Seneca: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: doplnění referencí; kosmetické úpravy
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
Řádek 10:
Narodil se v Hispánské Kordubě. V mládí přišel do Říma a za otcova dohledu získal rétorické a filosofické vzdělání. Stejně jako jeho bratři byl deklamátor (přednašeč, řečník) a propagátor deklamací, které postupně prostoupily celou [[Starověká římská literatura|římskou literaturou]]. Hlásal stoickou nauku, že nejvyšší dobro pro člověka, zdroj štěstí a blaženosti je ctnost, že člověk má odolávat vnějším okolnostem, které nemůže ovlivnit, a má žít v duševním klidu, z něhož pravého filosofa nemohou vyvést ani rány osudu.
 
Poměrně brzy začal vystupovat na veřejnosti a ve státních službách. Za vlády [[Caligula|Caliguly]] se stal [[senát]]orem, ale za vlády [[císař]]e [[Claudius|Claudia]] byl v r. [[41]] vyobcován na [[Korsika|Korsiku]], pravděpodobně pod vlivem Claudiovy ženy [[Messalina|Messaliny]]. Byl obžalován z cizoložství s ClaudiovouCaligulovou sestrou, Julií Livillou. Zpět do [[Řím]]a byl povolán až po osmi letech (roku [[49]]) na žádost [[Agrippina mladší|Agrippiny]], aby se stal vychovatelem jejího syna [[Nero]]na. Když začal Nero v roce [[54]] vládnout, bylo mu 17 let. V této době za něj vládl hlavně Seneca společně s prefektem praetoriánů Afraniem Burrem. Roku [[57]] byl jmenován [[Římský konzul|konsulem]] a nějakou dobu se výrazně podílel na správě říše. Později se stával císaři nepohodlným, roku [[62]] zemřel jeho přítel Burrus (náčelník [[Pretoriánská garda|praetoriánů]]) a jeho moc začala upadat.
 
Seneca se postupně začal vyhýbat všem úřadům, přesto byl v roce [[65]] obviněn z účasti na [[Pisonovo spiknutí|Pisonově spiknutí]], ač jeho reálná účast v něm není pravděpodobná. Poté byl donucen k sebevraždě, podřízl si žíly. Jeho smrt bývá někdy mylně spojována s bojem za [[republika|republiku]] atp., protože Seneca byl naopak zastáncem císařství.