Rada Evropy: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
lepší formulace a korekce za účelem zabránění dojmu, že ČR i SR přímo navázali na členství
gramatika
Řádek 9:
Klíčovým momentem pro vznik Rady bylo podepsání Statutu Rady Evropy (tzv. Londýnská smlouva) v Londýně 5. května 1949. Mezi signatáře patřily státy [[Belgie]], [[Dánsko]], [[Francie]], [[Irsko]], [[Itálie]], [[Lucembursko]], [[Nizozemsko]], [[Norsko]], [[Švédsko]] a [[Spojené království|Velká Británie]].<ref>POTTER, Pitman B. The Statute of the Council of Europe. ''The American Journal of International Law'' [online].  Jul. 1949, Vol. 43, No. 3. s.501-502. [cit. 26.1.2016]. Dostupné z: <nowiki>http://www.jstor.org/stable/2193645</nowiki></ref> Trvalé sídlo, o které v minulosti soupeřily [[Německo]] a [[Francie]], bylo ustanoveno ve Štrasburku. Toto gesto mělo symbolizovat sjednocení Evropy.<ref>Centre Virtuel de la Connaissance sur l'Europe [online]. The origins of the Council of Europe. Luxemburg. [cit. 26.1.2016]. Dostupný z: <nowiki>http://www.cvce.eu/en/education/unit-content/-/unit/026961fe-0d57-4314-a40a-a4ac066a1801/13839cdf-3e7e-4985-995f-2b6d9b534633</nowiki></ref>
 
Původním záměrem organizace byla evropská integrace. Tento úkol se nezdařil, časem jej převzala [[Evropská společenství]] a Rada Evropy se zaměřila na problematiku lidských práv a svobod<ref name="veber">{{Citace monografie | příjmení = Veber | jméno = Václav | titul = Dějiny sjednocené Evropy | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2004 | počet_stran = 645 | kapitola = 8. Evropa po druhé světové válce | strany = 206–211 | isbn = 80-7106-663-X}}</ref>. Její význam postupně upadal, obnovení nastalo po roce 1990 v souvislosti s pádem komunistických režimů ve východní Evropě<ref name="veber"/>. Následně se jejími členy staly mnohé východoevropské a postsovětské státy včetně dnešního [[Rusko|Ruska]] a význam této instituce jako platformy pro celoevropskou diskuzi se obnovil. V současnosti jsou jejími členy všechny evropské státy kromě [[Vatikán]]u, který má statut pozorovatele, [[Bělorusko|Běloruska]], které nebylo přijato kvůli nedodržování demokratických zásad a svobody slova, [[Kazachstán]]u (4 % území státu leží v Evropě), který je kandidátskou zemí, a sporných evropských států – [[Abcházie]], [[Jižní Osetie]], [[Kosovo|Kosova]], [[Náhorní Karabach|Náhorního Karabachu]], [[Podněstří]] a [[Severní Kypr|Severního Kypru]]. Poslední zemí, která vstoupila do Rady Evropy, byla [[Černá Hora]] v roce 2007. Československo bylo členem Rady Evropy od roku 1991 až do svého rozpadu v roce 1993. V červnu téhož roku do Rady Evropy vstoupilivstoupily samostatně Česká i Slovenská republika.<ref>Členové Rady Evropy. ''Rada Evropy – Council of Europe'' [online]. Aktualizované 4. června 2013 [cit. 26.1.2016]. Dostupné z: <nowiki>http://www.radaevropy.cz/clenske-staty-rady-evropy.html</nowiki></ref>
 
== Funkce, orgány a výstupy Rady Evropy ==