Brno-město: Porovnání verzí

Historický střed města Brna (jako u většiny měst) má specifický a neopakovatelný charakter nesrovnatelný s jinými čtvrtěmi a částmi města. Spočívá jednak v mimořádné hustotě bydlících obyvatel ale stejně tak v jinde nepřítomné pestrosti sídelních funkcí a aktivit včetně aktivit výjimečných a vrcholných. Jsou zde soustředěny v mimořádné mnohotvárnosti. Hlavně to jsou špičkové funkce [[Veřejná správa|veřejné správy]], kultury, hospodářství, dopravy, výuky, vědy a výzkumu. Také duchovní poslání. V historickém jádru města, které je totožné s územím uvnitř někdejších hradeb sídlí nejvyšší [[JusticeSoudní moc|justiční orgány]] orgány státu i běžné justiční subjekty v celkovém počtu 6 budov a lokalit, sídlí zde 3 subjekty samosprávy v celkem 7 budovách a mnoho orgánů státní správy. Střed města je místem 12 [[kostel]]ů (katolických, pravoslavného a protestantského) a jedné kaple. Je také místem přítomnosti nejméně 3 klášterů a řádů, je i sídlem [[Diecéze brněnská|římskokatolického biskupství]]. Je v něm lokalizovány 3 – 4 muzea a galerie v celkem 8 objektech. Dále 3 vysoké školy, 3 školy základní a dvě střední. Většího množství bank, (včetně pobočky [[Česká národní banka|ČNB]]) a [[Peněžní ústavBanka|peněžních ústavů]], [[Český rozhlas Brno|redakcí rozhlasu]], [[Česká televize|televize]] i několika velkých a menších hotelů. Některé z funkcí mají vrcholný celostátní význam, některé celoměstský ale většinou jde o nadměstské poslání. Střed města ve skladbě jeho funkcí neslouží pouze vnitřnímu provozu města Brna ale zčásti poskytuje služby i bližšímu nebo širšímu okolí. V malé míře jsou přítomny i mezinárodní instituce. Kumulace a koncentrace funkcí je výsledkem dlouhodobého vývoje a jejich postupného vrstvení, reprodukce a metamorfózy. Vysoká hustota rezidentů je dána i přes jejich úbytek v posledních desetiletí dána hustou zástavbou, vysokou podlažností (provázeným omezeným hygienickým standardem-osvětlení). V historickém jádru není přítomna funkce výrobní a jen v nepatrné míře jsou přítomna [[Sportoviště|sportovní zařízení]]. V areálu je také zvlášť pestrá obchodní nabídka.

V [[leden|lednu]] [[1243]] udělil [[Seznam představitelů českého státu|český král]] a [[Seznam vládců Moravy#Moravsk.C3.A1 markrabata|moravský markrabě]] [[Václav I.]] městu městská privilegia jímž se stala [[Město#Kr.C3.A1lovsk.C3.A1Královské a v.C4.9Bnn.C3.A1 m.C4.9Bstaměsto|královským městem]]. Již tehdy bylo Brno alespoň zčásti obehnáno [[Městské opevnění (Brno)|městskými hradbami]]. Již v 1. polovině 13. století vznikají v Brně první zděné měšťanské domy, i když ještě o řadu desetiletí později bylo město převážně dřevěné. Proces přechodu ke zděné architektuře se v prostředí měšťanské zástavby výrazně urychlil od 2. poloviny 13. století, takže ve 14. a 15. století mělo Brno v zásadě zděný charakter. Ač cihly se používaly již ve 13. století, velký rozmach cihlových staveb lze zaznamenat v 15. století. V 70. letech [[13. století]] byl na západě moderní čtvrti založen [[Přemysl Otakar II.|Přemyslem Otakarem II.]] hrad [[Špilberk]], jenž však byl původně zeměpanským královským hradem a nebyl součástí města. Roku [[1292]] obdrželo město právo volit [[rychtář]]e. V roce [[1349]] se Brno stalo trvalým sídlem moravských markrabat. Vedle [[Olomouc]]e bylo Brno nejvýznamnějším moravským městem, zasedal zde [[moravský zemský sněm]], zemský soud a od doby [[Karel IV.|Karla IV.]] se zde vedla jedna řada [[Moravské zemské desky|zemských desk]]. Město sevřené hradbami mělo rozlohu necelých 37 [[hektar|ha]], počet obyvatel se v [[Lucemburkové|lucemburské]] době pohyboval kolem 8 000. [[Středověk]]é Brno se členilo na čtyři čtvrtě: Brněnskou (na jihozápadě v okolí Petrova a [[Zelný trh (Brno)|Zelného trhu]]), Měnínskou (na jihovýchodě), Běhounskou (na severovýchodě) a Veselou (na severozápadě), přičemž [[Náměstí Svobody (Brno)|Náměstí Svobody]] leželo na hranici Běhounské a Veselé čtvrti. Zvláštní postavení měla tzv. [[Židé v Brně#Středověké židovské osídlení (cca 1254–1454)|Židovská čtvrť]]. Mimo vlastní Brno se na území moderního katastru čtvrti již od [[13. století]] nacházela jižní část [[vesnice]] [[Švábka|Švábky]]; během středověku dále před městskými hradbami vznikla zástavba čtyř předměstských čtvrtí, které rovněž částečně zasahovaly do katastru moderní čtvrti. V letech [[1440]]-–[[1453]] byl Špilberk poprvé součástí Brna, podruhé pak v letech [[1560]]-–[[1620]].

