerance|frustrační toleranci]]. Navazují kontakt s ostatními bez ohledu na situaci, nebo kontakt tvrdohlavě odmítají. Nejsou schopny emocionální vzájemnosti ani sociálně přiměřeného chování. Jejich [[kognitivní schopnost]]i jsou obvykle v pásmu podprůměru, často se u nich objevuje [[hyperaktivita]] a [[ADHD|poruchy pozornosti]]. Při vysoce funkčním AS chybí výrazně problémové chování a neochota ke spolupráci. Tyto děti sice mají své vyhraněné zájmy, dokážou se ale věnovat i jiným činnostem. Jejich emocionální reakce se od vrstevníků liší jenom mírně, v sociálním kontaktu působí [[naivita|naivně]] a nezrale. Mívají průměrné až nadprůměrné intelektové schopnosti. Většina jedinců s AS se nachází někde na kontinuu mezi těmito dvěma póly.<ref>Kateřina Thorová. 2006. ''Poruchy autistického spektra'' Praha: Portál, s. 191</ref>monografie

Porucha je pojmenována podle [[Rakousko|rakouského]] [[psychiatrie|psychiatra]] [[Hans Asperger|Hanse Aspergera]] ([[1906]]–[[1980]]), který poruchu popsal v článku ''Autistische Psychopathen im Kindersalter''. Asperger si u svých dětských pacientů všiml problémů v sociálním kontaktu, zvláštností v řeči, omezených zájmů a motorické neobratnosti. Rakouský psychiatr se domníval, že se jedná o poruchu osobnosti a nazval ji „autistická psychopatie“ (v Aspergerově době se termín ''psychopatie'' užíval v dnešním významu ''porucha osobnosti''). Tento termín byl v roce 1984 nahrazen termínem „Aspergerův syndrom“. O jeho používání se zasloužila britská lékařka [[Lorna Wing]], která zpopularizovala Aspergerovy práce.<ref>Kateřina Thorová. 2006. ''Poruchy autistického spektra''Praha: Portál, s. 37</ref>

Jedinci s AS mají velký problém porozumět úmyslům, myšlenkám, pocitům a záměrům ostatních. Schopnost vžít se do prožívání ostatních se nazývá „teorie mysli“ a u neurotypických (bez poruchy autistického spektra) dětí se rozvíjí kolem pátého roku. V tomto období dokáže dítě podle mimiky a gestikulace odhadnout emoční stav druhého člověka. U dětí s AS je tato schopnost opožděná nebo narušená. Kvůli tomuto nedostatku často mylně odhadnou pocity druhého člověka, což bývá někdy popisované jako chybějící [[empatie]]. Problém ovšem obvykle nespočívá v nezájmu o toho druhého, ale v problému správně „přečíst“ řeč těla.<ref>Tony name="Attwood. -2008.">{{Citace ''The Complete guide to Asperger's syndrome''London: Jessica Kingsley Publishers, s.112-114</ref>monografie

Tony Attwood, renomovaný odborník na problematiku Aspergerova syndromu, ukazuje, že malým dětem s touto diagnózou často chybí motivace zapojit se do skupinových aktivit, které si oblibují neurotypické děti. Děti s AS se obvykle cítí jistěji ve společnosti jednoho kamaráda, než ve skupině, nebo samy. Některé děti jsou mezi vrstevníky nejisté a vyhledávají společnost výrazně mladších dětí, které jsou sociálně přibližně na stejné úrovni. Jindy vyhledávají dospělé, kteří jsou zpravidla tolerantnější k jejich zvláštnostem. V případě, že si chtějí hrát s vrstevníky, nevědí, jak se do hry zapojit, nerozumějí pravidlům běžných dětských her a sportů.<ref>Tony Attwood. 2005. Aspergerův syndrom. Porucha sociálních vztahů a komunikace. Praha: Portál, s. 35-36.</ref>

Attwood taky upozorňuje na problémy, kterým čelí děti, mládež i dospělí při vytváření přátelství. Tito lidé se domnívají, že jestli si někoho s AS oblíbí, ten druhý má k nim stejný a stejně intenzivní vztah jako oni. Nedovedou číst jemné náznaky, kterými jim ten druhý chce naznačit, že to tak není. Podaří-li se jedinci s AS navázat vztah, je pro ně náročné si přátelství udržet. Potřebuje poradit, jak často se má příteli ozývat, o čem se s ním má bavit, jak řešit konflikty a nedorozumění.<ref>Tony Attwood. 2008. ''The Complete guide to Asperger's syndrome''London: Jessica Kingsley Publishers, s.89</ref> Někdy nemají jedinci s AS ani zájem přátelství navazovat.

