Heinkel He 280: Porovnání verzí

První [[prototyp]] '''He 280 V1''' (DL+AS) byl dokončen a poprvé vyzkoušen ve zkušebním středisku v Rechlinu jako kluzák 11. září [[1940]] ve vleku za letounem[[letoun]]em [[Heinkel He 111]]. Za řízení prvního prototypu usedl Flugkapitän Paul Bader. Do 17. března [[1941]] provedl He 280 V1 41 bezmotorových letů, poté proběhla instalace odstředivých [[letecký motor|motorů]] HeS 8 A (tah 585 kg). Po 9. dubnu 1941, kdy [[letecký výrobce|firma Heinkel]] koupila podnik Hirth v Zuffenhausenu, nesly motory HeS 8 A konstruktéra Hanse-Joachima Pabst von Ohaina označení Heinkel-Hirth 001. V případě He 280 V1 šlo prozatím pouze o pozemní otestování palivové soustavy a motorových gondol. První samostatný proudový let vykonal až po druhém prototypu 1. dubna 1941, po němž pokračoval ve zkouškách. V listopadu 1942 byl přepraven do zkušebního střediska v Rechlinu, kde první prototyp v lednu [[1942]] procházel testy s pohonem čtyř pulsačních[[Pulzační motor|pulzačních motorů]] Argus As 014 s tahem po 1,47 kN. Tyto pohonné jednotky, schopné naskočit až při určité dopředné rychlosti, způsobily nutnost dostávat He 280 V1 do vzduchu ve vleku za He 111H. Již při prvním takovém letu došlo k závadě vlečného zařízení a [[zkušební pilot]] firmy Argus Flugkapitän Schenk byl nucen stroj opustit ve výšce 2 400 m pomocí [[Vystřelovací sedadlo|vystřelovacího]] sedadla, kterým byl stroj vybaven. Zapsal se tak do historie jako první letec, který tak učinil nedobrovolně v nouzi.

První samostatný proudový let He 280 proběhl 30. března 1941 s druhým prototypem '''He 280 V2''' (GJ+CA), pilotovaným Flugbaumeisterem Fritzem Schäferem. 5. dubna 1941 do jeho kabiny usedl P. Bader, zastupující zkušební piloty Luftwaffe, aby stroj předvedl zástupcům Říšského ministerstva letectví ([[RLM]]). V létě 1942 byl vývojový program přenesen z Marienehe do Vídně-Schwechatu, kde byl V2 vybaven dvojicí proudových motorů Jumo 004 A o tahu po 8,164 kN. V červenci byla do tohoto prototypu instalována výzbroj tvořená třemi [[letecký kanón|kanóny]] MG 151 [[ráže]] 20 mm.

Dne 5. července 1942 F. Schäfer poprvé odstartoval s třetím prototypem '''He 280 V3''' (GJ+CB). 8. února [[1943]] byl nucen po odtržení lopatky turbíny u pravého motoru nouzově přistát se zataženým [[podvozek letadla|podvozkem]]. Téměř nepoškozený V3 již 11. února opět létal. Nedlouho poté přejel Schäfer při startu [[Vzletová a přistávací dráha|vzletovou dráhu]] a letoun skončil nepoškozen v zamrzlém poli.

Plánovaná výzbroj zahrnovala čtyři 20 mm kanóny MG 151/20 (později ve verzi He 280 B dokonce šest + 500 kg [[letecká puma|pum]]). K plánovanému bojovému nasazení ale nakonec nedošlo, přestože cvičný souboj se soudobým vrtulovým stíhačem [[Focke-Wulf Fw 190]] znamenal pro proudový letoun jasné vítězství.<ref name="Bill Gunston"/>

'''He 280 V9''' (NU+ED) byl dokončen v srpnu 1943 a sloužil v Rechlinu ke zkouškám motorů [[BMW 003]] A-1. Od května 1944 byl tento stroj vybaven motory BMW 003 E a testován na [[letiště|letišti]] Vídeň-Schwechat.