Roku [[1420]] nechalo Brno spálit některé domy v předměstských čtvrtích, protože se obávalo, že by je mohli využít [[husitství|husité]] při případném obléhání města. V [[květen|květnu]] [[1428]] a pak roku [[1430]] neúspěšně obléhali Brno [[Husitství|husité]]. Brno zůstalo po celou dobu pevnou baštou katolictví, k čemuž přispěl jeho převážně německý charakter. [[Husitství|Husité]] město nedobyli, těžce však utrpělo [[Staré Brno]] a další blízké vsi a předměstí. Roku [[1454]] vypověděl [[židé|židy]] z Brna král [[Ladislav Pohrobek]]. V letech [[1467]]-–[[1468]] bylo město ostřelováno špilberskou posádkou. Roku [[1603]] byli do města uvedeni [[Řád menších bratří kapucínů|kapucíni]], kterým městská rada prozatímně přidělila [[Kostel svaté Máří Magdalény (Brno)|kostel sv. Máří Magdalény]]. Roku [[1619]] se město přidalo ke [[České stavovské povstání|stavovskému povstání]], za což bylo po svojí [[kapitulace|kapitulaci]] roku [[1621]] potrestáno a přišlo o Špilberk. V letech 1619, [[1622]], [[1625]], [[1643]], [[1646]] a [[1648]] řádil ve městě [[mor]].