Pro děti s '''osamělou''' formou je charakteristické odmítání fyzického kontaktu (mazlení, hlazení) s rodiči a dalšími blízkými lidmi. Tyto děti nejeví zájem o [[Kontakt (sociologie)|kontakt]] s vrstevníky. Nenavazují [[oční kontakt]]. Mívají nízkou míru empatie a snížený práh bolesti.<ref>Kateřina Thorová. 2006. ''Poruchy autistického spektra'' Praha: Portál, s. 64</ref>

'''Pasivní''' děti kontakt s ostatními akceptují, ale samy ho vyhledávají jenom zřídkavě. Sociální aktivity (setkávání s novými lidmi, oslavy) jim většinou nepřinášejí potěšení. Mají omezenou schopnost vyjádřit své potřeby, nedovedou s ostatními sdílet radost, neumí poskytnout druhým lidem útěchu nebo se s nimi dělit. Tyto děti mají nízkou míru spontánnosti, bývají pasivní, hypoaktivní.<ref>Kateřina Thorová. 2006. ''Poruchy autistického spektra'' Praha: Portál, s. 67</ref>

'''Aktivní''' děti kontakt rády a často iniciují, neumějí posoudit přiměřenost svého konání, a proto se často chovají nevhodně: dotýkají se cizích lidí, vstupují do jejich osobního prostoru, oslovují neznámé lidi a povídají jim o svých specifických zájmech a podobně. Toto chování odolává pokusům o změnu, protože tyto děti mají problém porozumět pravidlům sociálního chování i kontextu situace. Rádi pořád mluví o své zálibě, bez ohledu na zájem posluchače. Mají neobvyklou mimiku, bizarní řeč těla a nepřiměřený oční kontakt („civí“ druhým do očí). U těchto děti se často vyskytuje i [[ADHD]] čili hyperkinetická porucha (HKP).<ref>Kateřina Thorová. 2006. ''Poruchy autistického spektra'' Praha: Portál, s. 70</ref>

Děti s '''formálním''' chováním svým projevem připomínají spíše dospělé. Mají výborné vyjadřovací schopnosti, jejich řeč však působí strojeně. V sociálním styku jsou odtažití, působí chladným dojmem. Mají v oblibě společenské rituály a úzkostlivě dbají na jejich dodržování. Lpějí na pravidlech a normách chování, jakékoli porušení předpisů je silně rozruší, reagují afektem. Mají problém porozumět ironii, humoru, metaforám. V sociálním kontaktu jsou velice naivní a upřímní, i když se to v dané situaci vůbec nehodí. Mají encyklopedické zájmy, o svém hobby vědí neuvěřitelné detaily a podrobnosti.<ref>Kateřina Thorová. 2006. ''Poruchy autistického spektra'' Praha: Portál, s. 73</ref>

U dětí se '''smíšenými''' projevy kvalita sociálního kontaktu značně kolísá. Jejich projevy jsou rozmanité, závisejí na kontextu a osobě, s níž navazují kontakt. Vyskytují se u nich prvky všech čtyř typů chování.<ref>Kateřina Thorová. 2006. ''Poruchy autistického spektra'' Praha: Portál, s. 76</ref>

Někteří lidé s AS mají ochuzené emoce, zdaleka to neplatí pro všechny. Mnozí mají hluboké a intenzivní pocity, nedokážou jim však porozumět a vyjádřit je sociálně přiměřeným způsobem. Attwood ukazuje, že emoční zralost dítěte nedosahuje úroveň přiměřenou věku a kognitivním schopnostem. Chybí jim jemnost ve vyjadřování emocí, svůj hněv, smutek nebo úzkost dávají najevo příliš intenzivně. Často se objevují intenzivní záchvaty afektu, které vyvolala pro jiné nenápadná událost (například drobná změna programu). U jedince s AS běžně dochází k prudkým změnám nálad. Tito lidé nedovedou rozpoznat, kdy je vhodné mluvit o svých emocích, a tak mohou někdy přílišným odhalením svého citového života uvést kamaráda nebo skupinu vrstevníků do rozpaků.<ref>Tony Attwood. 2005. Aspergerův syndrom. Porucha sociálních vztahů a komunikace. Praha: Portál, s. 53.</ref>

