Parlamentní systém: Porovnání verzí

Základem je v parlamentní formy vlády především princip moci většiny, která sestavuje, jmenuje vládu. V reprezentativní demokracii tento základní princip vlády většiny doplňují další, zejména zásada ochrany menšiny, otevřenost možnosti změny dosavadní menšiny stát se většinou prostřednictvím [[svoboda|svobodných]] [[volby|voleb]], jejíž základní podmínkou je [[Svoboda projevu|svoboda slova]], uznání [[pluralita|plurality]] ve společnosti a existence [[politická strana|politických stran]].

* zákonodárceparlament jako volený správce moci azákonodárce

Součást teorie parlamentarismu jako nauky o parlamentu a parlamentní formě vlády a jejím uspořádání je také teorie [[bikameralismus|bikameralismu]] či [[unikameralismus|unikameralismu]], nauka o specifické struktuře parlamentu, jejích důvodech a funkcích. Jinou otázkou je uspořádání [[stát]]u, jeho odstupňování, [[federace|federalizace]] nebo [[centralizace]] a podobně.

Parlamentarismus může mít různě pevný nebo naopak volný vztah k demokracii, protože jako své definiční znaky nezahrnuje její složky, například všeobecnost volebního práva, ochranu politických menšin.{{Fakt/dne|20191224091522|}} Parlamentem může být fakticky od skutečně rozhodujícího a jen na svobodné vůli lidu závislého sboru až po pouhý poradní nebo krycí orgán vládce (hlavy státu, panovníka, vůdce, diktátora), tj. z velké části vládcem nebo vládnoucí skupinou (stranou, stavem) jmenovaný. Pak je skutečným voličstvem právě tato určující skupina – monopolní strana, organizace nebo sám diktátor, zpravidla s titulem [[prezident]]a nebo [[panovník]]a.

Parlamentní forma vlády se ustavila [[Spojené království|Velká Británie]] již v [[18. století]], tedy v době, kdy [[volební právo|volebním právem]] disponoval jen nepatrný zlomek populace. Obecně tudíž platí, že mezi parlamentní formu vlády a demokracii nelze{{Fakt/dne|20191224083838|}} klást rovnítko, jakkoliv v [[Evropa|Evropě]] 19. století boj za obojí v podstatě splýval.

Carl Schmitt dokonce považuje parlamentarismus založený na [[liberalismus|liberálních]] hodnotách otevřenosti a diskuse za protiklad masové demokracie, jejímž vítězstvím a s ním spjatou dominancí politických stran se parlamentní jednání jako forma hledání pravdy, obecného zájmu a edukace vyprazdňuje. Nastupují pak prvky demokracie plebiscitní, případně [[diktatura]].

'''Nepřímá volba''' [[hlava státu|hlavy státu]] je ideálně typickým atributem odlišujícím [[parlamentní republika|parlamentní republiky]] od parlamentní[[konstituční monarchie;]], neznamená to, že přímá volba prezidenta republiky zbavuje určitý režim charakteru parlamentní formy vlády. Institucionální kritéria vyrůstají z řady jiných předpokladů, jako je pluralita zájmů a politických stran, princip většiny jako legitimizační zdroj, reprezentativní mandát, legální opozice atd.

'''Parlamentní forma vlády'''{{Fakt/dne|20191224091522|}} charakterizovaná primárně kreační závislostí a odpovědností vlády před parlamentem a specifickým postavením hlavy státu nicméně není fenoménem homogenním; setkat se totiž můžeme s jejími různými typy parlamentarismu:

'''Racionalizovaný parlamentarismus''' (tj. vyvážený) je reakcí na politickou nestabilitu a obtíže ve fungování [[stát]]u zejména tam, kde vláda byla vůči parlamentu příliš slabá a parlament začal vládnout, aniž by za to nesl odpovědnost, např.například během [[Třetí Francouzská republika|Třetí francouzské republiky]]. Parlamentní vláda funguje lépe, když se toto označení nebere tak úplně doslova, tedy když parlament má racionální omezení ze strany vlády nebo hlavy státu. Stejně tak však může být racionalizovaný parlamentarismus vyústěním opačného vývoje od systému silné hlavy státu působící v podmínkách fragmentovaného a polarizovaného systému politických stran, jako ve [[Výmarská republika|výmarském Německu]]).