Panský stav: Porovnání verzí

'''Panský stav''' ({{vjazyce|de}} ''Herrenstand'') byla do poloviny [[17. století]] byla součást [[Stavy|stavovského]] uspořádání v [[České království|Českých zemích]] a současně jediným stavem vyšší [[šlechta|šlechty]]. Z důvodu svého státoprávnímu postavení se rozlišovalo mezi zbylými zástupci titulované [[šlechta|šlechty]] ve [[Svatá říše římská|Svaté říši římské]].

Vyvinul se jako systém vyšší šlechty (tzv. páni druhé hotovosti), tj. nejvýznamnějších rodů. V nejstarším stavovském uspořádání českého panstva z 18. března [[1500]] bylo stanoveno, že do panského stavu nesmí být povýšen nikdo, kdo není schopen doložit příslušnost svého rodu k[[Rytíř| rytířstvu]] nazpět nejméně po čtyři generace. Kromě toho musel navíc nejen král, nýbrž následně také zástupci ostatní staré šlechty, odsouhlasit možné přijetí do svých řad. V té době existovalo pouze 30 takových ''starých panských rodů'' v Čechách. V průběhu času se panské rody snažily omezit příliv dalších rodů, což se jim roku [[1501]] povedlo, když si vymohli, že: „''…nechce žádného za pána přijíti leč by stav svůj vladyčí do čtvrtého kolena provedl''“. V roce [[1502]] pak potvrdil král [[Vladislav Jagellonský|Vladislav Jagelonský]] panským rodům právo přijímat do panského stavu. Bylo rozlišováno mezi ''pány novoštítnými'' a ''pány starožitnými'' (po 3 generacích v panském stavu).

S [[Obnovené zřízení zemské|Obnoveným zřízením zemským]] z 10. května [[1627]] byla zároveň vytvořena nová posloupnost českých stavů. Na vrcholu stál nejvyšší [[Duchovenstvo|klérus]] ([[Seznam pražských biskupů a arcibiskupů|arcibiskup pražský]], ostatní biskupové atd.), následoval panský stav, který nyní vedle svobodných pánů a hrabat zahrnoval také [[Vévoda|vévody]] a [[Kníže|knížata]], následovaný [[rytíř]]stvem s pozemky, a nakonec [[Královské věnné město|královská města]]. K přijetí do panského stavu však od té doby postačovalo udělení titulu [[Svobodný pán|svobodných pánů]], [[hrabě]]cího nebo [[Kníže|knížecího]] titulu českým králem, případně udělení [[inkolát|inkolátu]] zahraničnímu rodu s odpovídajícím titulem (v Čechách ovšem byly po r.roce 1627 automaticky uznávány jen tituly [[Svatá říše římská|říšské]] šlechty, nikoli tituly z jiných zemí). Spolurozhodovací právo dosavadních panských rodů odpadlo. Byl-li někdo pouze příslušníkem rytířstva, obdržel nejprve přijetí do ''českého panského stavu''. Teprve o tři generace později mohlo proběhnout přijetí mezi ''starou šlechtu'' nebo byl udělen titul ''starý český pán''. Od této lhůty byly osvobozeny byly ty rody, kde tento titul již dříve získala alespoň jedna z panských nebo hraběcích linií rodu.

Zvláštní postavení českého panského stavu bylo ukončeno vydáním stavovské ústavy roku [[1849]]. I přesto se někteří členové považovali za ''ochránce a strážce'' práv českých zemí až do roku [[1918]].