Bing Crosby: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15) |
Crosbyho podíl na technickémrozvoji - magnetický záznam - zmíněn značky: nevhodný zdroj možné problémové formulace |
||
Řádek 35:
== Dílo ==
=== Záznamová technika ===
Magnetický záznam televizního signálu má reálné počátky v časných létech padesátých a je spojen se jménem slavného hudebníka a herce jménem Bing Crosby.<ref>https://en.wikipedia.org/wiki/Bing_Crosby</ref>
Jeho firma, Bing Crosby Enterprises (BCE), poprvé v historii předvedla záznam televizního signálu na magnetický pás 11 listopadu [[1951]] v Los Angeles. Zařízení vyvíjeli John T. Mullin<ref>https://www.mixonline.com/recording/john-t-mullin-man-who-put-bing-crosby-tape-373927</ref> a Wayne R. Johnson<ref>http://www.labguysworld.com/Cat_Fairchild.htm</ref> od roku 1950. Jednalo se o podélný záznam amplitudově modulovaného televizního signálu na standardní čtvrtpalcový pásek, který svištěl rychlostí 9,1 metru za vteřinu patřičně upraveným zvukovým magnetofonem firmy Ampex typ 200 - a byla to vskutku divoká jízda. Že již zde v pozadí prvých pokusů stála firma Ampex, přitom vůbec nebyla náhoda.
Zařízení produkovalo obraz, který byl popisován jako neostrý a nezřetelný - prvý krok však byl učiněn a mezník technického vývoje překročen bez škobrtnutí. Nicméně právě toto prvé vykročení vyústilo do slepé cesty; podélný magnetický záznam obrazu se ukázal být pro praktické použití bezperspektivním.
==== Tvrdohlaví Angličané ====
Tu bezperspektivnost podélného záznamu televizního signálu si provozně vyzkoušeli Angličané. Od roku 1952 do roku 1958 provozovali v BBC několik strojů systému VERA (Vision Electronic Recording Apparatus), kdy kmitočtově rozdělené pásmo bylo nahráváno souběžně do třech podélných stop na půlpalcový pásek, to vše při posuvné rychlosti 5 metrů za vteřinu. Pro tehdejší nenáročnou britskou černobílou normu se 405 řádky byly výsledky celkem uspokojivé, ovšem na obrovskou cívku (4500 metrů pásku) se vešlo jen 15 minut záznamu. Víc se touto cestou dokázat nepodařilo.
==== Válečná kořist majora Mullina ====
Úplný začátek reálně použitelného magnetického záznamu zvuku i obrazu se vynořil z divého běsnění [[Druhá světová válka|Druhé světové války]], kdy chytré hlavy i celé výzkumné týmy chrlily proudy jedinečných vynálezů i neuvěřitelných technických vymožeností snad ve všech myslitelných oborech za jediným účelem; vyhrát válku. Nikoliv slavně a statečně padnout za vlast, ale umožnit těm bastardům odnaproti, aby tak mohli učinit oni.
Úspěšnější v tomto snažení, jak známo, byli nakonec Spojenci. A v této hře, jak je též známo, vítěz bere vše.
Koncem války byl výše zmíněný John Thomas Mullin<ref>https://en.wikipedia.org/wiki/Jack_Mullin</ref>, tehdy v hodnosti majora<ref>https://www.historyofrecording.com/Jack_Mullin.html</ref>, pověřen výzkumem a vytěžením německých výdobytků na poli radiotechniky a [[Elektronika|elektroniky]] obecně. A k vytěžení toho bylo v poraženém Německu fakt hodně...
V kupodivu válečným běsněním jen málo dotčené rozhlasové stanici v Bad Nauheim (poblíž Frankfurtu a. M.) Mullin objevil podivuhodné zařízení firmy AEG, zvané '''''[[magnetofon]]'''''. Přístroj, využívající tehdejší horkou novinku - totiž ''vysokofrekvenční předmagnetisaci''. Něco, co rozhlasoví technici objevili čirou náhodou, když se jim jednou během záznamu vysokofrekvenčně rozkmital záznmový zesilovač, a co pak němečtí vědci a inženýři s příslovečnou německou důkladností teoreticky rozpracovali a prakticky dopvedli k dokonalosti.