Vyjadřování dětí s AS bývá pedantické a přesné, často připomíná spíše mluvu dospělých než dětí. Někteří pacienti rádi vymýšlejí vlastní [[Neologismus|neologizmy]], někdy i [[Umělý jazyk|vlastní jazyky]]. Lidi s Aspergerovým syndromem mívají dobrou slovní zásobu, je pro ně však těžké plynule konverzovat s ostatními. Rádi dlouze mluví o svých oblíbených tématech, bez ohledu na to, jestli to posluchače zajímá, nebo ne. Mnozí neustále skáčou druhému člověku do řeči, protože neumí odhadnout, kdy nastane vhodný okamžik, aby vstoupili do rozhovoru. Nevědí, jak začít nebo ukončit rozhovor, nebo jak změnit téma diskuse. Mnozí mají problém porozumět symbolům nebo příslovím, mate je [[sarkasmus]], [[ironie]] a [[Metafora|metafory]].<ref>Tony Attwood. 2008. ''The Complete guide to Asperger's syndrome''London: Jessica Kingsley Publishers, s.202-227</ref>

Někteří jedinci s AS mají chudou mimiku a řeč těla, jiní gestikulují velmi neobvyklým způsobem. Mnozí vyjadřují své pocity fyzicky: třepou rukama nebo kroutí prsty, skáčou radostí a podobně. Pro Aspergery je typický neobvyklý oční kontakt. Tony Attwood uvádí, že pro lidi s Aspergerovým syndromem je náročné soustředit se na rozhovor a zároveň se partnerovi dívat do očí.<ref>Tony Attwood. 2005. Aspergerův syndrom. Porucha sociálních vztahů a komunikace. Praha: Portál, s. 56.</ref>

Jedinci s Aspergerovým syndromem obvykle mají zálibu, které je značně neobvyklá a/nebo jí věnují nezvykle mnoho času. Podle Attwooda existují i lidé, kteří splňují všechna ostatní diagnostická kritéria AS a nemají speciální zájem. Odhaduje, že u 5–15 % lidí s AS speciální zájem chybí. Attwood rozlišuje dvě hlavní kategorie zájmu u lidí s AS: sbírání věcí a získávání informací o určité oblasti. Nejčastěji se vyskytuje zájem o přírodu, vědu a techniku a dopravní systém. Attwood poukazuje na rozdíly mezi speciálními zájmy chlapců a dívek. Zájmy chlapců s AS jsou obvykle hodně odlišné od zálib jejich vrstevníků. Dívky mívají často méně nápadné koníčky, zajímají se třeba o panenky, televizní seriály nebo zvířata podobně jako jiná děvčata v jejich věku. Svému zájmu se ale věnují mnohem intenzivněji než ostatní dívky.<ref>Tony Attwood. 2008. ''The Complete guide to Asperger's syndrome''London: Jessica Kingsley Publishers, s.173-180</ref>

U mnohých jedinců s AS se vyskytuje silná přecitlivělost na různé zvuky, světlo, barvy, pachy, chutě nebo dotek. Udává se, že u 70-85 % lidí s touto diagnózou se objevuje přecitlivělost na různé zvuky. Některým lidem vadí překvapivé, krátké zvuky, třeba štěkání psa, jiní nesnášejí vysoké tóny, například zvuk mixéru. Jedincům s AS taky často vadí hluk v nákupních centrech nebo na společenských setkáních. Asi 50 % lidí s AS má přecitlivělost na některé chutě a pachy. Běžná je i přecitlivělost na světlo – lidem s AS může vadit prudké sluneční světlo, nebo jas zářivek, používaných uvnitř administrativních budov. U jedinců s touto diagnózou se někdy objevuje zvláštní vnímání teploty – někteří vůbec nevnímají chlad a nosí trička a kraťasy i v zimě. U jiných je zkreslené vnímání bolesti – někteří jsou přecitlivělí na bolest, jiní ji téměř vůbec nevnímají.<ref>Tony Attwood. 2008. ''The Complete guide to Asperger's syndrome''London: Jessica Kingsley Publishers, s.271-289</ref>

