Nota: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Jména not: - Nekdo vypustil pomerne zasadni fakt, ze zamena B->H vznikla v nemeckych zemich (my to prevzali po Rakousku-Uhersku). Netyka, a netykalo, se to cele Evropy. |
→Jména not: - doplneni poznamky |
||
Řádek 65:
Označování not není ve světě jednotné. Mnohé země používají tzv. [[solmizační slabiky]], a to buď v podobě absolutního označení (tj. ''Do'' značí vždy notu C, ''Re'' notu D atd) nebo relativní (''Do'' je 1. stupeň ve stupnici, ''Re'' je 2. stupeň, atd). Jiné země používají jednu z abecedních forem vycházející z [[Boëthius|Boëthiovy]] notace<ref>Boethius. ''De institutione musica''. Kniha IV, kapitola. 14. Ed. Friedlein, 341.</ref>, resp. z [[Klaudios Ptolemaios|Ptolemaiova]] značení, použitím prvních sedmi písmen latinské abecedy, tedy A, B, C, D, E, F a G.
V průběhu evropské historie hudby a její notace se v německých zemích namísto "hranatě" psaného '''b''' (''b quadratum'') začalo psát díky tehdy používanému druhu písma na první pohled stejně vypadající "h"<!-- No, ono se nepsalo "h", psalo se hranate "b". Ale cetlo se "h" -->, zatímco "kulatě" psané '''b''' (''b rotundum'') se psalo beze změny<ref name="nota_h">Riemann Musiklexikon<!-- dozdrojim jen co to najdu idealne v ceskem prekladu. Osobne jsem to potkal v prekladatelskem dovetku v "Jak funguje hudba" od Johna Powella, prelozeneho Robertem Tschornem, {{ISBN|978-80-7363-400-1}}. Vzhledek k tomu ze tohle, t.j. ze jsme to my kdo mame "zprzneny" nazev tonu, prekousne malokdo, tak to chce zdroj silnejsiho kalibru (nic proti panu Tschornovi). Proto bych to rad nasel v tom Riemannove hudebnim slovniku. Alespon nemecka wiki se na nej odkazuje. --></ref><ref>https://www.gappie.nl/artic/index.htm<!-- nevim jestli lze pouzit jako zdroj cela stranka, ale minimalne obrazky na ni jsou dobrym voditkem --></ref>
. O něco později nastal tlak snižovat či zvyšovat i jiné tóny, takže se přešlo na systém posuvek, přičemž v německých zemích zůstalo chybné značení pro notu B (tedy H), a u ostatních not se s přidáním ♯ či ♭ začaly používat přípony -is a -es. Prakticky všechny německy hovořící země, země [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]] a země jinak ovlivněné Německem tento systém přejaly a většina jej stále používá. Některé severské země přešly na hybridní systém, kdy se zachovává označení noty H, ale její snížená podoba se píše takzvaným "anglickým" systémem. Nizozemsko používá "anglický" systém, ale pro snížení či zvýšení tónu používá "německé" přípony -is a -es, tón Hes je zde Bes. V 90. letech na tento systém přešlo i Švédsko, které do té doby používalo "německý" systém.
Pojmenování systémů "anglický", "německý", "dánský", "nizozemský" nejsou oficiální označení těchto systémů.
| |||