V&nbsp;roce [[1641]] po dobytí [[Olomouc]]e [[Švédsko|švédskými]] vojsky se Brno stalo faktickým hlavním městem [[Morava|Moravy]] mj. proto, že sem byly z&nbsp;Olomouce narychlo přemístěny [[Zemské desky]]. Konec sporu obou měst učinil však až roku [[1782]] markrabě a císař [[Josef II.]], který přiznal nárok na označení hlavního města definitivně Brnu. V&nbsp;letech [[obléhání Brna (1643)|1643]] a [[obléhání Brna (1645)|1645]] bylo Brno neúspěšně obléháno osmnáctitisícovým švédským vojskem [[generál]]a [[Lennart Torstenson|Torstensona]], který chtěl Brno použít jako základnu pro finální útok na [[Vídeň]]. Při prvním švédském obléhání Brna zapálili jeho obránci klášter františkánů pod Petrovem, aby zabránily Švédům v&nbsp;jeho případném využití při obléhání Brna. Požár se ale rozšířil i na [[klášter františkánek sv. Josefa]] a nakonec i zasáhl i [[katedrála svatého Petra a Pavla|katedrálu sv. Petra a Pavla]], kde zničil mimo jiné i knihovnu a archiv. Sami Švédové tehdy velké škody nenapáchali. Později se k&nbsp;Torstensonovu vojsku přidalo ještě desetitisícové vojsko [[Sedmihradsko|sedmihradského]] [[kníže]]te [[Jiří II. Rákóczi|Jiřího II. Rákócziho]], jehož část ale byla zanedlouho odvolána k&nbsp;[[Lednice (okres Břeclav)|Lednici]]. Během [[Obléhání Brna (1645)|tohoto obléhání]] město bránilo pouze 1476 obyvatel, přičemž vojáci tvořili necelou polovinu.<ref name="englund">ENGLUND, P. ''Nepokojná léta''. Nakladatelství Lidové noviny. Praha 2000</ref> Díky tvrdosti a nasazení obránců a geniální organizaci obrany [[Louis Raduit de Souches|Raduitem de Souches]]<ref name="englund" /> však Švédové neuspěli a s&nbsp;osmitisícovými ztrátami byli donuceni obléhání ukončit. V letech 1643 a 1645 zanikla téměř celá zástavba středověkých předměstských čtvrtí, které nechalo město také preventivně zlikvidovat. Po [[třicetiletá válka|třicetileté válce]] bylo město přeměněno v [[baroko|barokní]] [[pevnost (stavba)|pevnost]] s&nbsp;řadou [[bastion]]ů. Roku [[1742]] město neúspěšně obléhali [[Prusko|Prusové]]. Roku [[1777]] se město stalo centrem nově založeného [[diecéze brněnská|biskupství]], podléhajícího však Olomouckému arcibiskupství. V&nbsp;letech [[1805]] a [[1809]] město obsadila [[Napoleon Bonaparte|Napoleonská]] vojska, za jehož druhého pobytu započala likvidace bastionů. V&nbsp;roce [[1817]] bylo císařským dekretem Františka I. založeno Františkovo muzeum, dnešní [[Moravské zemské muzeum]], druhé největší a zároveň druhé nejstarší (po muzeu v&nbsp;[[Opava|Opavě]]) [[muzeum]] v&nbsp;ČR. Rok [[1839]] bylo město spojeno s&nbsp;[[Vídeň|Vídní]] železnicí. Roku [[1846]] bylo zavedeno veřejné osvětlení plynovými lampami, roku [[1847]] byl do Brna zaveden [[Telegrafie|telegraf]]. [[6. červenec|6. července]] [[1850]] bylo území Brna rozšířeno o 19 dalších katastrálních území a jeho [[rozloha]] se zvětšila na 1 732 [[hektar]]ů; jeho rozšířené území (tzv. [[vnitřní Brno]]) se pak zhruba krylo s&nbsp;moderní městskou částí [[Brno-střed]]. Samotné původní město se spolu se sousedním katastrálním územím [[Špilberk (katastrální území)|Špilberku]] stalo I. ze 4 nově zřízených samosprávných okresů, v&nbsp;jejichž čele stály okresní výbory v&nbsp;čele s&nbsp;představeným a náměstkem.<ref name="nazvoslovi">{{Citace elektronického periodika |titul=Vývoj názvosloví brněnských ulic a náměstí |url=http://www.brno.cz/download/ovv/ulice/top2.htm |datum přístupu=2010-06-26 |url archivu=https://web.archive.org/web/20080503050011/http://www.brno.cz/download/ovv/ulice/top2.htm |datum archivace=2008-05-03 |nedostupné=ano }}</ref> Na území současného katastru čtvrti dále zasahovaly části II. a III. okresu. V&nbsp;letech [[1859]]–[[1864]] bylo postupně zbořeno téměř celé [[Městské opevnění (Brno)|městské opevnění Brna]], z&nbsp;něhož se do dnešní doby zachovaly spolu s&nbsp;přestavěnou [[Měnínská brána|Měnínskou bránou]] jen krátké úseky, přiléhající k&nbsp;ulicím Husova, Bašty a k&nbsp;Denisovým sadům. Po zboření městského opevnění započala roku 1864 na jeho místě výstavba nové zástavby a kromě ní vzniklo na severovýchodě čtvrti několik parků. Dále došlo k prudkému průmyslovému rozvoji Brna. V&nbsp;srpnu [[1869]] zahájila provoz [[koněspřežná dráha]]. Rok [[1873]] přinesl první vysokou školu v&nbsp;Brně, technický institut. V&nbsp;letech [[1881]] a [[1882]] bylo nově vybudované městské divadlo osvětleno jako první evropské divadlo elektrickými [[žárovka]]mi [[Thomas Alva Edison|T. A. Edisona]], hned další rok bylo založeno první české knihkupectví [[Barvič a Novotný|Joži Barviče]]. Roku [[1899]] bylo založeno [[Vysoké učení technické v Brně]]. V letech [[1896]]-–[[1916]] byla ve čtvrti provedena rozsáhlá [[Brněnská asanace|asanace]] ''(přestavba)'', při níž bylo zbořeno 238 starých domů a jiných budov včetně [[Královská kaple (Brno)|Královské kaple]] ''(zbořena roku [[1908]])'', přičemž původní záměr zahrnoval 429 domů.<ref>{{Citace monografie| příjmení = Kuča