Aspergerův syndrom je často spojen s motorickou neobratností. Děti s AS mívají problémy s činnostmi, které vyžadují motorickou zručnost, například se zavazováním tkaniček, oblékáním nebo používáním příboru. Jejich nemotornost se může projevit při jízdě na kole, skateboardu nebo bruslích. U mnohých dětí i dospělých se vyskytují neobvyklé pohyby při běhu a chůzi. Další nedovedou správně uchopit propisku a jejich písmo je jenom obtížně čitelné. U lidí s AS bývá nejméně postižená schopnost plavat, hrát golf, skákat na trampolíně a jezdit na koni.{{doplňte zdroj}} Díky své píli dosáhnou někteří v těchto sportech pozoruhodných výsledků.<ref>Tony Attwood. 2008. ''The Complete guide to Asperger's syndrome''London: Jessica Kingsley Publishers, s.259-269</ref> Častá je i jistá strnulost zažívacího traktu, které vede k refluxům žaludečních šťáv do úst.<ref>{{Citace elektronického periodika

Studie naznačují, že minimálně 75 % dětí s Aspergerovým syndromem trpí taky poruchou pozornosti (ADD – attention deficit disorder) nebo poruchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD – attention deficit hyperactivity disorder). Pozornost se skládá ze čtyř komponentů: schopnosti udržet pozornost, soustředit se na podstatné informace, přesměrovat pozornost a zapamatovat si to, na co člověk svou pozornost zaměřil. Jedinci s AS mají problém se všemi čtyřmi složkami pozornosti. Na druhé straně, když se jedná o předmět jejich zájmu, dokáží se někdy dokonale soustředit. U mnoha jedinců s AS je narušena exekutivní funkce – mají problém plánovat budoucí aktivity. Často nedovedou potlačit okamžité impulzy, nejsou schopni sebereflexe a monitorování vlastní aktivity.<ref>Tony Attwood. 2008. ''The Complete guide to Asperger's syndrome''London: Jessica Kingsley Publishers, s.232-234</ref>

Výzkumy naznačují, že u 65 % teenagerů s AS se vyvine afektivní porucha (porucha nálady). Nejčastěji se jedná o úzkostnou poruchu, běžná je též deprese nebo bipolární afektivní porucha.<ref name="Attwood">Tony Attwood. 2008. ''The Complete guide to Asperger's syndrome''London: Jessica Kingsley Publishers, s.129</ref> Výskyt poruch nálady u lidí s AS je vyšší než u běžné populace. „''Ukazatelem změny nálady a nástupu poruchy může být agrese, sebezraňování, destruktivnost, větší míra sociálního stažení, odmítání aktivit, které do té doby dítě mělo rádo, snížená ochota komunikovat, vyšší míra autistického chování, potíže se spánkem, změna v přijímání potravy (hubnutí, přejídání), ztráta předchozích zájmů nebo naopak zintenzivnění vymezených zájmů a nástup rituálů.''“<ref>Kateřina Thorová. 2006. Poruchy autistického spektra. Praha: Portál, s. 297.</ref>

'''F.''' Nejsou splněna kritéria pro diagnostiku jiné specifické pervazivní vývojové poruchy ani schizofrenie.<ref>Tony Attwood. ''Aspergerův syndrom. 2005. Porucha sociálních vztahů a komunikace.''Praha: Portál, s. 189-190</ref>

'''D.''' Poruchu nelze připisovat jiným formám pervazivních vývojových poruch, simplexní schizofrenii, schizotypní poruše, obsedantně kompulzivní poruše, anankastické poruše osobnosti, reaktivní a dezinhibované poruše příchylnosti v dětství.<ref>Tony Attwood. ''Aspergerův syndrom. 2005. Porucha sociálních vztahů a komunikace.''Praha: Portál, s. 190-191</ref>

