Politická korektnost: Porovnání verzí

'''Politická korektnost''' ([[angličtina|anglicky]] ''political correctness'', do [[čeština|češtiny]] též překládáno jako '''společensky nezávadná mluva''') označuje způsob použití jazyka, jehož cílem je neutrální (citově nezabarvené) a &nbsp;[[pejorativum|nehanlivé]] vyjadřování ve [[veřejný prostor|veřejném prostoru]], zejména vůči [[etnická skupina|etnickým]] nebo [[Sociální skupina|sociálním]] skupinám. Politická korektnost tak usiluje o &nbsp;nahrazení označení, která mohou být považována za urážlivá nebo mající negativní [[konotace]] a &nbsp;ve &nbsp;výsledku tak jsou pro danou skupinu společensky poškozující, týká se však i &nbsp;požadavku na [[Genderová lingvistika|genderově neutrální]] (nesexistické) použití jazyka.<ref name="a">{{Citace elektronické monografie

Počátky používání tohoto termínu spadají do 60. &nbsp;let 20. &nbsp;století, kdy byla ''politická korektnost'' [[satira|satirickým]] označením uvnitř [[Nová levice|levicového hnutí]] ve &nbsp;[[Spojené státy americké|Spojených státech]].<ref name="b">{{Citace monografie

}}</ref> Ve &nbsp;svém současném významu se &nbsp;začal objevovat záhy v &nbsp;80. &nbsp;letech, kdy začal být využíván [[Konzervatismus|konzervativci]] pro kritické označení [[Liberalismus|liberálních]] aktivit. Výrazně zpopularizován byl následně v &nbsp;90. &nbsp;letech v &nbsp;souvislosti s &nbsp;jeho hojným používáním v &nbsp;''[[The New York Times]]'' a &nbsp;jiných amerických médiích.<ref name="a" /><ref>{{Citace monografie

}}</ref> Do [[Česko|českého prostředí]] začal termín ''politická korektnost'' pronikat v &nbsp;10. &nbsp;letech 21. &nbsp;století, výrazně zpopularizován pak byl v &nbsp;době [[Evropská migrační krize|migrační krize]] českou konzervativní pravicí.<ref>{{Citace elektronické monografie

Ve &nbsp;veřejném [[diskurz]]u a &nbsp;v &nbsp;médiích je obecně užíván [[Pejorativum|pejorativně]] jako něco zbytečného a &nbsp;nechtěného.<ref name="b" /><ref>{{Citace monografie

}}</ref> Pravicoví političní komentátoři v &nbsp;souvislosti se &nbsp;snahami o &nbsp;politicky korektní vyjadřování často mluví o &nbsp;[[cenzura|cenzuře]] a &nbsp;omezování [[svoboda slova|svobody slova]] ve &nbsp;prospěch menšin.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref><ref>BROWNE, Anthony. ''Úprk rozumu : politická korektnost a smrt veřejné rozpravy v moderní Británii.'' 1. vyd. v českém jazyce. Praha : Dokořán, 2009. 157 s (PNK ; sv. 3) ISBN 978-80-7363-240-3. S. 25–29.</ref> Komentátoři z &nbsp;levé části politického spektra naopak tvrdí, že konzervativci využívají koncept politické korektnosti, aby odvedli pozornost od vlastního [[diskriminace|diskriminačního]] chování, neslušnosti a &nbsp;recyklování škodlivých [[stereotyp]]ů vůči těmto menšinovým skupinám obyvatel.<ref>{{Citace elektronického periodika

V &nbsp;USA se volání po genderově neutrálním (nesexistické) vyjadřování začalo objevovat v &nbsp;70. &nbsp;letech 20. &nbsp;století, kdy se na základě mnoha studií prováděných v &nbsp;té době zjistilo, že tvary profesí v &nbsp;[[generické maskulinum|generickém maskulinu]] si lidé automaticky spojují s &nbsp;muži, což by ve výsledku mohlo v &nbsp;pracovním životě znevýhodňovat ženy, např. při šancích na přijetí nebo povýšení.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Změna se projevovala například nahrazováním slov s &nbsp;[[morfém]]em „-man“ (''muž'') jinými tvary (-er, -person, ''člověk''), např. ''spokesperson'' místo ''spokesman'' či ''police officer'' místo ''policeman''.

Přenášení těchto snah z &nbsp;angličtiny do dalších jazyků často naráží na jejich odlišnou strukturu, protože [[Jmenný rod|gramatický rod]] má například ve [[flektivní jazyk|flektivních jazycích]] jiné použití i souvislosti.

Čeští [[genderová lingvistika|genderoví lingvisté a lingvisky]] usilují &nbsp;o:

* důsledné přechylování, tedy paralelní uvádění obou rodových alternativ, např. ''pekař a &nbsp;pekařka'' či ''sekretář a &nbsp;sekretářka'', nebo používání dalších prostředků genderově vyváženého vyjadřování,

* za sexistickou je někdy považována také přípona -ová ve vlastních jménech žen, protože její původní význam je přivlastňovací (Novák a &nbsp;Novákova, dnes psáno dlouze Nováková), a &nbsp;proto podle některých konzervuje podřízené postavení žen.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = Kultura genderově vyváženého vyjadřování|formát = pdf|vydavatel = MŠMT|url = http://www.msmt.cz/uploads/Skupina_6/Gender_prirucka.pdf|strany = 39–40|jméno = Jana|příjmení = Valdrová|jméno2 = Blanka|příjmení2 = Knotková-Čapková|jméno3 = Pavla|příjmení3 = Paclíková}}</ref>