}}</ref> Počátkem 20. století došlo k [[regotizace|regotizaci]] [[katedrála svatého Petra a Pavla|katedrály svatého Petra a Pavla]]. Asanaci předcházelo roku [[1870]] zboření kostela sv. Mikuláše na Náměstí Svobody. Roku [[1905]] byly brněnské samosprávné okresy zrušeny. V letech [[1939]]-–[[1941]]<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> bylo vybudováno prodloužení Husovy ulice a její propojení s Nádražní ulicí přes tehdejší areál [[Denisovy sady|Denisových sadů]], čímž byl zároveň tento park rozdělen a tak vznikl [[park Studánka]] na moderním katastru [[Staré Brno|Starého Brna]]. Za [[komunistický režim v Československu|komunismu]] řada budov ve čtvrti chátrala nebo došlo k negativně chápaným stavebním zásahům (například postavení socialistické tržnice na [[Zelný trh (Brno)|Zelném trhu]]). Po [[Sametová revoluce|Sametovésametové revoluci]] byly mnohé z chátrajících budov ([[Obchodní galerie Orlí|Petřvaldský dům]], [[Dům pánů z Lipé]], [[Kleinův palác]], [[Městský dvůr]]) nákladně zrekonstruovány. Vedle rekonstrukcí došlo po Sametové revoluci i ke [[kontroverze|kontroverzním]] stavebním zásahům -– například vybudování obchodního centra [[Velký Špalíček]] či k pseudogotické puristické přestavbě Špilberku, při níž byla postavena nová kaple.

Ve 20. století dále došlo ke dvěma výrazným změnám hranice katastrálního území Město Brno. Při první z let [[1939]]-–[[1941]] byla provedena rozsáhlá úprava hranice, při níž vedle korekce západní hranice s katastrálním území [[Špilberk (katastrální území)|Špilberk]] (Město Brno sice přišlo o&nbsp;dům Husova 7/Pekařská 2 a východní okraj dnešní [[Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity|Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity]], ale získalo původně špilberské domy na východní straně Husovy třídy) bylo Město Brno rozšířeno o celá katastrální území [[Josefov (Brno)|Josefov]], [[Kožená (Brno)|Kožená]], [[Na Hrázi a Příkop]], většinu katastrálních území [[V Jirchářích (Brno)|V Jirchářích]], [[Silniční]], části katastrálních území [[Křenová (brněnské katastrální území)|Křenové]], [[Pekařská (předměstí Brna)|Pekařské]], [[Dolní a Horní Cejl|Dolního a Horního Cejlu]], a nepatrné části katastrů [[Velká Nová Ulice|Velká Nová Ulice a Červená]] ''(silnice v ulici Milady Horákové)'' a [[Nové Sady (brněnské katastrální území)|Nové Sady]]'' (pozemky při severní straně železničního mostu nad Hybešovou ulicí)''. Ve prospěch katastrálního území [[Trnitá]] tehdy Město Brno ztratilo severní část domů Křenová 6 a 8. Při další katastrální reformě z let 1966-1969 se severní a východní část hranice Města Brna v podstatě vrátila do stavu před rokem 1939 (Město Brno zde ztratilo pozemky někdejších katastrů Josefova, Na Hrázi a Příkopu, Kožené, Křenové, Velké Nové Ulice a Červené, ve prospěch Trnité silnici ve svojí části ulice Dornych a menší část silnice v Kolišti a ve prospěch Zábrdovic jinou část silnice v Kolišti a pozemky náležející před rokem 1939 ke katastru Dolního a Horního Cejlu), na jihozápadě pak přišlo o celý [[park Studánka]], blok domů mezi ním a ulicemi Husova a Pekařská, pozemky patřící k někdejším katastrům Silniční, V Jirchářích a téměř všechny pozemky někdejšího katastru Pekařské ''(kromě parcel se zbouranými domy někdejší Skalní ulice, které čtvrti zůstaly)''. Pro změnu se katastrální území Město Brno výrazně rozšířilo na západě, kde získalo značnou část tehdy zrušeného katastrálního území Špilberk, konkrétně některé pozemky, které před rokem 1939 tvořily součást katastrálních území [[Křížová (předměstí Brna)|Křížová]], Město Brno, Špilberk a [[Švábka|Švábská]].