Mezi odbornou veřejností probíhá diskuse o rozdílech mezi Aspergerovým syndromem a schizoidní poruchou v dětství. Schizoidní porucha se projevuje přecitlivělostí, nedostatkem empatie, někdy se vyskytují i paranoidní myšlenky a zvláštní zájmy. Psycholožka Kateřina Thorová uvádí, že schizoidní porucha v dětství "''nemá jasně vymezené diferenciálně-diagnostická kritéria vůči poruchám autistického spektra, její popis se do značné míry překrývá se symptomatikou zejména Aspergerova syndromu. V podstatě se dá říci, že se jedná o mírnější variantu Aspergerova syndromu (vysoce funkční Aspergerův syndrom)''."<ref>Kateřina Thorová. 2006. ''Poruchy autistického spektra''Praha: Portál, s. 303</ref> Diskutuje se taky o vztahu mezi Aspergerovým syndromem a schizotypní poruchou v dětství. Pro schizotypní poruchu je typické magické a bizarní myšlení, zvláštní zájmy, paranoidní představy, sociální stažení, obřadní řeč, somatosenzorické iluze a psychotické epizody s halucinacemi a bludy. Stejné symptomy se mohou objevit i při Aspergerově syndromu, hranice mezi těmito poruchami je nejasná. Někteří autoři se domnívají, že jde ve skutečnosti o jednu poruchu.<ref>Kateřina Thorová. 2006. ''Poruchy autistického spektra''Praha: Portál, s. 303-304</ref>

Christopher Gillberg a Theo Peeters uvádějí, že Aspergerův syndrom "je často v dospělém věku diagnostikován (neoprávněně) jako schizotypní porucha, schizoidní porucha osobnosti, paranoidní porucha osobnosti, atypická deprese, hraniční porucha a dokonce někdy jako: schizofrenie."<ref>Christopher Gillberg – Theo Peeters. 2008. ''Autismus – zdravotní a výchovné aspekty''Praha: Portál, s. 45</ref> Pro schizoidní poruchu je typická mělká emotivita, emoční chlad, sociální izolovanost, trvalé upřednostňování individuálních zájmů před skupinovými aktivitami, nezájem o přátelské nebo sexuální vztahy. Tito lidé velice slabě reagují na podněty, které u druhých vyvolávají hněv nebo smutek. Bývají přemýšliví, originální, nepraktičtí; nezajímají je sociální zvyklosti.<ref name="Prasko">Ján Praško a kol. 2009. ''Poruchy osobnosti.'' Praha: Portál, s. 218-219.</ref> Lidé s AS taky preferují individuální aktivity, nedodržují společenské konvence, mají potíže s vyjadřováním pocitů, a proto působí chladně a odtažitě. Jedinci s AS na rozdíl od lidí se schizoidní poruchou po vztazích většinou touží, kvůli svému handicapu je však neumí navazovat. Praško uvádí, že pro hraniční poruchu je typická emoční nestálost, problémy s identitou, černobílé myšlení a přetrvávající úzkost. Často se vyskytuje sebepoškozování a sebevražedné myšlenky a/nebo pokusy. Lidé s hraniční poruchou se bojí opuštění a dopouštějí se nevědomé manipulace v snaze vyhnout se skutečnému nebo fiktivnímu opuštění.<ref name="Prasko"/> Při Aspergerově syndromu se běžně objevují všechny příznaky typické pro hraniční poruchu kromě nevědomé manipulace a strachu z opuštění. K záměně se schizofrenií dochází podle Kateřiny Thorové kvůli sociální uzavřenosti, zvláštnímu, zabíhavému nebo hyperrealistickému myšlení, neobvyklým zálibám a paranoidním myšlenkách, se kterými se u lidí s Aspergerovým syndromem setkáváme. Tyto projevy připomínají některé znaky schizofrenie. U člověka se schizofrenií se však vyskytují bludy, halucinace nebo katatonní projevy.<ref>Kateřina Thorová. 2006. ''Poruchy autistického spektra''Praha: Portál, s. 291-292</ref> Thorová uvádí, že může dojít i k záměně AS s úzkostními anebo anankastickými poruchami osobnosti. Při úzkostné poruše dochází k sebepodhodnocování a vyhýbání se společnosti podobně jako při AS. Anankastická porucha i Aspergerův syndrom se vyznačují přehnaným perfekcionismem, důrazem na formální pravidla a pedantností. Poruchy osobnosti však nastupují v adolescenci nebo rané dospělosti, Aspergerův syndrom se projevuje již v dětství. Sociální deficit je při poruchách osobnosti mírnější než při AS.<ref>Kateřina Thorová. 2006. ''Poruchy autistického spektra''Praha: Portál, s. 302-303</ref>

| periodikum = www.csfdhbo.cz

| url = https://www.csfdhbo.cz/filmmovie/257896adam_-adam/prehled/69736

| datum přístupu = 2020-01-0405