Mullin tak nalezl učiněný technický zázrak. Přístroj, který poskytoval kvalitu záznamu i reprodukce nesrovnatelnou s čímkoliv, co do té doby bylo používáno. Kvalita záznamu, která se dnes označuje zkratkou '''HI FI'''.
Major Mullin promptně zabavil dva z oněch magnetofonů, včetně nějakých 50ti pásků firmy '''BASF''' typu '''L''' o šířce 6,5mm, nahraných i čistých, a to vše předvedl 16. května v Institute of Radio Engineers v San Francisku.
==== Ampex ====
Mullinova kořist a kvalita záznamu těchto německých magnetofonů překvapila, či spíše ohromila, všechny zúčastněné. Mezi nimi nemohl chybět už zmíněný Bing Crosby - a dalším byl ruský emigrant a vynálezce, Alexander Matvějevič Ponjatov.
Ten v Americe, už jako Alexander Matthew Poniatoff, založil v roce 1944 miniaturní firmu Ampex<ref>https://en.wikipedia.org/wiki/Ampex</ref> (akronym jeho jména) a uvedl se, mimo jiné, i jedinečnou výrobou precisních miniaturních motorků a tachogenerátorů pro bouřlivě se rozvíjející leteckou radarovou techniku.
Firma Ampex, čítající v té době plných šest lidí, promptně dodala Crosbymu dvojici prototypů své verze magnetofonu typu Ampex 200, velký Bing Ampexu promptně nasypal potřebnou sumu dolarů - a nová éra záznamové techniky mohla odstartovat.
Poniatovovým lidem bylo jasné, že cesta podélného záznamu, tedy magnetofonového pásku ďábelskou rychlostí svištícího kolem pevné hlavy, je pro záznam [[televize|televizního]] signálu zcela bezperspektivní.
Cestou ze slepé uličky měl být široký, poměrně pomalu se posouvající pásek, přes který by v ''příčném směru'' vysokou rychlostí přejížděly úzké záznamové/snímací hlavičky. Potřebná rychlost záznamu je takto dosažena, aniž si to musí samotný pásek svištět, a záznam se rozpadne do řady úzkých proužků, do kterých se pak rotující snímací hlavička opět musí přesně trefit. Nakonec ty hlavičky byly čtyři. Když jedna pásek opouštěla, to už ta následující na opačné straně na pásek najela. A že ty hlavičky byly čtyři, a ve své činosti se střídaly, začali tomu zázračnému cirkusu říkat "quadruplex".
Tým ve složení Charles Ginsburg, Alex Maxey, Fred Pfost, Shelby Henderson, Charlie Anderson a Ray Dolby se pustil do práce, a už v roce 1952 byl na světě funkční zkušební vzorek televizního záznamového zařízení s rotačními hlavami.
Po úspěšném vyřešení velkého množství technických problémů bylo zařízení dotaženo do podoby prvého, profesionálně použitelného zařízení '''Ampex VR-1000''' a byl tak dán i základ celosvětově přijatému zavedenému formátu záznamu, nazvaného ''quadruplex''.
Úspěch firmy Ampex byl fenomenální. Celkově zdokonalený stroj typu '''Ampex VR-2000''' (spolu s konkurenčním strojem '''RCA TR-70 C''') se stal od roku 1964 standardem pro televizní studia po celém světě - a Ampex se stal od roku 1967 standardem i pro [[Česká televize|Československou Televisi]]. V počátcích tohoto velkého úspěchu pak stál i všestranný technický nadšenec, Bing Crosby
=== Filmy, výběr ===
* [[1932]] - ''The Big Broadcast'' - režie: [[Frank Tuttle]]
| |||