* [[1947]]-19491947–1949 -– celé tehdejší katastrální území Město Brno, jakož i území která k němu náležejí v současnosti, tvořila součást městského obvodu '''Brno I.'''

* [[1949]]-[[1972]]1949–1972 -– Většina katastru moderní čtvrti tvořila městský obvod '''Brno I.''', jehož součástí byly i veškeré pozemky tehdejšího katastru připojené v letech 1939-19411939–1941 od katastrálních území V Jirchářích, Nové Sady a Pekařská. K obvodu dále náležela značná část tehdejšího katastrálního území Špilberk. Další část moderního katastru (pozemky přiléhající k jižní straně Údolní ulice), patřící tehdy ke katastrálnímu území Špilberk, náležela k městskému obvodu '''Brno II.''' Další části tehdejšího katastrálního území Město Brno náležely k městským obvodům '''Brno III.''' (východní pozemky severně od ulice Cejl, náležející před rokem 1939 ke katastrálním územím Dolní a Horní Cejl, Josefov, Kožená, Na Hrázi a Příkop, Velká Nová Ulice a Červená) a '''Brno IV.''' (východní pozemky jižně od ulice Cejl, náležející před rokem 1939 ke katastrálním územím Dolní a Horní Cejl, Kožená, Křenová)

* 1972-[[1990]]1972–1990 -– celé katastrální území Město Brno ''(již s dnešními hranicemi)'' tvořilo součást městského obvodu '''Brno I.'''

* od roku 1990 -– celé katastrální území Město Brno náleží k moderní samosprávné městské části [[Brno-střed]].

Soubor:Jošt (Moravský) Lucemburský.jpg|Král [[Jošt Moravský]], sídlil na Špilberku, pohřben v [[Kostel Zvěstování Panny Marie a svatého Tomáše apoštola(Brno)|kostele sv. Tomáše]]

Soubor:Joštova ulice v Brně II.jpg|Joštova ulice s [[Kostel Zvěstování Panny Marie a svatého Tomáše apoštola(Brno)|kostelem sv. Tomáše]]

Soubor:Kostel svatého Michala (02).jpg|[[Kostel svatého MichalaMichaela archanděla (Brno)|Kostel svatého Michala]]

Soubor:Rašínova ulice v Brně.jpg|[[Rašínova (Brno)|Rašínova ulice]]

Soubor:Masarykova street in Brno.jpg|[[Masarykova (Brno)|Masarykova ulice]]

Soubor:Mesto Brno - interier kostela Sv. Jakuba.jpg|Interiér [[Kostel svatého Jakuba Staršího (Brno)|kostela svatého Jakuba Většího]]

Soubor:Kapuzinergruft Brünn.JPG|[[Kapucínská hrobka (Brno)|Kapucínská krypta]] v podzemí [[Kostel Nalezení svatého Kříže (Brno)|kostela Nalezení svatého Kříže]]