Jindřich Korutanský: Porovnání verzí

Jindřich Korutanský pocházel z rodu goricko-tyrolských hrabat [[Menhardovci|Menhardovců]], jeho otec [[Menhard II. Tyrolský]] připojil k [[Rod (příbuzenství)|rodovým]] državám ještě [[Korutanské vévodství|Korutansko]] a [[Kraňsko]]. Dědictví se Jindřich (jako korutanský vévoda byl Jindřich VI.) ujal roku 1296 společně se svým bratrem [[Ota III. Korutanský|Otou]]. Nevládl však dobře a navíc žil značně rozmařile.{{Fakt/dne|20131111080604}} Roku 1305 přešli oba bratři, dosud spojenci [[Habsburkové|Habsburků]], na stranu českého krále [[Václav II.|Václava II.]], který nabídl Jindřichovi ruku své dcery [[Anna Přemyslovna|Anny]].

Roku 1305 přešli oba bratři, dosud spojenci [[Habsburkové|Habsburků]], na stranu českého krále [[Václav II.|Václava II.]], který nabídl Jindřichovi ruku své dcery [[Anna Přemyslovna|Anny]]. Sňatek Jindřicha Korutanského s přemyslovskou princeznou se slavil počátkem roku 1306, již za vlády [[Václav III.|Václava III.]] Mladý král nedlouho nato vytáhl na osudnou výpravu do Polska a svěřil správu země svému švagru jako zemskému [[zemský hejtman|hejtmanovi]]. A tak došlo k tomu, že poté, co byl poslední [[Přemyslovci|Přemyslovec]] v [[Olomouc]]i zavražděn, stal se Jindřich coby manžel nejstarší Přemyslovny hlavním [[pretendent]]em českého trůnu. Zpočátku se zdálo, že jeho nastolení nestojí nic v cestě, a volební sněm se také vyslovil valnou většinou v jeho prospěch. Jindřich Korutanský však dlouho nevládl. Měsíc po volbě se před pražskými hradbami objevila vojska [[Rudolf Habsburský|Rudolfa]], syna římského krále [[Albrecht I. Habsburský|Albrechta I. Habsburského]], který mu chtěl české království udělit jako odumřelé říšské [[léno]]. Jindřich se ani nepokusil své postavení obhájit a tajně uprchl i s manželkou Annou z [[Pražský hrad|Pražského hradu]].

Očekávalo se, že Jindřich nastolí v zemi klid, pořádek a spravedlnost. Ale toho nebyl bezcharakterní,spíše nerozhodný a v podstatě v nečinnosti setrvávající {{Doplňte zdroj}} panovník schopen. Nedokázal zastavit ani hospodářský a finanční úpadek, vzmáhající se chaos, ani prohlubující se zadluženost královské pokladny, na níž nesl sám vinu. Kronikář [[Petr Žitavský]] ho obviňuje, že za jeho vlády „''upadlo království české skoro do nejhorší zkázy''“ a země, která ho „''měla dřív ráda, však posléze nenáviděla ho''“.

Není divu, že se brzy začala proti Jindřichovi utvářet opoziční skupina mocných pánů, jež své naděje na změnu vládce spojila s poslední dosud svobodnou dcerou Václava II. [[Eliška Přemyslovna|Eliškou Přemyslovnou]]. Přidali se i vlivní opati bohatých [[cisterciácký řád|cisterciáckých]] [[klášter]]ů [[Heidenreich Sedlecký]] a [[Konrád z Erfurtu|Konrád Zbraslavský]]. Ti se pak stali iniciátory Eliščina sňatku se synem nového římského krále [[Jindřich VII. Lucemburský|Jindřicha VII.]] [[Jan Lucemburský|Janem Lucemburským]]. Tentokrát se však Jindřich nehodlal vzdát české koruny lehce. Z Korutan semdo Čech přitáhl houfec žoldnéřů, vedený maršálkem [[Konrád z Aufensteinu|Konrádem z Aufensteinu]], jemuž se podařilo obsadit Prahu a [[Kutná Hora|Kutnou Horu]], což dočasně posílilo královu vratkou moc. Upevnit si postavení se král na poslední chvíli snažil i s pomocí svého [[Míšeňsko|míšeňského]] spojence [[Fridrich I. Míšeňský|Fridricha I. Pokousaného]]. Tvrdě zasáhl proti šlechtě, jež si s ním dosud dělala, co chtěla, a vysloužil si pouzetak její ještě větší nepřátelství.

Přívrženci [[Lucemburkové|Lucemburků]] začali napadat korutanské posádky a zemský sněm prohlásil Korutance za zbaveného českého trůnu. Teprve Jan Lucemburský v čele říšského vojska však vyhnal Jindřicha z Prahy. Jindřich se uchýlil i s manželkou Annou do Korutan, ale titulu českého krále se až do své smrti nevzdal. Tvrdošíjně na něm lpěl, používaje ho na všech listinách i ostatních dokladech stejně jako titul krále polského (který měl Václav III. v okamžiku své smrti). Roku 1314 dal svůj [[kurfiřt]]ský hlas ve prospěch Habsburka [[Fridrich I. Habsburský|Fridricha Sličného]], zatímco Jan podporoval [[Ludvík IV. Bavor|Ludvíka IV. Bavora]]. Toto podivínské chování však nemohlo Lucemburkyvzrůstající vmoc českýchLucemburků zemíchve ohrozit,střední aEvropě proto jim ani nevadiloohrozit.{{Doplňte zdroj}}

Roku 1321 předložil Ludvík Bavor Janu Lucemburskému plán, jak získat Jindřicha na svoji stranu. Korutanec v té době již podruhé ovdověl (Anna Přemyslovna zemřela roku [[1313]], druhá manželka [[Adléta Brunšvická]] roku 1320), a proto padlovzešel rozhodnutínápad oženit ho s Janovou sestrou [[Marie Lucemburská|Marií]]. Ta však sňatek, zřejmě z popudu Elišky Přemyslovny, která svého švagra nenáviděla, odmítla a Jindřich zůstal v habsburském táboře.