Sylabotónický verš: Porovnání verzí

'''Sylabotónický verš''' (také '''slabičně-přízvučný verš''', '''tónosylabický verš''' apod., někdy nepřesně '''přízvučný verš''', kteréžto označení se ale užívá i pro [[tónický verš]]) je [[verš]], u něhož záleží na počtu [[slabika|slabik]] ve verši a uspořádání [[přízvuk|přízvučných]] a nepřízvučných slabik ve verši<ref>Josef Brukner, Jiří Filip, ''Poetický slovník'', Mladá fronta, Praha 1997, s. 318.</ref> (slabiky ve verši se člení do tzv. [[Stopa (literatura)|stop]]). Naopak sylabotónický verš nepracuje s délkou [[samohláska|samohlásek]]. Sylabotónický verš často užívá [[rým]] a také [[Aliterace|aliteraci]], ne nutně však vždy, občas takése užívá i [[cézura|cézuru]].

Sylabotónický verš je standardním veršem současné [[česká literatura|české poezie]], dále je užíván v [[anglická literatura|anglické literatuře]], [[německá literatura|německé literatuře]] a obecně mnoha světových literaturách. JeV základnírůzných druhjazycích vje ale kladen větší důraz buď na jeho sylabickou složku (čeština) nebo složku tónickou, střídání přízvuků (ruština, němčina). Např. stará ruská literatura užívala [[tónický verš]], s volným počtem slabik, novodobá ruské poeziipoezie pak přešla k sylabotónickému verši, kde dominujeje sice počet slabik normován ale může být porušen bez větší ztráty libozvučnosti. Naopak stará česká lidová poezie používala [[jambsylabický verš]] (jako polština), předevšíma tak v češtině bývá ideální [[Metrum|metrické schéma]] relativně často porušováno, protože výrazným nositelem verše tu je harmonizace počet slabik a čtyřstopýrým.