Jan Oldřich z Eggenbergu: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
jazykové opravy + odkazy
Bez shrnutí editace
Řádek 81:
 
== Život ==
Jan Oldřich se narodil v červnu 1568. Jeho otcem byl Seyfried z Eggenbergu, matkou Anna Benigna, rozená Gallerová ze Schwanbergu. Měl ještě tři sestry, Annu, Sibylu a Benignu. Jeho základní vzdělání probíhalo nejspíš v protestanském duchu a na jaře 1583 odjel studovat na luteránskou univerzitu v [[Tübingen]]. Od jeho univerzitních studií se dají sledovat také počátky pozdější významné eggenberské knihovny, jejíž nejstarší akvizicí je vydání Ciceronovy korespondence z roku 1576, které bylo 17. června 1583 zakoupeno právě v Tübingen.<ref>''J. Radimská a kol.: Ve znamení havranů.'' 2011, s. 7, 38, 880.</ref> Po studiích absolvoval kavalírskou cestu po Evropě (Nizozemí, Španělsko a Itálie). Po otcově smrti († 1594) se ujal správy rodinných statků a někdy na přelomu let 1595 a 1596 konvertoval ke katolicismu. V roce 1597 se Jan Oldřich stal číšníkem na dvoře arcivévody [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda Štýrského]], který se v prosinci 1596 vrátil ze studií na jezuitském gymnasiu v [[Ingolstadt|Ingolstadtu]]. Příštího roku byl povýšen na [[svobodný pán|svobodného pána]]. Hlavní zásluhu na nobilitaci měl Janův bratranec [[Ruprecht z Eggenbergu]] z ehrenhausenské větve rodu, který byl takto povýšen spolu se svými dvěma bratry a bratrancem za odměnu za válečné úspěchy v bojích s Turky, především za hrdinouhrdinnou spoluúčast na dobytí pevnosti v [[Győr|Rábu]] (1598).
 
V dubnu 1598 se Jan Oldřich oženil se Sidonií Marií z Thannhausenu (1576/1577–1614). Avšak již na konci stejného měsíce byl povinen provázet arcivévodu na dvouměsíční poutní cestu, jehož hlavním cílem bylo poutní místo [[Loreto]] poblíž [[Ancona|Ancony]]. V září byl pak jmenován do doprovodu Ferdinandovy sestry [[Markéta Habsburská (1584–1611)|Markéty Habsburské]] při její cestě za manželem, španělským králem [[Filip III. Španělský|Filipem III.]] Jan Oldřich souhlasil s rekatolizační politikou Ferdinanda Štýrského a nebránil tomu, aby někdejší eggenberská nadace a jedna z nejproslulejších protestantských škol, ''im Paradais'' ve Štýrském Hradci, škola, na které mezi lety 1594–1600 působil dokonce i [[Johannes Kepler]], byla uzavřena a roku 1602 proměněna na klášter klarisek. Zároveň však usilovně hasil požáry, působené často nerozvážnou Ferdinandovou diplomacií. Oprávněná důvěra v jeho schopnosti získávala stále nová a nová potvrzení a jeho vliv tím přirozeně jen vzrůstal. Od roku 1602 byl nejvyšším hofmistrem Ferdinandovy choti [[Marie Anna Bavorská (1574–1616)|Marie Anny Bavorské]], koncem roku 1603 byl jmenován prezidentem dvorní komory (tj. vlastně ministrem financí) a v roce 1604 byl jmenován zemským hejtmanem v Kraňsku. Politické úspěchy zkalila jen smrt hluboce milované manželky Sidonie Marie 6. května 1614 ve Vídni. Jan Oldřich se již podruhé neoženil.